Přímá volba je řešení, ne hrozba
Nemohu souhlasit s prezidentem Václavem Klausem, že přímá volba hlavy státu představuje překážku a hrozbu pro demokracii. Právě naopak, jde o první krok k pozitivní změně, k řešení problémů české demokracie a k jejímu posílení.
Hlas na síti
Lék na současné problémy s ověřováním podpisů na peticích může být prostý - možnost hlasovat ve volbách či podepsat petici elektronicky.
Zbraň hromadného danění
Vypadalo to pro vládu jako elegantní řešení: zvýšit daň z přidané hodnoty a snadno tak zalátat díry v rozpočtu. Ale vše skončilo jako noční můra.
Když ministr financí Miroslav Kalousek navrhl zvýšení sazeb DPH poprvé, mělo jít o mimořádný příjem na zaplacení mimořádného výdaje: rozjezdu 2. důchodového pilíře. Vláda ale slibovala, že důchodovou reformu zaplatí stát z privatizace svého majetku, ne občané ze svých daní.
Volit má smysl!
Chci vyzvat občany k účasti na senátních a krajských volbách. Přes všeobecně nízkou míru důvěry v politiku, za kterou stojí oprávněná nespokojenost občanů, má rozhodně smysl volit. Jen tak je možné věci změnit, zlepšit.
Den české státnosti
Den české státnosti je vedle Dne vzniku samostatného československého státu nejvýznamnějším státním svátkem. Je připomínkou naší tisícileté tradice a zároveň naší přináležitosti k západní civilizaci. Je pevným bodem naší identity. Říká nám, že jsme Češi a zároveň, že jsme Evropané.
Je federalizace EU řešením?
Krize eurozóny má dvě základní příčiny. První je rychlost, s jakou se Evropská unie snaží federalizovat, a to tempem řádově desetkrát rychlejším, než jakým se federalizovala americká unie. Druhým problémem je nezodpovědné chování vlád, které po desetiletí věřily, že prosperitu si lze trvale koupit na dluh.
Změňme politiku, ne demokracii
Dvacet let po vzniku samostatné České republiky přichází změna způsobu prezidentské volby. Je mým cílem, aby přímá volba prezidenta nebyla změna jediná, aby to nebyla změna konečná. Vidím v přímé volbě začátek, vidím v ní katalyzátor dalšího vývoje. Protože lidé očekávají zásadní změnu fungování politiky a já k ní chci přispět.
Více daní - více krize
Pravicová vláda se rozhodla, že vyléčí deficit státního rozpočtu zvyšováním daní. A levicová opozice ji za to kritizuje. Na tom je vidět, jak málo v praktické politice platí pravolevá ideologická schémata. Pravice vždy kritizovala levici, že zvyšování daní nepřináší více peněz do rozpočtu, ale pouze podráží nohy ekonomice. Teď tak činí a levice ji za to, kritizuje. Obě politické síly tak dělají opak toho, co prosazovaly dříve. Ve skutečnosti ale nejde ani tak o to, kdo se chová pravicově a kdo levicově. Ale že ani jedna strana nemá lék na krizi. Vládní zvyšování daní nefunguje.
Reformy mají být pro lidi, ne lidé pro reformy
Chápu, že situace je těžká a není snadné najít cestu z ekonomické krize. Čemu však naprosto nerozumím, jak málo se vláda snaží vést dialog s občany. Vysvětlit jim své řešení, získat pro něj elementární podporu, nebo alespoň pochopení. Ani opozice kromě kritiky a negace nepřináší do veřejné debaty nic pozitivního. Není divu, že důvěra občanů v politiku, beztak podlomená řadou afér, klesá na bod mrazu.
Kdo chrání naši svobodu?
Máme ústavu, soudy a parlament, demokratické instituce, které nám mají zaručit lidská práva. Ale to není to úplně hlavní. Skutečnými garanty svobody a všech práv jsme my všichni. Institucionální záruky jsou samozřejmě nesmírně potřebné, a pokud nefungují správně, vždy to tvrdě pocítíme. Ale primární zárukou svobody je vyspělá občanská společnost. Bez ní jsou všechny ctihodné instituce pouhými prázdnými skořápkami, fasádou Potěmkinovy vesnice, za níž se klidně může skrývat tyranie. Výkonnými orgány, které mají dávat institucím obsah, jsou politické strany. Na nich stojí ústavní systém, ony mají pracovat tak, aby všechny instituce a všechny tři moci správně fungovaly a měly k tomu podmínky. Ony mají být továrnami na myšlenky a ideje, ony mají dodávat kvalitní lidi zastupitelské, čili reprezentativní demokracii.