Sněmovna je plná zákonodárců. A tak jsme obdarovávání více a více zákony, povinnostmi a papírováním. Až už se v tom nikdo nevyzná a přirozená reakce je tak nedůvěra k právu. A tak jsem si za jeden z hlavních cílů vytknul stát se zákonorušičem. Zákon, který by se dal zrušit bez náhrady zatím hledám, ale už jsem aspoň našel papír, který je zbytečný a dal by se zrušit. Ale jak se ukazuje, tak jednoduché to nebude...

V zákoně o ochraně veřejného zdraví, který se bude příští týden schvalovat, jeden takový zbytečný papír je. Představte si, že každé dítě, které chce vyrazit na školu v přírodě nebo zotavovací akci (tábory apod.), musí nejdříve k lékaři, aby dostalo Posudek, že je zdravotně způsobilé se akce zúčastnit. V Posudku není nic, co by rodiče nevěděli a sami nemohli potvrdit. Nic naplat, že rodiče znají zdravotní stav svého dítěte a organizátoři akce důvěřují rodičům, že stav jejich dítěte potvrdí. Zákon je zákon. A tak i zdravé děti, a je jich většina z těch 150 tisíc, které ročně vyrazí na tábory, musí k lékaři, který jim vystaví za příslušný obnos Posudek. Za vystavení Posudku se platí průměrně 200 Kč, rodič si musí vzít zpravidla na doprovod k lékaři dovolenou a u zdravých dětí je to naprostá formalita. Což dokazuje i to, že Posudek pak paradoxně platí celý rok na jakoukoli akci, ať je to škola v přírodě, nebo přechod hor.

Ve shodě s Českou radou dětí a mládeže navrhuji, aby tam, kde rodič ani pořadatel akce takový Posudek nepožadují, a dítě je přitom zdravé, zdravotní stav dítěte a jeho schopnost zúčastnit se akce potvrdil přímo rodič. U dispenzarizovaných dětí by nadále zůstal Posudek od lékaře povinný.

Takto jednoduché to je. Když budou organizátoři táborů a rodiče ve shodě, vezmou na sebe odpovědnost a ušetří si čas i peníze spojené se získáváním zbytečného Posudku. Když budou na jakýchkoli pochybách, nikdo jim i nadále nebrání ve vyžádání si Posudku od lékaře.
Jeden by řekl, že je to tak logické, že to nemůže nikomu vadit. Ale omyl. Když jsem tento návrh přednesl na výboru pro zdravotnictví, dozvěděl jsem se, že lékaři jsou sice zcela zavaleni administrativou, že skoro více papírují než léčí, ale zrovna tenhle papír je z těch nejdůležitějších. Následovalo vysvětlení, že rodiče jsou nezodpovědní a neschopní posoudit schopnost dítěte zúčastnit se tábora, že to musí vždy udělat lékař. Skoro jsem se bál, jestli nenavrhnou, že by měli Posudek dětem vystavovat i před každou dovolenou s rodiči. Logiku by to mělo stejnou…

Snaha o zrušení jedné zbytečné povinnosti nečekaně odkryla náhled lékařů ve zdravotním výboru na rodiče jako nezodpovědné až nesvéprávné osoby, které nejsou schopny nést odpovědnost za své děti. Smutné a varující.

A to jsem si ještě dovolil navrhnout úpravu v Potvrzení o bezinfekčnosti. Tam totiž podle zákona rodič podepisuje, že dítě 14 dní před odjezdem na akci „nepřišlo do styku s fyzickou osobou nemocnou infekčním onemocněním nebo podezřelou z nákazy“. To sice zákonní zástupci potvrzují, protože je to podmínka účasti na akci, ale zákon je nutí v podstatě lhát, protože nikdy si nemohou být jisti, (pokud tedy dítě 14 dní nedrželi zamčené doma) jestli se dítě ve škole, na ulici, nebo kdekoliv jinde s někým takovým potkalo. A proč nutit rodiče lhát?
Lékaři ve Zdravotním výboru tyto návrhy nepřijali. Pevně doufám, že poslance se mi přesvědčit podaří. A snad i lékaře nakonec přesvědčím, že jejich moc se nijak zrušením jednoho zbytečného potvrzení nezmenší. A že se i bez těch 30 mil. Kč, které jim rodiče zbytečně zaplatí, nakonec obejdou.

Kdybyste mi chtěli pomoci, napište svému poslanci, je to můj pozměňovací návrh k sněmovnímu tisku 270, novele zákona o ochraně veřejného zdraví. Předem děkuji za všechny zodpovědné rodiče a pořadatele táborů!