O psychopatech v politice a mlčení lékařů.
Mezi vysokými politiky a manažery je mnohem větší procento nebezpečných psychopatů, než mezi vězni.
Mezi vysokými politiky a manažery je mnohem větší procento nebezpečných psychopatů, než mezi vězni ve federálních věznicích USA, zjistili psychiatr Robert Hare a psycholog Paul Babiak, autoři knihy Hadi v oblecích. Jsou draví, bezohlední, bezcitní. Naznají ani stud, ani zodpovědnost. Nemají svědomí. Jejich cílem je provokovat, rozeštvávat a vládnout. Mají zničující vliv na společenské prostředí a zdraví občanů. To není jen problém Spojených států amerických. Názory, chování a činy premiéra Vladimíra Mečiara před lety nakolik znepokojily slovenské kolegy, že se k jeho osobnosti vyjádřili v prohlášení 3. sjezdu slovenských psychiatrů a vyzvali jej, aby ve vlastním zájmu z politiky. odešel:
„Psychiatri v liste konštatovali, že obavy zo zániku demokracie u nás, ako aj ich svedomie, im viac nedovolia mlčať, pretože ako odborníci na duševné zdravie už dlho s obavami sledujeme, ako narábate s mocou. Nemáme síce právo vyjadriť sa k Vašej osobe z hľadiska psychiatrického nálezu, cítime však povinnosť vyjadriť sa k Vášmu správaniu sa v politike a vo verejných vystúpeniach. Prejavujete v ňom veľkú dávku intolerancie, mocensko-autoritárskych tendencií a účelových prekrúcaní pravdy, teda klamstiev, ktoré šíria nenávisť. U svojich prívržencov živíte predstavu, že akási zlá časť Slovenska je Vaším nepriateľom, ktorého treba zastrašiť a umlčať. Keby ste boli naším pacientom, urobili by sme všetko pre rozvinutie Vašich zdravých ľudských kvalít, ktoré iste máte, a pre zbavenie sa Vašich kŕčovitých sklonov ovládať a manipulovať druhých aj za cenu potláčania ich osobnej slobody, konštatovali delegáti košického rokovania.“.
V květnu 2009 jsme s několika kolegy diskutovali působení narušených osobností v naší politice. Se znepokojením sledovali chování, názory a činy pana prezidenta. Zvažovali jsme, jak na tento problém upozornit, abychom se nedopustili porušení zákona nebo lékařské etiky. V obecné rovině jsem tehdy požádal o radu Českou lékařskou komoru:
„Člověk, který není mým bezprostředním pacientem, zastává vysokou manažerskou funkci. V průběhu výkonu funkce u něj došlo k dekompenzaci hluboké osobnostní poruchy, svým chováním se stal nebezpečným sobě i spolupracovníkům, zpřetrhal všechny kontakty s rodinou a na svoje patologické chování ztratil náhled. Z medicínského hlediska není pochyb o závažné poruše. Jakým způsobem může lékař intervenovat? Lze se obrátit na soud se žádostí o nucenou hospitalizaci ? Který soud je příslušný? Jak má tento návrh vypadat, aby se jím soud musel zabývat?“, , tázal jsem se mailem ČLK.
„Nejvhodnější by bylo podat podnět registrujícímu praktickému lékaři pacienta, který by např. pozvánkou na kontrolu či preventivní prohlídku mohl pacienta motivovat k dobrovolné návštěvě. Bylo by totiž zcela kontraproduktivní ho dopravit k hospitalizaci pomoci různých donucovacích prostředků např. z místa jeho zaměstnání či bydliště a až posléze žádat souhlas soudu, neboť by toto jednání by s největší pravděpodobností zakládalo podezření z trestného činu omezování osobní svobody, zejména proto, že informace o zdravotním stavu pacienta a možné diagnóze jsou zatím pouhou domněnkou nepodloženou konkrétním vyšetřením. Toto vychází mj. i z nálezu Ústavního soudu ČR, který konstatoval, že osobní svoboda má přednost před zájmem na určení diagnózy. Druhým možným postupem je podání podnětu soudu. Avšak nikoliv k hospitalizaci bez souhlasu pacienta dle zákona č. 20/1966 Sb., ale k zahájení řízení ve věci omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům. Podle § 186, odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, může tento návrh podat též zdravotnické zařízení, které se tímto stává účastníkem řízení. Rozhodnutí soudu samozřejmě v žádném případě nelze předjímat a řízení o tak závažné otázce není věcí jednoduchou, nicméně jestliže podezření na diagnózu je skutečně vážné, mohl by tento postup vést minimálně k zadostiučinění, že jste pro pacienta podezřelého z duševní choroby a pro jeho okolí udělal vše, co bylo v mezích zákona ve Vašich silách. Pro podání bude v tomto případě příslušný okresní soud dle trvalého bydliště pacienta.“, stálo v odpovědi lékařské komory.
Poté, co se naše mailová korespondence dostala do nepovolaných rukou, jsem byl nucen čelit trestnímu oznámení pro pokus o vlastizradu ve stádiu přípravy. Otevřená, korektní diskuze o vlivu psychopatů na společenskou atmosféru je dnes ještě aktuálnější. Vážení kolegové, odborníci na duševní zdraví, jak dlouho Vám ještě svědomí dovolí mlčet?
Mezi vysokými politiky a manažery je mnohem větší procento nebezpečných psychopatů, než mezi vězni ve federálních věznicích USA, zjistili psychiatr Robert Hare a psycholog Paul Babiak, autoři knihy Hadi v oblecích. Jsou draví, bezohlední, bezcitní. Naznají ani stud, ani zodpovědnost. Nemají svědomí. Jejich cílem je provokovat, rozeštvávat a vládnout. Mají zničující vliv na společenské prostředí a zdraví občanů. To není jen problém Spojených států amerických. Názory, chování a činy premiéra Vladimíra Mečiara před lety nakolik znepokojily slovenské kolegy, že se k jeho osobnosti vyjádřili v prohlášení 3. sjezdu slovenských psychiatrů a vyzvali jej, aby ve vlastním zájmu z politiky. odešel:
„Psychiatri v liste konštatovali, že obavy zo zániku demokracie u nás, ako aj ich svedomie, im viac nedovolia mlčať, pretože ako odborníci na duševné zdravie už dlho s obavami sledujeme, ako narábate s mocou. Nemáme síce právo vyjadriť sa k Vašej osobe z hľadiska psychiatrického nálezu, cítime však povinnosť vyjadriť sa k Vášmu správaniu sa v politike a vo verejných vystúpeniach. Prejavujete v ňom veľkú dávku intolerancie, mocensko-autoritárskych tendencií a účelových prekrúcaní pravdy, teda klamstiev, ktoré šíria nenávisť. U svojich prívržencov živíte predstavu, že akási zlá časť Slovenska je Vaším nepriateľom, ktorého treba zastrašiť a umlčať. Keby ste boli naším pacientom, urobili by sme všetko pre rozvinutie Vašich zdravých ľudských kvalít, ktoré iste máte, a pre zbavenie sa Vašich kŕčovitých sklonov ovládať a manipulovať druhých aj za cenu potláčania ich osobnej slobody, konštatovali delegáti košického rokovania.“.
V květnu 2009 jsme s několika kolegy diskutovali působení narušených osobností v naší politice. Se znepokojením sledovali chování, názory a činy pana prezidenta. Zvažovali jsme, jak na tento problém upozornit, abychom se nedopustili porušení zákona nebo lékařské etiky. V obecné rovině jsem tehdy požádal o radu Českou lékařskou komoru:
„Člověk, který není mým bezprostředním pacientem, zastává vysokou manažerskou funkci. V průběhu výkonu funkce u něj došlo k dekompenzaci hluboké osobnostní poruchy, svým chováním se stal nebezpečným sobě i spolupracovníkům, zpřetrhal všechny kontakty s rodinou a na svoje patologické chování ztratil náhled. Z medicínského hlediska není pochyb o závažné poruše. Jakým způsobem může lékař intervenovat? Lze se obrátit na soud se žádostí o nucenou hospitalizaci ? Který soud je příslušný? Jak má tento návrh vypadat, aby se jím soud musel zabývat?“, , tázal jsem se mailem ČLK.
„Nejvhodnější by bylo podat podnět registrujícímu praktickému lékaři pacienta, který by např. pozvánkou na kontrolu či preventivní prohlídku mohl pacienta motivovat k dobrovolné návštěvě. Bylo by totiž zcela kontraproduktivní ho dopravit k hospitalizaci pomoci různých donucovacích prostředků např. z místa jeho zaměstnání či bydliště a až posléze žádat souhlas soudu, neboť by toto jednání by s největší pravděpodobností zakládalo podezření z trestného činu omezování osobní svobody, zejména proto, že informace o zdravotním stavu pacienta a možné diagnóze jsou zatím pouhou domněnkou nepodloženou konkrétním vyšetřením. Toto vychází mj. i z nálezu Ústavního soudu ČR, který konstatoval, že osobní svoboda má přednost před zájmem na určení diagnózy. Druhým možným postupem je podání podnětu soudu. Avšak nikoliv k hospitalizaci bez souhlasu pacienta dle zákona č. 20/1966 Sb., ale k zahájení řízení ve věci omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům. Podle § 186, odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, může tento návrh podat též zdravotnické zařízení, které se tímto stává účastníkem řízení. Rozhodnutí soudu samozřejmě v žádném případě nelze předjímat a řízení o tak závažné otázce není věcí jednoduchou, nicméně jestliže podezření na diagnózu je skutečně vážné, mohl by tento postup vést minimálně k zadostiučinění, že jste pro pacienta podezřelého z duševní choroby a pro jeho okolí udělal vše, co bylo v mezích zákona ve Vašich silách. Pro podání bude v tomto případě příslušný okresní soud dle trvalého bydliště pacienta.“, stálo v odpovědi lékařské komory.
Poté, co se naše mailová korespondence dostala do nepovolaných rukou, jsem byl nucen čelit trestnímu oznámení pro pokus o vlastizradu ve stádiu přípravy. Otevřená, korektní diskuze o vlivu psychopatů na společenskou atmosféru je dnes ještě aktuálnější. Vážení kolegové, odborníci na duševní zdraví, jak dlouho Vám ještě svědomí dovolí mlčet?
Šéf BIS Koudelka sílu dezinformací nepodceňuje. Vláda ano
Jsou Piráti směšní, když nechtějí Blažka? Ne. Mluví za část voličů pětikoalice
Poznáte autora a jeho dílo podle první věty a nápovědy?
Fridays for Future a Poslední generace bojují za náš život, za budoucnost
Rajchl Václavák nezaplnil, neplní sliby, vyhasíná. Stádečko mu nejspíš přetáhne Babiš
