Dlouhých osmdesát devět let odděluje tragická úmrtí dvou významných českých podnikatelů, kteří se ve své době stali pojmy. A nejenom doma, ale i v zahraničí.

Epochy, v nichž Tomáš Baťa a Petr Kellner budovali svá impéria, byly odlišné, ale způsob, jakým to činili, byl v mnohém shodný.

Velkými slovy by se to mohlo vyjádřit za vizionářství, s jakým k podnikání přistupovali. Z něho měli samozřejmě prospěch oni osobně, ale i tisíce dalších lidí, které firmy zaměstnávaly, a zejména pak zákazníci, kteří se setkávali s produkty jejich společností na trhu.

Smutné je, že oběma podnikatelům přeťala životní dráhu letecká katastrofa. A co je zvláštní, že v tomtéž věku, šestapadesáti let.
Ovšem okolnosti, za jakých k neštěstím došlo, jsou rozdílné.

Tomáš Baťa zahynul na služební cestě, krátce potom, co s ním letadlo vzlétlo, aby ho dopravilo do Švýcarska, kde měl osobně otevřít novou pobočku sítě svých prodejen.



Kellnerova cesta helikoptérou poblíž Aljašských velikánů služební nebyla. A právě to svádí až k morálnímu odsudku a zlehčování tragédie. Ono to tak i může vypadat. Přímočaře by se dalo říct: Zatímco Baťu vedla do Švýcarska pracovní záležitost, povinnosti, tak Kellnera na Aljašku zábava, respektive relax.



Jenomže doba je opravdu jiná než před devadesáti lety. Dnes už majitel nebo vrcholný manažér koncernu nehlídá každý šroubek, neprochází dennodenně dílnami, nestojí u základů každé nové stavby. Měl by „vymýšlet budoucnost“ firmy.

Domnívám se, že i při „bezstarostném“ letu, který však skončil tragédií, Petr Kellner na firmu nezapomínal, a kdo ví, jaká inovace se mu rodila v hlavě.