Chtěl bych poděkovat panu doktorovi Honzákovi za sžíravé prokádrování mé osoby v souvislosti s textem o netečné policii při „křížování“ v Průhonicích.

Už sahám po pistoli, abych svůj mrzký život ukončil.

Doufám, že se pan psychiatr nebude zlobit za něžné označení Všeználek, a že mi ani na dálku můj záměr se vším skoncovat, nebude vymlouvat. Byla by to škoda.

Kdybych se totiž rozhodl v existenci na tomto světě pokračovat dál, mohl bych někdy příště opět nějakým blogem váženému kritikovi opět zvednout žluč.

Ale teď vážně. I když by policie radost MUDr. Honzákovi jistě neudělala, konat včas měla, a nenechat náměstí zmalovat.

To si opravdu myslím, aniž bych se lísal do přízně premiéra touže být jeho slouhou.

A nepředpokládám ani, že onen názor na netečnost policie je produktem mé tíživé minulosti, kdy jsem se dopustil zločinu pružnosti, jak mě hezky otaxoval – na rozdíl ode mě neposedlý televizním chtíčem - arbitr etiky a morálky Všehomíra, vždy neomylný, a se vším rychle hotový, R. Honzák.