Návštěva pánů Zuckerberga, Schmidta a Murdocha u Nicolase Sarkozyho tento týden neskončila podle představ hostitele. Do historie se nezapíše, protože z ní nic důležitého nevzešlo.

Hosté - lídři internetové těžké váhy - nemají důvod podporovat státní regulace internetu, dvojnásob ne ty, které na svých občanech testují francouzští zákonodárci.

Naopak, celebrity digitálního světa typu Marka Zuckerberga nebo Erika Schmidta dostaly skvělou možnost se na prestižní půdě blýsknout před objektivy fotoreportérů jako svobodomyslní strážci internetu, kteří vládám radí: neregulujte internet. Mají proto své důvody.

Zrodil se trh

Zástupci gigantů internetového světa mají totiž s internetem podobné plány a světovou síť již dnes ovlivňují více než národní vlády - po svém. Ano, v rámci národních zákonů a pod dohledem regulátorů. Nicméně sama podstata internetového byznysu tkví v tom, že rodí zcela nové obchodní modely a trhy, které národní hranice přesahují.

Kolik lidí před pěti lety vědělo, co je aplikace do mobilu, neboli appka? Dnes si autoři jedné takové aplikace, kterou prodávají na internetu za 99 centů, zaplatí nejdražší reklamní čas na planetě, během finále americké NFL - SuperBowlu.

Americký trh nabízí firmám typu Google nebo Facebook mnohem volnější podnikání, než regulacemi svázaná Evropa. Protože své zisky generují on-line, chovají se na internetu přirozeně obchodně, i když to někdy vypadá přátelsky. Proto se přes 600 milionů lidí dobrovolně rozhodlo uložit své soukromí na server v USA.

Varování profesora Wu

Před tichým nabouráním svobody a neutrality světové sítě ze strany internetových korporací varuje ve své knize Master Switch profesor práva z Columbia University, Tim Wu.

“Jsem šťastný, že jsem prožil internetovou revoluci. A nechtěl bych být naživu, až tato revoluce zemře,” svěřil se Wu reportérům The Chronicle of Higher Education.

Ve své teorii neutrality internetu upozorňuje na nebezpečí manipulace internetu ze strany jeho poskytovatelů a producentů obsahu. Varuje před tím, že firmy, které zprostředkovávají pohyb informací po síti a zároveň produkují obsah, budou zvýhodňovat svůj obsah a naopak svým zákazníkům blokovat obsah konkurence.

Pro příklad, bude-li jedna firma nebo spojení firem zároveň poskytovat připojení k internetu a současně bude vlastnit vyhledávač a videoportál, podle profesora Wu hrozí, že své zákazníky bude odkazovat na svá videa a umožní jim rychlejší přístup ke svému videu, než na konkurenční videoportály.

Když do příkladu dosadíme názvy Google, Verizon a YouTube, obavy profesora Wu naberou reálné obrysy.

Wu má nyní možnost svět, respektive občany USA, od tohoto temného scénáře zachránit. Nechal se zaměstnat u americké Federální obchodní komory (FTC), která dohlíží na podnikání internetových těžkotonážníků.

List Wall Street Journal informoval své čtenáře o nástupu Tima Wu do FTC titulkem „Noční můra pro Sillicon Valley“. Není též tajemstvím, že mentorem profesora Wu je harvardský akademik a zakladatel licence Creative Commons, Lawrence Lessig, autor knihy Free Culture.

Své obavy o svobodu internetu Wu demonstruje na osudu starších technologií, které se nakonec staly obětí výrobců hardwaru a různých kartelů. Řeč je o rádiu, hollywoodské lobby, která se snažila zastavit prodej videorekordéru nebo CD vypalovačky, aby svůj obsah ochránila před kopírováním.

Od té doby se internet hodně změnil a stal se místem každodeního obchodu, do kterého jsou zapojeny stovky milionů lidí. Už i ono - podle obchodníků nejvíce krvácející - duševní vlastnictví je dnes na internetu mnohem více chráněno a hlavně snadno k dostání jednoduše a legálně. (Ne v případě Česka.)

Zlatá klec

V nových obchodních modelech internetové ekonomiky jsme ale nováčky všichni. Proto je na místě jistá ostražitost a selský rozum. Wu je přesvědčen, že stát má byznys velkých internetových firem regulovat.

Nenápadnou ztrátu volby krásně ilustruje raketový úspěch firmy Apple, která naposledy okouzlila svět svým iPadem. Krásným kouskem hardwaru, který je ovšem zcela uzavřený. Pokud nejste kutil bez morálních zábran, obsah do něj získáte jen z několika málo komerčních zdrojů, primárně z firemního AppStoru, jehož artikl tvoří pouze to, co Apple schválí a z čeho si též vezme svůj podíl. Jeden obchod pro všechny.

Applu se daří prodávat miliony svých přístrojů, protože z uživatelského hlediska jsou hezčí, příjemnější k používání a spolehlivě fungují. Z dlouhodobějšího hlediska se ale jedná o jakousi o zlatou klec.

Když pod jednou střechou nakoupíme rohlíky, ponožky i ledničku, nakoupíme tam i noviny. Ale jen ty, které obchoďáku platí podíl ze zisku nebo je vydává sám obchodník. V případě Applu se můžete spolehnout, že vypadat budou nádherně a tištěné budou na křídě.

Všechno zboží v tomhle obchodě bude hezké a kvalitní. Vzdát se pomalu myšlenek na jiné obchody bude v takovém případě nesmírně snadné. A máme tu monopol, který se chová všude na světě stejně. A v takovém světě pak nestojí za to žít. V tom se profesorovi Wu nemůže nikdo divit.