Už ve dvě ráno, což je o tři a půl hodiny dřív, než se naproti přes řeku rozsvítí v pracovně premiéra, se svítilo v kanceláři pražského primátora.

Ve Strakovce je to normální, na magistrátu nevídaná věc.

Že doktor Hřib si přivstal a nezačal úřadovat jako vždy úderem deváté, ale už tak extrémně brzo, znamenalo jediné: mimořádnou situaci.

Pracovna primátora se proměnila v improvizované velící pracoviště. Na stěně bylo několik monitorů, které snímaly velké parkoviště před rozsáhlou vilou.

„Akce!“ zavelel do mikrofonu primátor, když hodiny ukázaly přesně čtyři.

Na monitoru bylo vidět, jak policisty poklidně postávající před budovou, náhle obklopili muži v černých overalech – zakuklenci.

Se slovy: „Sorry, kamaráde,“ což zachytily mikrofony na oblecích mužů z komanda, je neškodným nervovým plynem paralyzovali.

V tu chvílí primátor a jeho nejbližší propukli v jásot, jako ve velínu NASA, když na Marsu přistál vozík Perseverance. První fáze proběhla úspěšně.

„Já jsem vždycky tvrdil, že Zvláštní oddíl Městské policie, složený z absolventů pirátské bojové přípravky se nám bude jednou hodit,“ pyšnil se radní.

Poté zaburácely motory a na parkoviště vjela desítka speciálních odtahových vozů s „chapadly“, která během hodiny prostor zcela vyprázdnila.

„Úkol splněn!“ hlásil šéf operace primátorovi, který už během úspěšného vyklízení parkoviště se přesouval na místo zásahu. Jako obvykle použil jízdní kolo, ale protože vzdálenost z Mariánského náměstí do Bubenče není nejkratší, zapnul ekologický elektrický motorek.

Přijel v pravý čas.

Městská policie, muži v předpisových uniformách, už ne zvláštní komando, začali rozsáhlé prázdné parkoviště ohraničovat plastovou páskou s nápisem: Majetek hl. m. Prahy.

Poté k primátorovi přistoupil velitel akce a podal hlášení.

„Projděte se, kolem pásky,“ zvolal fotoreportér, a primátor učinil něco jako slavnostní přehlídku.

„A taky projev by to chtělo!“

Primátor chvilku přemýšlel. Pak spustil.

„Co se dosud nepodařilo našim přátelům na Ukrajině – získat zpátky území ukradené Rusy, v jejich případě Krym, to se podařilo nám v Praze. Odňali jsme ruskému velvyslanectví parkoviště, které si zřídili na místě, jež při okupaci v roce 1968 Praze sprostě ukradli.

Omlouváme se kolegům ze státní policie, že jsme narušili jejich strážní službu, ale když se kácí les, lítají třísky.

Jestliže neschopná vláda nedokázala vrácení pozemků zařídit, museli jsme konat my!“