Američani říkají, že „when in Rome, do as Romans do“. Pro nás cizince ale respektovat toto pravidlo v Číně docela těžké, zvlášť pokud přijde řeč na etiketu. Smrkání do kapesníku se v Číně stále nenosí a běžnému Číňanovi přijde náš evropský zvyk stále daleko nechutnější, než domácí nekonečné popotahování a posmrkávání.

Čínská etiketa je stará jako čínská společnost sama a i z pohledu zvnějšku má své kouzlo. Jak velká výhra je to, že se časem bude i půl druhé miliardy lidí dožadovat salátové vidličky na úkor dvojice hůlek (které Číňané používali stovky let předtím, než jsme mi přestali "dlabat" holýma rukama) je pak otázkou.

Blýská se totiž na lepší (nebo možná horší) časy – dle Financial Times nastává v Číně velký boom vzdělávání v evropské etiketě. A noví Čínští zbohatlíci, takzvaní „wannabies“ (nevím co přesně v tomto smyslu chtějí být, ale asi někdo, kdo rozpozná skleničku na brandy od skleničky na červené víno) po kurzech, které je mají naučit řádnému stolování, pasou.

A když se tak o Číně stále mluví jako o ráji podnikatelských příležitostí (a ona to je i není pravda), vnucuje se otázka, zda by nemohl být projekt takových vzdělávacích kurzů zajímavou příležitostí třeba také pro nějakou českou firmu. Jako hlavní výhodu vidím především to, že investiční náklady jsou mizivé. Vlastně stačí jeden omšelý výtisk „Stolničení“ z pera Stanislava Guta Jarkovského (pokud tam tedy najdete to, jak sníst hůlkami mořskou okurku).