Na zdech ubývá srdíček a přibývá kosočtverců. V rádiích si mladíci na Valentýna plánují "pár dobrých koktejlů a potom hodiny pořádného sexu s nejkámoškou..." Ono vlastně "chození za někým" zavání stalkingem :-).


Spadneš do toho a máš někoho rád. A když umíš mít pořádně rád, chceš si štěstíčko chránit. Žárlivost není mor, ani ptačí chřipka. Žárlivost je chleba s máslem. Začíná to tedy žvancem, doupětem a končí to rozplozovacím pudem, o kterém mluví část českého národa jako o „sexování“.

Slyšíte to sami: sexování jako luxování, malování... Už sám tenhle výraz ukazuje na obrovské převedení poezie do prózy, přiblížení úst (slova) ke klínu (sex). Toto zmenšení intervalu mezi první komunikací a pohlavním aktem je neoddiskutovatelné. Seriál Sex ve městě je biblí uloženou v nejvyšších šuplátkách psacích stolů kanceláří.

Hovory o sexu se staly věcí veřejnou, rubriky v časopisech, dokonce i pro puberťáky, se hemží návody, jak „bezbolestně“ na to, čtrnáctileté zpěvačky se novináři z bulváru ptají, jestli se dá fotit do pánských časopisů, dívka, co sedí klukovi na klíně, vyjekne na celou tramvaj, že jestli ji nenechá, tak že bude mít „orgáč“. V kavárně si třicítky živě povídají, jak a čím si která „kliká na myšku“. Všechno to máme nějak blíž a „neděláme ze zahnutí velký problém“. Vypadá to, že lidský vztah se vrací k původní naturální nestálosti, přebíhavosti.

Heslem dne se stalo: „Užij si!“ Teď, hned, okamžitě urvi, co se dá! AIDS, když jsme opatrní, zase tak moc nehrozí a dítě se rozumným narodí jen když ho chtějí. Tak co...

Ve světě, kde nejsme odříznuti od okolí, denně potkáváme jistě deset, dvacet žen, deset, dvacet mužů, kteří se nám líbí. V práci trávíme víc času než doma a ženské i chlapi tam nechodí oblečeni v teplákách. Za těchto okolností je pokukování i jemné harašení počesku zcela normální.

Normální jsou i další fáze seznamování. Musíme konstatovat fakta. Jeden z jejich výkladů je, že manželství je v této etapě života Česka institucí téměř nadbytečnou. Nebijte mě! Podívejte se na množství rozvodů, poslechněte si důvody uváděné dvojicemi, které spolu žijí bez oficiálního manželského svazku.

Jenže ať si namlouváme, co chceme, jsme jen chytrá mašinka ovládaná dobře seřízeným mozkem, který si (leckdy bez našeho vědomí) opravdu hodně pamatuje. A mezi jiným i to, že manželství v příslušném věku „má být“, protože chceme-li své geny předat plynoucímu času, neskončí to kopulací. Naopak všechno další jí začíná.

Lidské mládě je potvůrka složitá a hodně dlouho nesvéprávná. Potřebuje rodiče (uvědomili jste si vůbec ten slovní základ?) a samozřejmě nejlépe dva. Na jednoho je těch povinností při péči o potomka (uvědomili jste si zase slovní základ?) moc. Jeden je lovec, co musí přinést surovinu (ty základy slov!) a druhý je strážce ohně, který surovinu uvaří... Evoluce došla tak daleko, že v moderní džungli jsou síly partnerů v obecné rovině vyrovnány. Role se občas mohou prohazovat. Ale každé narušení svazku dvou komplikuje vývoj mláděte. A ono narušení je v manželství znesnadněno mocí úřední. Oním ANO, kterým se vesměs dobrovolně uvrháváme do ráje i pekla svazku manželského s jeho propojením majetků, rodin,rodů,národů.

Existenční stres, denní srážky partnerů při řešení nesčetných konfliktních situací, to všechno jsou schůdky k zahýbání, úletům, odskokům, které většinou vyjdou najevo. Jedna blbá smska vás prozradí a vaše dítě se musí nerado smířit buď jen s lovcem, nebo většinou se strážkyní ohně a čekat, zda-li osud a další zahnutí (úlet, odskok) naopak jemu - potomkovi - přihraje náhradníka do rodičovského páru.

Se zahnutím partnera (úletem, odskokem) počítejte jako s reálnou možností. Nenastane-li, gratulujte si: Máte partnera, který by si zasloužil hrát v Národním :-). Podezíráte? Žárlíte? Nebo rovnou zahýbáte taky? Vždycky za nějakým rohem přece čeká pan Božský nebo paní Boženka! Kdo tvrdí, že je člověkem původem tvor monogamní?

Jak to bývalo dřív a ještě dřív? V historii, o které opravdu něco víme, asi bylo většinou opravdu dál od slov k činům, nebo jak jsem uvedl od pusy ke klínu. Ale koneckonců, kosočtverce jsou možná jen vyostřená srdíčka.
Za pár let možná budou kosočtverce místo srdíček roztomilým symbolem svátku zamilovaných.

Nic nového pod sluncem. Znám vůbec někoho, kdo není rozvedený? Tak to ano. Přemýšlím, jestli můžu nakonec říct, že znám jedny a ti jsou spolu šťastni a budou až do smrti. Znám někoho, kdo je ve dvojici dlouhá léta šťastný? No...šťastný. Ale jo, znám jednoho takového. Jarda Šťastný – pětkrát rozvedený.