Člověk se musí dostat až na dno svých existenčních rezerv, aby poznal kolika, slušnými a odvážnými lidmi naše vlast disponuje. Je to úžasné a nikdy bych tomu nevěřil. Po zveřejnění mého článku „Jak legálně ukrást hrady a zámky“ (Aktuálně.cz, 17.06. 2010) se připojilo k problematice 172 komentářů. Dále jsem obdržel desítky telefonátů a e-mailů. Turistická návštěvnost barokního zámku Tábor-Měšice se podstatně zvýšila. Angažované skupiny návštěvníků z celé republiky přijíždějí na prohlídku zámku, aby se se mnou mohli setkat a problematiku táborské justice diskutovat.

Člověka hřeje pocit, že není sám v roli Dona Quijota de la Mancha bujícího proti větrným mlýnům zaujatého soudnictví. Někteří z těchto lidí mi vyprávěli své vlastní příběhy o zkušenostech s českou justicí. Jednalo se o příběhy plné zoufalství a pocitů bezmocnosti vůči rozsudkům, nemajícím s právem a spravedlností vůbec nic do činění. Jejich osudy byly podobné tomu mému.

Samozřejmě děkuji vám všem, kteří jste se ve věci angažovali a angažujete. Omlouvám se, že zde nemohu reagovat na ta kvanta vynikajících ohlasů, protože již z hlediska technického to není proveditelné. Zdá se však, že se u vás stávají táborští soudci jako JUDr. Robert Ožvald, JUDr. Ivana Kosová, JUDr. Libuše Vorlíčková a Mgr. Pavel Přibyl synonymem pro nespravedlnost, zaujatost a justiční násilí, prováděné pomocí exekuce (k tomu blíže: Jan Berwid-Buquoy: „Kdosi je za dveřmi“, blog Reflex.cz, 31.05. 2010).

S jednou skupinou z Brna se dostavili i dva studenti práv. Nejdříve nadávali soudci Mgr. Pavlovi Přibylovi. To nejslušnější, co řekli, bylo „vypumpovaný mravenčí mozeček“. Dále již hovořili k věci: „Soudce Přibyl jednal od samého počátku protizákonně. Podle § 174, odst. 2, Občanského soudního řádu je nutné pouze včas podat proti platebnímu rozkazu odpor. To jste učinil. Písemné zdůvodnění odporu zákon nevyžaduje. Po včasném podání odporu mělo být zahájeno soudní jednání. Pakliže soudce Přibyl zdůvodnil odmítnutí soudního jednání včasným nedodáním zdůvodnění odporu a tím Vám zakazoval soudní proces, jednal protizákonně. Divíme se pouze, že takováto skutková podstata, která by byla nápadná i studentovi prvního ročníků práv, prošla všemi soudními instancemi až k ˇÚstavnímu soudu. Ptáme se oprávněně, kde tito lidé studovali a s jakým prospěchem skládali zkoušky, když v tak jednoduché primitivní záležitosti nerozeznají právo a oprávnění? “

Poté se „vrhli“ oni studenti práv na soudce JUDr. Ožvalda, JUDr. Kosovou a JUDr. Vorlíčkovou. Vrtěli hlavami a nervózně gestikulovali rukama: „Váš spor s Ing. Ivanem Cíchou a Q-Stav, mohl být skutečně ukončen během deseti minut, jak píšete. Podle § 554 Obchodního zákoníku nikdy nedošlo k předání díla. Protože podle § 563, odst. 1 počíná záruční doba běžet předáním díla a dílo předáno nikdy nebylo, jsou všechny práce vykonané Ing. Cíchou a firmou Q-Stav dodnes v záruce. Ve smyslu § 560, odst. 1 dílo má vady jestliže neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě. Tzn. Vy jste si žádné nedodělané práce ani práce neodborně zhotovené neobjednal. Ve smlouvě rovněž určitě nestojí‚ „objednatel žádá práce nedodělané a nepoužitelné‘. Vady jste zhotoviteli okamžitě hlásil a odmítal jste zaplatit doplatek, dokud je neodstraní. Podle obchodního zákoníku nemáte pouze nárok na částku ve výši 169 631,33 Kč, kterou jste jako nátlakový prostředek zadržoval, nýbrž máte nárok na celou částku, kterou jste této firmě za neodborné práce vyplatil. To za předpokladu, že firma nedá všechny nedostatky do řádného pořádku, neboť věc se nachází pořád v záruční lhůtě. Pakliže Váš advokát, doktor Janů, vystavěl žalobu pouze na nárok výše uvedené částky, je žaloba chybně podaná. Musí být vystavěna na celou částku všech neodborných prací. Pakliže vyžadujete pouze část zaplacené sumy, vypadá to jako byste reklamoval pouze některé části vadného díla a ostatní vady uznával za přijatelné. To ovšem v žádném případě neodpovídá skutečnosti. Oni táborští soudci určitě nejsou hlupáci, aby jim takové základní věci unikali. Není zde vyloučeno propojení mezi táborskými soudci, advokacií a onou firmou Q-Stav, resp. tím Ing. Ivanem Cíchou. Nalézt však důkazy je patrně takřka zhola nemožné…“

Upřímně řečeno, ani nevím, kde a jak bych je měl hledat. Přesto si dovoluji co nejsrdečněji poděkovat, že mého příspěvku si všimla i nejvyšší státní zástupkyně, paní JUDr. Renata Vesecká. Již několikrát jsem veřejně a publisticky prohlásil, že si nesmírně vážím její civilní odvahy a považuji jí za vynikající osobnost nejen české, nýbrž i mezinárodní jurisprudence. Škoda, že takových žen jako je ona a Hillary Clintonová, na naší planetě není příliš mnoho! V této souvislosti děkuji za velice informativní dopis z Nejvyššího státního zastupitelství paní státní zástupkyni JUDr. Haně Spáčilové, na který v příštích dnech obšírně odpovím. Je skutečně obdivuhodné, že se případem začala tato instituce zabývat.

Poněkud mě překvapil a zarazil telefonní rozhovor s jakýmsi plukovníkem z ministerstva obrany: „Váš případ, rezervní kapitáne, by bylo možné nejrychleji vyřešit dobře mířenou dávkou z lehkého kulometu, přímo v soudní síni toho krajského soudu…“ Poté mi onen plukovník přál hodně úspěchu ve sporu s táborskou justicí. Rozhovor ukončil slovy: „Vždycky jsem si přál být velitelem popravčí čety, která by likvidovala takové soudcovské zmetky…“

Jako křesťan, katolík, demokrat a humanista samozřejmě s takovým názorem nemohu souhlasit. Ovšem, když už vysocí důstojníci ministerstva obrany vidí řešení v popravě takových zástupců „práva“ a „spravedlnosti“ jako jsou JUDr. Ožvald, JUDr. Kosová, JUDr. Vorlíčková a Mgr. Přibyl, tak se velice obávám, zdali naše společenské zřízení nestojí na prahu hluboké propasti. Armáda demokratického státu by měla právní stát bránit. Pakliže však proti němu hodlá postupovat se zbraní v ruce, tak to žádný právní stát není.

Mám velikou důvěru v ministra spravedlnosti JUDr. Jiřího Pospíšila (viz můj článek „Vykácí Pospíšil českou justiční džungli? “, blog Reflex.cz., 28.07. 2010). Svojí odvahu a charakter prokázal již při honu na plagiáty při Západočeské univerzitě v Plzni. Je jakýmsi českým „Robinem Hoodem“, jehož luk a šípy míří tím správným směrem. Obávám se přesto, že je zatím na tak náročnou práci jako přeměna justičního státu ve stát právní, naprosto sám.

Připomíná svými postoji a jednáním spíše šerifa Willa Kanea ve westernovém filmu „V pravé poledne“ (High Noon), který zůstává v rozhodujících chvílích osamělým hrdinou a je obklopen na jedné straně jenom zbabělci (přející mu pouze hodně úspěchu) a na straně druhé bandity, usilující o jeho rychlou likvidaci. Will Kane nakonec zvítězí - ale na stříbrném filmovém plátně. Pakliže se ministrovi Pospíšilovi podaří uspět, bude se určitě jednat o mílový krok tím správným směrem.