Premiérovi se rozbušilo srdce a začala ho bolet hlava. Nebylo to následkem nějaké abnormální fyzické námahy – že by například vlastnoručně přestěhoval Babišovu pověstnou, a už vyprázdněnou registračku na „složky“, z jednoho rohu pracovny na druhý.

„Jiřinko, nemáte, nemáte nějaký prášek?“ zeptal se přímočaře sekretářky.

„Nechcete zavolat doktora, nebo rovnou Rychlovku?“ odpověděla ještě přímočařeji ve snaze, aby se premiérovi dostalo té nejvyšší péče.

Když premiér jen zasykl a chytil se za hlavu, Jiřinka generálsky zavelela:“ Zavolám Válkovi!“

„Jemu, jemu ne,“ odmítal premiér. „Ten je radiolog, přece mě nebude ozařovat, a když už, tak jedině normálního doktora zavolejte. Máme tady závoďáka,ne? Ale jak říkám, spravil by to prášek.“

Jiřinka chtěla premiérovi ještě nabídnout, že otevře okno, ale včas se zarazila – kdo ví, jak by šéf reagoval, pracovna je poměrně vysoko.

„No, když nemáte,“ smiřoval se premiér s realitou.

„Něco, něco bych měla, to co bereme my, ehm, my holky často..“ připustila.

„Antikoncepce to snad nebude,“ pokusil se premiér o žert. „To ne, ale mám prášek na depku.“

„Jako na depresi?“ Když přikývla, premiér radostně zvolal: „To je to pravé, co právě potřebuju! A dejte mi rovnou dva.“

„Ale to by mohlo být moc, když na ně nejste zvyklý,“ obávala se sekretářka. „Každou chvíli se tu má objevit pan ministr Rakušan, tak abyste..“ Ale to už premiér druhou tabletu právě spolkl.

Bodejť by depku neměl. Rakušan se z ničeho nic objednal, a to hned po včerejšku, jak se stal šéfem Krizového štábu a kdy začal úkolovat ministry, jako by předsedou vlády byl snad on, a rozhodovalo by se v kachlíkárně na Letné, a ne v Strakovce na nábřeží!

Premiér se děsil toho, v jaký konec by mohla vyústit Rakušanova audience, když po návštěvě u policejního prezidenta ještě jako kandidát na ministra vnitra, pak Švejdar oznámil, že radši skonči.

Co když on, jako premiér, po rozmluvě s fakticky nejvyšším velitelem v zemi, Rakušanem, bude nucen prohlásit:

Dospěl jsem k názoru, že moje další setrvání ve funkci není žádoucí a zbytečně by to komplikovalo věcné řešení současných témat. Učinit toto rozhodnutí bylo v osobní rovině těžké, politicky však bylo nevyhnutelné.

„Už je tady pan ministr,“ hlásila do telefonu sekretářka, ale pak se opravila:“ chtěla jsem říct, že je tady pan předseda ÚKŠ, ministr Rakušan.“

Ale to už host vcházel dovnitř. Ne v páprdovské rudé mikině jako jeho předchůdce, ale…



Tak teď by se hodil třetí prášek, pokud ovšem právě ty dva předchozí nezpůsobily premiérovo zkreslené vidění, protože ministr Rakušan nepřišel v převleku za Napoleona, ale jak se na jeho postavení sluší - v maskáčích a kanadách. Jenom kalašnikov scházel.