Tohle je moje reakce na článek z jiného portálu ( Kauza wbgarden, 10.5.2012 www.brejle.net). Výkřik administrátora, který nechce být zároveň cenzorem. Ale myslím, že se tento výkřik dotýká obecně platných problémů svobodné debaty a otevřeného internetového prostoru...


V době, kdy na světě běží války i jinde než v televizi, kdy v noci raději nevyjdete z domu, kdy na nás ze všech stran řvou, že to pro nejbližší léta s námi půjde od deseti k pěti, kdy se nemůžeme dohodnout o tom, co je dobro a co je zlo ani mezi přáteli, kdy slova jsou kompost na kterém rostou jen kopřivy, chodíme po světě dezorientovaní, jako stařenka, která nenalézá cestu domů.
Co bych měl křičet? Co bych měl vykládat, když hluší nevidí a slepí slyší jen němé?
A pak mi myš klikne na lidi, kteří mluví a nerozumějí ani sami sobě a píší a po sobě nepřečtou. Copak tady jde vysvětlovat? Koho tady překřikovat? Komu vysvětlovat, když má uši zalité voskem nenávisti? Možná to není nenávist. Možná jen srdcebol. Ale léky došly. Zab se, říká ti doktor Bolíto. Zab se a zaplať.
Za všechno se platí!
Co po tobě zbyde, ptám se lidí na nádraží než odjedou nikam. Aspoň jediná dobrá věc. Aspoň jednu světlušku v hrsti si odnést na věčnost. Jednou převést dobrotu přes silnici. Aspoň jednomu zlu ostříhat drápky. Aspoň jedno zlatý jablíčko vyloupnout ze spadaného listí.
Panebože, pověz, co můžu udělat pro to, aby po létech někdo řekl: Ano, ten tady byl…
A pánbůh sedí s ďáblem ožralý v hospodě, protože se na to už nemůže dívat. A čí ty jsi, ptal se mě, když jsem tam pětiletý šel tátovi pro pivo. A já jsem upustil džbán na dlážděnou podlahu a po kotníky v pivu jsem řekl: Já jsem svůj.
A od té doby jsem tichý mezi tichými.
P.S.
Přemýšlel jsem, co odpovědět autorům a komentátorům mého portálu (vlkovi, lexovi, jethrovi, olinovi, tatovi, wbgardenovi, kutilovi, oldwomen, veleknězovi, Ivet, poletuši, peggy a všem, s kterými sdílím nablízko tenhle čas… co na to všechno, na všechny ty vodopády slov pod článkem Kauza wbgarden a jinde.
Na to nekonečné zásadové neporozumění…
A pak mi někdo poslal tuhle krásnou hudební vykopávku: https://www.youtube.com/watch?v=BTDQEPKKW5I
Nerozumím tam mnoha slovům, a nechci se podívat na text. Jen to slyším a rozhodl jsem se vám tuhle písničku pustit. To je moje odpověď.
Upustil jsem ten džbán s pivem a chtěl jsem být tichý mezi tichými.
V té hospodě jsem pak sto let nebyl. A když jsem se tam po sto letech vrátil, do tisíckrát pochcaného asfaltového žlábku jsem vyryl nápis:
Když jdeš psát, umyj si ruce…