S trochou štěstí bude mít Česko po téměř 16 měsících faktického bezvládí nového ministra zahraničí. To je ta dobrá zpráva. Tou špatnou je, že nastupující ministr má nejmenší kompetenci a zároveň nejslabší pozici od dob Sametové revoluce.

Nový ministr Tomáš Petříček by se dal vystihnout adjektivy jako servilní a submisivní. V politice rozhoduje síla osobnosti, což je kategorie ve které Petříček zoufale prohrává.

Deset let dělal asistenta eurobrigádníkovi Miroslavu Pochemu, až se díky své loajalitě proasistoval na pozici ministra zahraničí. Že bez svého mistra Pocheho Petříček nadále není schopný udělat ani krok dokazuje jeho prohlášení, že “by s panem Pochem mohl některá evropská témata nadále konzultovat.”

Slabost Petříčkovy pozice je přímo spjatá i s absencí demokratického mandátu, o který se nemůže opřít. Nebyl zvolený ve volbách a na pozici ministra byl dosažený s požehnáním pražské ČSSD, a kvůli Hamáčkově potřebě aspoň jakž takž udržet rozháranou sociální demokracii pohromadě. Jeho nepopularitu dokazují výsledky v komunálních volbách, kde Petříčkem vedená kandidátka na Praze 7 dosáhla neuvěřitelného volebního výsledku - celých 1,87 procent!

Potřeba silného ministra zahraničí je přitom pro Česko klíčová hlavně ze dvou důvodů. V prvé řadě kvůli zahraničně politickým krizím snad ještě nikdy v moderních dějinách naší země nečelila tolika výzvám. Evropa se potýká s nárůstem populismu, imigrační krizí, Brexitem a navyšujícím se tlakem z Kremlu. Politické vztahy s našimi strategickými partnery se i kvůli nekompetentní (Andrej Babiš) či přímo otevřeně hostilní politice (Miloš Zeman) čím dál tím více ochlazují.

Českou zahraniční politiku teď naopak jako rukojmí pro své vlastní sobecké zájmy drží dvě klíčové politické osobnosti - prezident Zeman a premiér Babiš. Oba systematicky oslabují pozici ministra zahraničí, aby co největší část jeho kompetencí mohli převzít sami. Zeman dlouhodobě působí jako trojský kůň ruských a čínských zájmů. Nově nabytou moc zcela nepochybně plánuje zúročit například při domlouvání dostavby jaderných elektráren,o které se jak Peking tak Moskva živě zajímají.

Pro Babišovo podnikání jsou zase klíčové dotace z Evropské unie. Zároveň využívá zahraničních cest jako platformy pro šíření své populistické protiuprchlické rétoriky, jejíž pomocí se snaží přetáhnout na svou stranu voliče krajně pravicové SPD.

Výsledkem je tak neuspokojivá, nestabilní situace, kdy kvůli slabému či neexistujícímu ministrovi zahraničí jsou zájmy Česka v zahraničí reprezentovány osobami, které nemají na srdci náš nejlepší zájem.