Registr smluv požaduje, aby účinnost smluv byla podmíněna jejich zveřejněním.

Jednoduché samoregulační ustanovení, které smlouvy uzavírané za veřejné prostředky, udělá veřejnými. Navíc zveřejnění musí být v datově čitelné podobě, takže se zveřejněnými daty půjde lehce pracovat – vyhledávat, porovnávat, odhalovat. Nebude pro to zřízen žádný úřad, protože není potřeba. Kontrolu efektivního nakládání s veřejnými prostředky provede s motivací a zdarma konkurence, opozice, občané, média. Jednoduchý koncept. A účinný. A samozřejmě budící odpor.

Proti registru smluv se objevují tři námitky.

Vysoká administrativní náročnost, právní nejistota subjektů smluv, zhoršené postavení podnikatelských subjektů.

K první. Administrativní náročnost jsme při přípravě zákona zvažovali jako legitimní možnou námitku. Proto byl samotný registr smluv připravován jako maximálně jednoduchý tak, aby zveřejnění smlouvy trvalo podobně času jako odeslání mailu s přílohou. Záměr se naplnil a jednoduchost a nenáročnost vkládání potvrzují i subjekty, které se rozhodly smlouvy dobrovolně zveřejňovat a už rok tak na portálu veřejné správy činí (viz http://portal.gov.cz/portal/obcan/rejstriky/data/10015/). Co se týká faktur a objednávek, lze zveřejňovat automaticky, limit od jaké částky se bude zveřejňovat stanoví vláda svým nařízením.

Druhou námitkou je domnělá právní nejistota subjektů navázaná na povinné zveřejnění Prý budou smluvní strany v nejistotě, jestli je smlouva zveřejněna správně, zveřejnění bude možné využívat k manipulaci, nátlaku. Ne. Osobně jsem přesvědčen, že naopak povinné zveřejnění smlouvy přinese větší právní jistotu oběma stranám. Smlouva se zveřejňuje prostřednictvím datové schránky jedním ze subjektů smlouvy, okamžitě je vidět na portálu veřejné správy zda a jak došlo ke zveřejnění a zveřejňující subjekt obdrží potvrzení. Se smlouvou nejde po zveřejnění nijak manipulovat, měnit ji. Smluvním stranám tak podle mého názoru přináší výrazné zvýšení právní jistoty. Ostatně návaznost účinnosti na zveřejnění není v českém právním řádu nic nového. Podobně podmíněné jsou úkony vkladu do katastru nemovitostí nebo některé úkony obce.

Jako poslední oficiální námitka je zhoršené postavení podnikatelských subjektů, které budou zveřejňovat smlouvy. Přijdou tak prý o své know how, budou muset zveřejnit informace, které mají hodnotu pro jejich konkurenci a tato je bude moci využít v konkurenčním boji. Všechny tyto subjekty jsou ale již dnes povinnými subjekty podle zákona 106/1999 o svobodném přístupu k informacím a pokud by jejich data měla skutečně pro konkurenci nějakou hodnotu, lehce si je vyžádá. Pokud bychom na toto omezení přistoupili, nebude vidět do společností jako je Dopravní podnik HMP, Technická správa komunikací HMP, technické služby zřizované městy, různé teplárenské společnosti atd. Subjekty nakládající s veřejnými prostředky by s nimi nakládaly neveřejně. A to nedává smysl.

Před osmi lety jsme na radnici v Semilech začali zcela otevřeně a veřejně soutěžit vše nad 30 tis. Kč. Okolí mě zrazovalo – že firmy nebudou dávat nabídky, když se jich bude moci účastnit neomezený počet, že se nebudou chtít účastnit, protože si jejich nabídku budou moci všichni přečíst, že nás to administrativně zahltí, znevýhodní. Všechny námitky se ukázaly jako mylné. Už první soutěž ukázala, jaké obrovské úspory transparentnost přináší, násobně narostl počet soutěžících, vzrostla důvěra, uspěl ne ten kdo věděl, ale kdo dokázal. A také se výrazně zkvalitnila práce úředníků. To že jejich práci může kdokoliv vidět, hodnotit, vedlo k jejímu zkvalitnění. Stejné věci dokáže registr smluv. Jinak se utrácí cizí peníze, když není vidět jak, než když víte, že vás v minutách někdo zkontroluje.

Na tomto malém prostoru jsem se pokusil vyvrátit námitky proti registru smluv. Pokud jsem ani tímto nepřesvědčil o jeho přínosu a bezproblémovosti, nechť se obrátí ke Slovensku. Tam registr smluv zavedla vláda premiérky Radičové od 1.1.2011. Funguje a žádný z vytýkaných problémů nezpůsobil.