Do čeho investovali voliči - politici nesmí zklamat
Voliči vystavili bianco šek číslo 2, druhou šanci standardním politickým stranám. V roce 2006 ve sněmovních volbách mnozí z nich vědomě podpořili dvě velké strany, s cílem zajistit jim náležitě silný mandát k akci. Činili tak často s pohnutkou, že velké strany tak konečně dostávají mandát po kterém několik let volaly a na něž svalovaly veškeré neúspěchy a politické resty. Všeobecně se očekávalo, že tento potenciál velcí partajní hráči rozvinou a využijí ho k aktivní převaze, k dynamické vládě.
Následovaly však intenzivní střety a předvolební pnutí se ještě prohloubilo, nehledě na konec kampaně a sněmovní realitu. Permanentní konfrontace velkých voliče zklamala a unavila. Rozhodli se tedy pro druhý limitovaný pokus, dost možná poslední. Ve víkendových volbách naopak podrželi strany alternativní, s ambicí velké potrestat a zvolit jim korektiv.
Svůj protest umocnili i masivním preferenčním kroužkováním a obměnili i mnohé „sněmovní“ tváře u stávajících stranických hráčů, ale i u nováčků. A tak se dosavadní ustálená stranická zem netušeně zatřásla. Pod několika stranami, pod několika předsedy, ale i pod několika politickými matadory v krajích (nehledě na stranické dresy).
Poměrně zásadní změna na kandidátkách a v osazenstvu Sněmovny může zafungovat jako velmi účinná vzpruha voličů, s jasným podtextem, že stále má smysl k volbám jít a pozitivně, skrze preferenční hlasy, rozhodovat o svých poslankyních a poslancích.
Teď však musí nováčci a staronové tváře v novém aranžmá prokázat vůli konat a schopnost jednat, protože pokud se i tento pokus nepovede, tak velmi reálně hrozí, že po velkém očekávání přijde hluboké zklamání a rozsáhlá skepse. Následkem čehož by se donedávna značná investice důvěry mohla přetavit ve viditelnou averzi. Tím by mohlo dojít na pokus číslo 3, na podporu divokého populismu a lidového radikalismu bez hranic. Své o tom ví Francie, Itálie, Maďarsko, Nizozemí, blízké Rakousko, ale i jiné státy. Neboli hraje se o víc než se na první pohled zdá. Hodně je vsazeno a nejde „jen“ o ekonomiku a životní úroveň, ale i o unikátní politický kapitál důvěry.
I k tomuto faktu by měla nově zvolená elita přihlédnout….
Následovaly však intenzivní střety a předvolební pnutí se ještě prohloubilo, nehledě na konec kampaně a sněmovní realitu. Permanentní konfrontace velkých voliče zklamala a unavila. Rozhodli se tedy pro druhý limitovaný pokus, dost možná poslední. Ve víkendových volbách naopak podrželi strany alternativní, s ambicí velké potrestat a zvolit jim korektiv.
Svůj protest umocnili i masivním preferenčním kroužkováním a obměnili i mnohé „sněmovní“ tváře u stávajících stranických hráčů, ale i u nováčků. A tak se dosavadní ustálená stranická zem netušeně zatřásla. Pod několika stranami, pod několika předsedy, ale i pod několika politickými matadory v krajích (nehledě na stranické dresy).
Poměrně zásadní změna na kandidátkách a v osazenstvu Sněmovny může zafungovat jako velmi účinná vzpruha voličů, s jasným podtextem, že stále má smysl k volbám jít a pozitivně, skrze preferenční hlasy, rozhodovat o svých poslankyních a poslancích.
Teď však musí nováčci a staronové tváře v novém aranžmá prokázat vůli konat a schopnost jednat, protože pokud se i tento pokus nepovede, tak velmi reálně hrozí, že po velkém očekávání přijde hluboké zklamání a rozsáhlá skepse. Následkem čehož by se donedávna značná investice důvěry mohla přetavit ve viditelnou averzi. Tím by mohlo dojít na pokus číslo 3, na podporu divokého populismu a lidového radikalismu bez hranic. Své o tom ví Francie, Itálie, Maďarsko, Nizozemí, blízké Rakousko, ale i jiné státy. Neboli hraje se o víc než se na první pohled zdá. Hodně je vsazeno a nejde „jen“ o ekonomiku a životní úroveň, ale i o unikátní politický kapitál důvěry.
I k tomuto faktu by měla nově zvolená elita přihlédnout….