Od té doby, co mám kancelář pět minut chůze od bytu, se snažím nejezdit „do města“, jak říkáme my Bubenečáci. Leč musel jsem na schůzku a když jsem se vracel po Václavském náměstí zpět do metra, míjel jsem stánek s klobásami, ke kterému jsme často vybíhali z atelieru na „rychlý oběd“. Klobásy voněly jako vloni, jen jsem nemohl najít dost desetikorun – klasická klobása s hořčicí a chlebem nestála 35 korun jako naposledy, ale padesátku. Trochu mne ta cena zarazila, ale chuť na klobásu byla větší než poměr cena/výkon. S mrmláním pod vousy jsem konzumoval oblíbenou karcinogenní pochoutku. Pak - nasycen - jsem začal počítat; kdysi za totáče stávala klobása cca 10 -12 korun, což odpovídalo jedné devizově přídělové marce; po revoluci cena vyskočila na 20 až 25 korun, což odpovídalo skutečnému kursu německé marky. Před časem jsme si zvykli na klobásu za 30 - 35 korun, v době kdy euro bylo za třicet. Takže 1 klobása za 1 euro. Od té doby, co tak silně posiluje koruna a euro je v průměru za 25 korun, stojí klobása 2 eura.
Přitom jde o domácí klobásu i domácí nájem stánku a místní = ukrajinskou pracovní sílu. Bratwurst v Norimberku snad stojí pořád kolem 2,60 eur, ale při místních vstupních nákladech. Ani dražší elektřina či letošní 7% inflace nezdůvodní takový nárůst ceny. V zahraničí si za posilující korunu koupíte víc klobásy, v Praze naopak klobása podražuje.
Ono ovšem v eurozóně je levnější už kde co; pro mne je měřítkem espreso, které testuji všude, kde je mají. V Madridu je běžně k mání za 80 centů až 1,2 eura, a to skvělé! V Miláně na letišti, ale i v drahém ne-eurovém Curychu, je to podobné.
Na ruzyňském letišti si kávu už rok raději nedávám, nebyla dobrá a stála 90 Kč, a to vestoje u pultu. Na Staroměstském náměstí vám prodají pivo za 100 a kávu za 70, zatímco v Sieně na náměstí Campo je super italské machiato za 1,8 eura.
Asi všichni chápeme, že tu nejde o ekonomiku a o kursy, ale o mentalitu – zatímco Italové a Španělé chtějí, aby se k nim turisti vraceli a místní chodili do restaurací denně na skleničku, kávu či jídlo, mnohý domácí podnikatel v pohostinství chce urvat vše ihned a jednou. Ve zmíněných zemích se k turistům chovají jako k domácím –nesnaží se je oškubat a znechutit.