Z dvanácti prezidentů státních útvarů vzniklých u nás po roce 1918 – ať to byla republika Československá, či Protektorát, Federální a národní republiky, a po roce 1993 Česká republika – měla s justicí něco společného polovina z nich

Ani jeden však nebyl stíhán či souzen za hospodářský delikt, všichni byli „političtí“. Režim nerežim.
Pět z nich bylo souzeno v době, kdy ve funkci ještě nebyli a jejich příchod na Hrad proto neprovázel čistý trestní rejstřík - to však nevadilo.

Režimy či poměry se měnily a kriminál byl naopak vysvědčením způsobilosti. Jenom jeden z dvanáctky se dostal do vězení kvůli výkonu prezidentské funkce za okupace.

Budoucí prezident Tomáš Masaryk za svoji odbojovou činnost v době první světové války proti monarchii vězněn nebyl, přestože byl na něj vydán zatykač. Politicky působil z exilu, do vězení se však, svým způsobem jako „náhradnice“ za něj, dostala dcera Alice.

Prezident Protektorátu Emil Hácha se mylně domníval, že to s okupanty nějak „uhraje“. Ale to se mu nepodařilo - stejně jako o třicet let později na ruské okupanty nevyzrál Gustáv Husák. Ten ale včas obrátil, a na rozdíl od Dr. Háchy, jenž vřelé city k Říši nedával najevo vehementně a snažil se nacisty mírnit, Husák inzeroval lásku k Sovětskému svazu, kde mohl a odpůrce posrpnového režimu existenčně ničil.

Přesto byl Hácha hned několik dní po konci války zatčen, poslán do vězení a krátce potom tam zemřel.

To Klement Gottwald, šéf komunistů i prvorepublikový poslanec, se v roce 1934 zatčení vyhnul útěkem do Sovětského svazu. Brzy se vrátil, ale před okupací zamířil do Moskvy znovu, aby si nakonec „plácl“ s vedoucím londýnského odboje a exilovým prezidentem E. Benešem a domluvili rozsáhlou socializaci a omezení politických stran.

Po válce, 8 let od prvního útěku do Ruska, se Gottwald stal premiérem a později i prezidentem.

Antonín Zápotocký, jeho nástupce, kdysi jako významný odborový předák a organizátor hornických stávek vyfasoval devět měsíců. Bylo to ještě v roce 1921 - než se stane premiérem a pak prezidentem, musí uplynout ještě 27 let.

Prezident Antonín Novotný si „užil“ několik let v koncentráku, když předtím za první republiky se párkrát dostal i do vazby za protirežimní činnost.

Právník a komunistický funkcionář Gustáv Husák po obnovení ČSR byl zprvu „šéfem Slovenska“, záhy se však dostal po vykonstruovaném procesu na deset let do nejtužších kriminálů za údajný buržoazní nacionalismus a marně se snažil obměkčit žádostmi o milost právě Novotného.

Když Husáka ještě za novotnovské éry rehabilitovali, stal se později stoupencem pražského jara. S příchodem vojsk však vzal rozum do hrsti a správně usoudil, že je s obrodou „konec“. V Moskvě pak za zády ostatních členů dovlečené delegace slíbil Rusům dát zemi do starého pořádku.

Nechal sesadit Dubčeka a dalších dvacet let jako šéf KSČ a prezident ovládl Československo.

Prezident Václav Havel byl právě „produktem“ husákovské éry, jíž se vzpíral tak, jak nejlépe uměl, slovem. Esejemi, divadelními hrami, ale i Chartou 77.

Že „Husák“ jeho počínání nebral na lehkou váhu a nepovažoval jeho psaní jen za hamletovská: slova, slova, slova, dokládá Havlovo kriminalizování, které mu zničilo zdraví.

První dva prezidenti z éry republiky, jejíž zrod vždy 28. 10. slavíme dnem pracovního klidu - T. G. Masaryk a Edvard Beneš -, stejně jako prozatím poslední dva prezidenti novodobé České republiky – Václav Klaus a Miloš Zeman - „kriminální minulost“ neměli a nemají.

Andrej Babiš, pokud by se prezidentem stal, a vrchní soud osvobozovací rozsudek nezvrátí, by v tomto kontextu nezapadl do kategorie politiků Zápotockého, Gottwalda, Husáka či Havla – pokud bychom je ovšem házeli do jednoho pytle.

Skutková podstata causy Čapí hnízdo vznikla daleko dřív, než se A. Babiš stal premiérem a kandidátem na prezidenta.

Na rozdíl od uvedených předchůdců, z nichž Gottwald a Zápotocký byli rovněž i předsedy vlád, by Babiš byl odsouzen nikoli před tím, než se premiérem stal, ale až rok poté, co jako premiér skončil.

Andrej Babiš se celá léta prohlašuje za oběť. Chce, aby jej veřejnost vnímala jako expremiéra, jemuž pětikoalice ukradla funkci. Aby v něm viděla politika, jehož se kvůli obavám z reformních záměrů chtěla režimní mašinérie zbavit.

Ale, marná sláva, ať v naší historii prezidenti byli, jací byli, tak nikoho z nich žádný režim nepostavil před soud kvůli sporně získaným penězům pro jejich podnikání. Finanční manipulátoři to nebyli.