Bezpečnostní systém pražského letiště Václava Havla je svým rozsahem v Česku unikátní, liboval si v červenci premiér Bohuslav Sobotka. Vláda tehdy rozhodla, že sem přibude 145 speciálních kamer, které dokážou rozpoznat zachycenou tvář a porovnat ji například s databází hledaných osob. V areálu se objeví také dalších 30 přehledových kamer. Modernizace vyjde na 87 milionů korun.

Území letiště je především kvůli teroristické hrozbě přísně střeženou zónou. Pětikilometrové okolí spadá pod působnost cizinecké policie. Samopalníky a jiné ozbrojence jste tam už asi viděli. Bezpečnost především!

A pak si přečtete, jak před terminálem válčí taxikáři. Ti stávající tam začali číhat na konkurenci z Uberu. Jeho řidiče šikanují, jednomu z nich ve čtvrtek sebrali mobil a dokonce rozbili přední sklo.

Cestujícím a vůbec těm, kdo se na letišti vyskytují, je myslím srdečně fuk, jaké jsou čí motivy, koncepce taxislužby v hlavním městě Praze je nezajímá. Nerozlišují zdroj nebezpečí, ani jestli „tohle je v Praze normální“. Zajímá je faktický stav, v jakém se octli.

Rozhodující je, když se k takovému incidentu nachomýtnou pasažéři, zhusta cizinci, dostaví se pocit: něco není v pořádku, džungle, krimi. S prominutím, bordel. Totální opak toho, jak to má na letišti vypadat.

Že si v prostředí prošpikovaném bezpečnostními opatřeními vyřizují účty taxikáři jako někde v opuštěné továrně na předměstí, je skandální.

Takové poměry nemohou správa letiště, policie, magistrát, vláda tolerovat. Musí zakročit. Garantují bezpečí cestujících. I pocit bezpečí. Takzvaně malá kriminalita, potyčky, mafiánské móresy ho narušují – a to zcela reálně, žádná hrozba. Trpět v nejpřísněji střeženém veřejném prostředí v republice válku taxikářů by bylo úplně absurdní.

Neměli bychom si na ni zvykat – když už jsme si zvykli, že někteří taxikáři a kvůli nim taxislužba jako taková už léta dělá Praze špatnou reklamu.