Ministr Zaorálek považuje za naprosto groteskní a zároveň za skandální záležitost, že při dnešní rozvolňovací tsunami je kultura zásadně bita.

Na rozdíl od hospod, které se mohly nejen otevřít dokořán, ale je dovoleno v nich i podávat jídla a nápoje, ve stáncích kultury je dosud přísná hladovka a žíznivka.
Proto kina ani neotevřela, a mnoho divadel váhá.

Provozovatelé vědí, že hladoví (bez buráků, čipsů, limonád..) sytým nevěří. Mají pravdu. Půjde se snad někdo do kina či jinam masochisticky trápit hladem?

Ministr si teď rve vlasy, že u pátečního osudového rozhodování vlády být nemohl – měl důležitější, poslanecké záležitosti na práci – a vyslaný zástupce byl zřejmě příliš slušný, aby se Vojtěchovi postavil.

Zaorálek se však nedá, a za neoddělitelnou součást prožitku z uměleckého díla bude bojovat jako lev.

Není přece akceptovatelné, aby rčení „Mít hlad jako herec“, se deformovalo na:..hlad jako divák, či návštěvník.

-BÉDO, TY SE NA MONČU ANI NEPODÍVÁŠ, KDYŽ PAN MINISTR PO TOM PŮSTU ZAŘÍDIL, ABY JI TADY VYSTAVILI A PŘICHYSTAL NÁM TAK OHROMNÝ ZÁŽITEK Z TOHO OBRAZU?

-OHROMNÝ? MOŽNÁ PRO TEBE, LIDUŠ...

..ALE NA NASUCHO! TO NENÍ ONO.

TO NA RŮŽKU, TAM SI ZÁŽITEK Z OBRAZU MŮŽU VYCHUTNAT POŘÁDNĚ.