Až naivně a idealisticky na mě zprvu zapůsobila reakce zaměstnanců CzechInvestu ve chvíli, kdy po vzoru mušketýrů „všichni za jednoho“ opustili veřejnou službu. Ten krok můžeme hodnotit i jako hysterický, možná nezralý, ale v podstatě velmi pochopitelný.

Proč mám dělat to, co umím a můžu dobře prodávat, pro někoho, kdo nejen, že to dostatečně neocení (jelikož na to nemá), ale navíc jasně deklaruje, že o to vlastně nestojí?

Měl jsem možnost několik z těch mladých bývalých státních zaměstnanců potkat. Z hlediska mojí profese konstatuji, že jde v souhrnu o kvalitně vzdělané, schopné, ve světě se profesně, verbálně i jinak velmi dobře orientující se lidi. Každý z nich by měl, podle mě, možnost dosáhnout velmi zajímavé a o mnoho lépe honorované pozice v soukromém sektoru.

Teď jsou tedy k mání a že budou vbrzku rozebráni, na to vezmu jed. Dobře nám tak. Naše škoda , že ještě chvilku (nenamlouvám si, že by to bylo navěky) nemohli setrvat, učit se a naučené předávat ve službách státu – nemohli zůstat našimi zaměstnanci, protože takové zaměstnance potřebujeme a pokud je získáme, hýčkejme je.

Neberme jim tu satisfakci z dobře odvedené práce, která je v tomto případě, je současně službou zemi. Tito mladí lidé jsou totiž z rodu těch kennedyovských – „neptejte se , co země udělá pro vás, ale co vy můžete udělat pro vaši zemi“.

Martin Jahn měl vizi – vytvořil CzechInvest jako ostrůvek pozitivní deviace ve státní správě. Měl vizi prosperující, konkurenceschopné na znalostní ekonomice založené službě zemi, která ji s jeho odchodem jistě nepřestala potřebovat.

Jednoduše řečeno – můj osobní názor je, že vůdci bez vize potápějí loď. A tak za každého ostražitého a akceschopného důstojníka je potřeba se klanět Neptunovi a ne ho nechat v přístavu vystoupit. Říkám, že kapitán bez vize není dobrý kapitán. A stejným dechem dodávám, že i takové kapitány máme. Každé čtyři roky si nějakého takového zvolíme. A tak když už tam jsou, tak ať mají aspoň schopné mužstvo...