„Zoufalý otec a manžel“ vyvražděné rodiny odpovídá na dotazy novinářů většinou s bezstarostným úsměvem. Jako by se ho to vůbec netýkalo. Česká policie vnikla do jeho bytu a zabavila mu počítač. Údajně „zoufalý otec a manžel“ Petr Kramný se usmívá od ucha k uchu. Zdá se, že má o zábavu postaráno a nijak se nenudí...

Egyptská i česká policie zatím tápe v temnotách. Pakliže by byl pachatelem Kramný, patrně by se jednalo o dlouhodobě plánovanou a do detailů připravovanou vraždu. Podezřelý subjekt již v Egyptě byl a o potížích trávení evropských turistů v této části světa určitě slyšel. Navíc země v době jeho příjezdu balancovala na pokraji občanské války. Ideální podmínky pro uskutečnění zločinu: Kauza se vystaví na „otravu z potravin“. Egypt bude mít v současnosti jiné starosti než se zajímat o to, na co zemřely nějaké bezvýznamné české turistky v přepychovém hotelu...

Chování Petra Kramného doslova kopíruje reakce atentátníka Lee Harveyho Oswalda, který 22. listopadu 1963 zavraždil amerického prezidenta Johna F. Kennedyho: Byl jediným podezřelým jako Kramný. K vražedné zbrani se nehlásil - podobně jako Kramný. Novinářům odpovídal v klidu a s rozvahou, rovněž jako Kramný. O Kennedym dokonce tvrdil, že ho má rád, tak jako to Kramný prohlašuje o své rodině. V případech Oswalda i Kramného nelze nalézt motiv a v tom vězí ten největší zádrhel. Cui bono?

Islámské trestní právo (šaria) není žádná „sranda“. Za vraždu existuje v Egyptě pouze jedna jediná sankce a tou je trest smrti. Některé hrdelní tresty (haram) se dokonce konají i veřejně, přičemž se vychází až ze starověkého Chamurappiho zákoníku, podle pravidla “zub za zub, oko za oko“. Přesné znění skutkové podstaty v tehdejší Mezopotámii je následující:

Článek 196. Jestliže právoplatný občan vyrazil oko příslušníku plnoprávných občanů, vyrvou mu oko.

Článek 197. Jestliže zlomil kost plnoprávného občana, zlomí mu kost. V praxi by to vypadalo na veřejnosti asi tak, že by pachatele vyvedli na veřejné prostranství, kde je již shromážděn dav zvědavců (desítky až stovky přihlížejících). Kati by nutili odsouzeného, aby vypil limonádu s prudkým jedem a zapil to louhem. Dav se rozejde až otrávený pachatel za hrozných bolestí a kvílení, svíjící se bolestí na zemi, dodělá...

Nyní je pouze otázkou, zda jsou Petr Kramný a jeho rodina, podle islámského práva, tzv. „plnoprávní občané“, či nikoli. Domnívám se, že nikoli. On je Čech, jeho manželka a dcera byly rovněž Češi. Chamurappiho islámské právo „haram“ se tedy na ně nevztahuje. Pachatel “neplnoprávný občan“ může být de facto odsouzen k trestu smrti za skutkovou podstatu vraždy na „neplnoprávných občanech“, ale uvalený trest (tzn. poprava) nemohou být v Egyptě vykonány. Nezbývá tím pádem nic jiného než vydat pachatele České republice. V tom může být přesto zádrhel, neboť Egypt nemá s Českem žádnou smlouvu o vydávání osob k trestnímu stíhání, či výkonu trestu. Avšak precedentní diplomatické řešení případu by bylo podle mého názoru možné a dokonce i poměrně rychlé...

Jak by to bylo s Petrem Kramným po příjezdu do ČR?

I kdyby se vrah k činu v Egyptě přiznal, pro české zákonodárství to vůbec nic neznamená. Nejvyšším důkazem pro zločiny spáchané podle islámského trestního práva (hadd) je přiznání, tzv. „gadhf“. Na tomto principu bylo dokonce vytvořeno trestní právo SSSR (Vyšinskij): „Nejvyšším důkazem je přiznání.“ Tento princip však v českém trestním právu neplatí, neboť přiznání je možné si vynutit i násilím.

Pakliže by se i prokázalo, že je Kramný pachatelem, tak na rozdíl od egyptského trestního práva se v ČR žádný trest smrti nepraktikuje. Zákonem č. 175/1990 Sb. byl trest smrti zrušen a nahrazen trestem odnětí svobody na doživotí. Jedná se o tzv. “výjimečný trest“. Ten se přesto může podstatně zmírnit, pakliže pachatel spáchal čin v afektu, ve stavu vyšinutí mysli nebo je duševně nemocný, přičemž není schopen kontrolovat své emoce atd.

Ačkoli islámské právo připouští i nepřímý důkaz jako dané „faktum“ (argumentum per analogiam), v české právní praxi to možné není. Náš právní řád nedovoluje přímý důkaz nahradit analogií. Kramný je sice v kauze přítomen jako jediný podezřelý a jeho dosavadní argumentace i chování by analogicky odůvodňovalo spáchání trestného činu (Egypt), avšak v pojetí českého trestního práva zde chybí kauzalita mezi podáním jedu (Kramný) a požitím jedu (manželka a dcera). Máme důkaz pouze, že oběti jsou mrtvé, ale pro jediného podezřelého pachatele v dané kauze nemáme důkazní prostředek o podání jedu i když “argumentum per analogiam“, to nemůže být nikdo jiný než on, protože - tzv. “čtvrtý subjekt“ není prokazatelný a tím pádem de jura neexistuje.

V případě Petra Kramného je dána přesto kauzalita o neposkytnutí pomoci vůči umírající manželce a dceři, o kterých věděl, že jsou akutně ohroženi na životě a nezajistil jim pomoc lékaře. To by již spadalo do kompetence českého trestního práva ve smyslu § 150 odst. 1, trestního zákona, který však v tomto případě vyměřuje trest odnětí svobody maximálně na dva roky. Protože Kramný není recidivista a nikdy odsouzen nebyl, dostal by trest podmínečný.

Tedy summa summarum: za zločin, za něž by pachatel pykal v Egyptě trestem smrti, u nás by nešel ani za mříže!