Pod vedením Bohuslava Sobotky spěje ČSSD k jistému zániku. Zdali v příštích parlamentních volbách překročí onu existenční hranici pěti procent, není v současné politické konstelaci zcela jisté. Většina Sobotkových politických tahů připomíná amokové šílenství...

Když vypukla vládní krize, začátkem května 2017, prezident Miloš Zeman se netajil svým postojem: „Vládu by měl opustit Sobotka a nikoli Babiš“. Zde se hlava státu trefila tzv. „do černého“ a kdo by o tom pochyboval, si nevidí ani na špičku nosu.

Když Babiš křeslo ministra financí opouštěl, vyslovil prezident na adresu premiéra slova, která si předseda vlády určitě zarámovat nenechá: "Byl to člověk, který vykonal v čele ministerstva práci, kterou nedokázal nikdo předtím." Hlava státu Babiše pochválila za rozpočtový přebytek, výběr daní
a omezení daňových úniků. Poté zazněla zdrcující poznámka na adresu neúspěšného premiéra Sobotky: "Možná proto ho provázela závist, která v české kotlině doprovází každého, kdo je úspěšný. Ze strany těch, kdo jsou méně úspěšní, nebo dokonce neúspěšní."

Zeman, který v letech 1998 – 2002 byl sám předsedou vlády, má bohaté zkušenosti a pakliže si Sobotka myslí, že ho opije rohlíkem a odvede na vařené nudli, tak se dopouští maximálního omylu. Prezident sice není žádnou „intelektuální bombou“, ale Sobotku „nachytá na švestkách“, kdykoli si vzpomene.

K rezignaci ministryně školství, Kateřiny Valachové, se nechal prezident, na adresu Sobotky, slyšet: „Výměnu ministrů pět měsíců před volbami, považuji za pitomost.“
Nejen to.

Těch tzv. „pitomostí“ hromadí premiér daleko více. Někdy mi to připadá, že ať se rozhodne, jak chce, vždycky se rozhodne sám proti sobě. Největší „pitomostí“, jenž může existovat, je v pozici předsedy vlády si postavit proti sobě prezidenta republiky. Na to musí mít jeden opravdu zvláštní „nadání“ a talent. To hned tak někdo nedokáže!

Vraťme se však k osobě ministra financí.

Měli jsme dva geniální ministry financí – Aloise Rašína (v úřadě 1918-19 a poté 1922-23. Zemřel následkem komunistického atentátu), tak jako Andreje Babiše (v úřadě 2014 – 2017). Ten zbytek byli jenom průměrní úředníci a nestojí ani za pouhou zmínku.

Toho prvního se zbavili komunisté vraždou.

Toho druhého se zbavili sociální demokraté politickými intrikami a křiváctvím.

To druhé se na první pohled zdá humánnější a dokonce „legitimní“, ale ve finále je výsledek stejný – příčinou je lidská „závist“, abych použil výroku i prezidenta republiky.

Pouze bych Zemana upřesnil: Příčinou je lidská závist zabalená do ideologické demagogie – a na to mají „levičáci“ doslova neohrozitelný monopol: Pozor na každého, kdo se stal úspěšným, kompetentním a schopným! Ten musí od „válu“ - Babiš, bratři Baťové, Ringhoffer, bratři Petschkové a desítky dalších....

Kam bychom to došli, kdyby stát řídili úspěšní lidé?

Ve vedení musí být zloději a tuneláři, podle hesla „prasata se střídají, koryto zůstává“. Ten, kdo neumí pořádně krást a nechce se dělit (např. David Rath), ten do vládních lavic nepatří!

Hrdinný výrok Andreje Babiše se mu stal osudným. „Vždyť vy jste zapomněli, že vy jste mě zplodili. Vždyť já jsem byl váš volič, já jsem byl volič ODS. Takže, kdybyste nekradli, nepodváděli a plnili program, tak já bych tu dneska nestál...“ Zde se stal Babiš jakýmsi Jiráskovým hrdinou na bitevním poli politiky „Proti všem“.

ODS si tento „Žižkův husitský útok“ nevztahovala pouze na sebe, nýbrž do aféry byli zataženi všichni. Základní „vozovou hradbou“ se stal tento výrok: „...kdybyste nekradli, nepodváděli a plnili program, tak já bych tu dneska nestál...“ Babiš tím pádem udeřil na všechny politické strany. Slabost, nekompetence a neschopnost se proti němu spojily ze všech politických směrů a začaly na ministra financí hledat kompromitující materiál.

Nejdříve to vypadalo na nic, dokud se do čela selhávačů nepostavil Sobotka.

Ten začal vyhrožovat demisí, což prezident s upřímnou radostí přijal (Zeman: „Vládu by měl opustit Sobotka a nikoli Babiš“). Jakmile premiér zjistil, že prezident do něho vidí jako do „hubené kozy“, prudce obrátil a demisi stáhl. Z takovýmto prostoduchým trikem Sobotka na Zemana, „ostříleného starého kozáka“ a všemi mastmi mazaného politika nemůže dosáhnout.

Jakmile prezident začal uvažovat jako o možném premiérovi Pavlu Bělobrádkovi (KDU-ČSL), Sobotka zpanikařil a obratem ruky zjistil, že mu jde o holou politickou existenci.

Tandem Bělobrádek-Babiš by byl pro prezidenta tím nejšťastnějším řešením a tak si dal Sobotka obrovskou práci a vydal neuvěřitelné množství energie, aby takovéto, doslova ideální řešení, všemi silami torpédoval.

Podařilo se mu to!

Za cenu, že ČSSD klesla na mizerných 10% a bez přehánění začíná dokonce bojovat o svojí vlastní holou existenci.

Andrej Babiš pokračoval v odvážných útocích i nadále: „Já bych byl strašně rád, kdybyste už přestali lhát, protože já nekradu, nelžu, nemám to zapotřebí a pro mne je skutečně absurdní, že vlastně symbol korupce, pan Kalousek, tady lže stále.“

Pan Kalousek sice lže stále, ale ti ostatní většinou a pouze někteří málokdy. Jednou větou: Ministr financí zase udeřil do všech politických stran. Následující citát tomu nasadil korunu : „Já bych byl strašně rád, kdybyste už přestali lhát, protože já nekradu, nelžu, nemám to zapotřebí...“.

Babišovi „Lipany“ lze připsat Sobotkovi a jeho sjednocujícímu, pochybnému talentu, poštvat celý parlament proti ministrovi financí, jehož „vinou“ byl pouhý fakt, řečeno slovy prezidenta republiky: „Byl to člověk, který vykonal v čele ministerstva práci, kterou nedokázal nikdo předtím...Možná proto ho provázela závist, která v české kotlině doprovází každého, kdo je úspěšný. Ze strany těch, kdo jsou méně úspěšní, nebo dokonce neúspěšní.“

Zeman je sice „buran“, ale zde prokázal mimořádnou státnickou moudrost a profil občanské odvahy v době, kdy ostatní intrikovali nebo v nejlepším případě mlčeli, čekajíc jak to všechno dopadne...