Henry Kissinger se v článku pro Washington Post snaží analyzovat možný vývoj po válce na Ukrajině. Navrhuje, aby Ukrajina po skončení války s Ruskem trvala na politické a hospodářské spolupráci s EU (včetně vstupu do EU), ale aby se vzdala ambicí na vstup do NATO. Nenavrhuje ale žádné vojenské garance pro budoucí soužití s Ruskem, které zůstane její hrozbou. V současné situaci se mi ten Kissingerův článek se svými návrhy zdá mimo. Příliš mnoho tragedií, obětí a krutostí se stalo na to, aby se dalo chladně a racionálně zařídit to, co Kissinger požaduje. Nemá tam žádnou mocenskou a silovou garanci toho, aby Rusové opět Ukrajinu nenapadli.
Že Ukrajina nevstoupí do NATO, to už dávno Zelinskij připustil, ale bude chtít po skončení války silné vojenské záruky své bezpečnosti. Je možný model, že se NATO zaváže vojensky chránit vzdušný prostor Ukrajiny, kdyby jí Rusko opět napadlo. S tím by měli Rusové při podpisu nějaké smlouvy s Ukrajinou souhlasit.
Navíc záleží na tom jak válka skončí. Pokud Ukrajina Rusy porazí a vytlačí je mimo své území, tak proč by přistupovala na nějaké podmínky. Vstoupí do NATO a bude. Jenže tohle je málo pravděpodobná varianta. Pokud boje dlouhodobě uvíznou na mrtvém bodě (jako v Koreji), tak je tu varianta s nečlenstvím Ukrajiny v NATO, s jejím vstupem do EU a s nějakou vojenskou garancí před eventulením dalším ruským nájezdem. Pokud Ruspvé Ukrajince zamasakrují a porazí na hlavu, pak si budou podmínky diktovat Rusové a zřejmě donutí Ukrajinu k úplně demilitarizaci, než jí opustí tak, aby napořád byla před nimi bezmocná. Dokonce bych předpokládal, že v takovém případě tam “dočasně” nechají svoje vojska.
Takže na přepovědi a rady je poměrně brzy. Všechno se bude odvíjet od situace na frontě. A navíc Rusové stejně jinému jazyku než síle nerozumí.
Setkání Evropské rady ve Versailles ukázalo, že zdaleka ne všechny státy pochopily vážnost situace. Dokonce se domnívám, že řada států by spolkla, i ldyby Rusko napadlo poballtské státy, protože si myslí, že k nim by se válka stejně nedostala.
Nabídka kandidatury do EU bez jediné zmínky o zrychleném přijetí je samozřejmě fackou Ukrajině a lidem zde umírajícím za svobodu nejen svou, ale celé Evropy. Dle mého roste velmi význam východního křídla EU, Polska, České republiky, pobaltských států, Rumunska a Slovensky, které jsou nejvíce ohroženy imperiálním Ruskem a které mají zájem na tom, aby EU začala budovat vlastní armádu a vojensky se vůbec postavila na nohy.
Jinak EU je ekonomický obr stojící na hliněných vojenských nohou, který co do své obrany parazituje na USA, na jehož sílu absolutně spoléhá. Říkám to neustále, EU je produkt úředníků, právníků a idealistických politiků snících o evropské federaci, tedy mentálně lidí, kteří se podělají před prvním tankem. Pro ně jsou předpisy víc než lidský život, Ukrajincům, kteří také za ně umírají, neodpustí ani jeden z milionu formulářů, které budou na destileté cestě do EU muset řádně vyplnit.
Ještě že máme to NATO, které se nyní ukazuje jako stokrát důležitější než celá EU, ale my musíme sami začít pořádně zbrojit a starat se o vlastní armádu.
Společným jmenovatelem všech možných scénářů je jasně vyslovený záměr Ruska vyhrát na Ukrajině za každou cenu. Měli bychom tato slova ruských představitelů brát vážně, konec konců vývoje války v poslední době tomu nasvědčuje.
Začněme nejhorším, ale hodně pravděpodobným scénářem. Nazvěme ho čečenská varianta, protože bude víceméně kopírovat vyhlazovací postup Ruska v Čečensku. Rusko za použití všech svých vojenských kapacit, včetně záloh a mobilizace dalších vojáků, s nasazením těžkého bombardování dobývaných měst (včetně vakuových a termobarických bomb) vedoucímu k jejich úplnému zničení s obrovskými ztrátami na civilním obyvatelstvu dobude zcela Ukrajinu. Ustaví loutkovou vládu a zahrne Ukrajinu pod svůj přímý vliv, přičemž se bude snažit trvalým vojenským terorem udusit partyzánský odboj.
Politické, ekonomické a kulturní vztahy mezi Západem a Ruskem se téměř přeruší. Spadne druhá Železná opona mezi Západem a Ruskem.
Svojí izolaci bude řešit úzkým politickým a ekonomickým spojením s Čínou. Čína začne využívat velké nerostné bohatství Ruska a bude mu na oplátku dodávat potřebné výrobky, technologie, spotřební zboží a potraviny. Čína se pokusí vytvořit most mezi Ruskem a zbytkem světa včetně Západu, jakýsi bypass obcházející sankce Západu. Západ se s nastalou situací nakonec smíří. Zůstane zásadový ve vztahu k Rusku, ale bude dělat slepého vůči skutečnosti, že Rusko embargo Západu obchází přes Čínu. Samozřejmě, že to vůbec nebude jednoduché, Čína potřebuje sotva čtvrtinu ruského plynu, které nyní Rusko dodává Evropě, bude třeba dobudovat potřebnou infrastrukturu, plynovody, ropovody, silnice, železnici. Je to běh na hodně dlouhou trať, ale Rusku nic jiného nezbude. Je jasné, že Čína se tímto dostane na koně a na Číně zcela závislé Rusko se dostane do jejího područí. Nicméně v této pozici může Rusko přežít až do Putinovy smrti, která snad otevře nové možnosti vývoje.
Druhý scénář, nazvěme ho korejský, je určitou variantou prvního scénáře. Rusové s nasazením všech sil a masakrováním civilního obyvatelstva dobydou velká města Ukrajiny, ale nepodaří se jim zlomit odpor Ukrajinců na celém území, zejména na jeho západní části. Po dlouhé vysilující válce Rusové zjistí, že odpor ukrajinských bojovníků zásobovaných ze Západu zbraněmi, potravinami a humanitární pomocí nejsou s to zlomit.
V takovém případě zasednou k jednacímu stolu a dojde k rozdělení Ukrajiny na dva státy, na západní Ukrajinu a východní Ukrajinu, založeném na stavu vojenských sil stojících právě proti sobě, které bude základem budoucí hranice. Podobně jako se to stalo během války v Koreji. Rusko se bude snažit dojednat se Západem pro obě strany přijatelný kompromis. Západ bude garantovat, že západní Ukrajina nevstoupí do NATO, ale Rusové budou souhlasit s jejím vstupem do EU. Na tomto smluvním ujednání Západ zruší smrtící odstřižení Ruska od Západního světa a Rusko začne dodávat Západu plyna a ropu. Obě strany se budou snažit vydávat toto řešení za své vítězství. Rusko časem spolkne východní Ukrajinu do náruče matičky Rusi, stejně jako Krym.
Třetí variantou, nazvěme jí vítěznou, je porážka Rusů spočívající v tom, že nedosáhnou svých vojenských cílů ani nasazením všech svých vojenských sil, ani brutálním vyvražďováním civilního obyvatelstva a nakonec budou nuceni se stáhnout a výměnou za to dostanou zrušení sankcí. Toto je optimistická a současně asi nejméně pravděpodobná varianta, ale je to jediná varianta, která pro nás a Ukrajince v tuto chvíli připadá v úvahu. Za tuto variantu Ukrajinci a s nim celý civilizovaný svět bojují.
V případě první varianty vývoje se musíme připravit na svět rozdělený na demokratickou část a na část ovládanou tyraniemi Čínou a Ruskem. Vztahy mezi těmito částmi budou trvale poškozeny a budou i nadále hrozit další válečné konflikty. Čína se stane dominantní světovou velmocí, protože bude za sebou mít na ní závislé Rusko, což povede k prudkému zesílení jejího vlivu ve světě. Rusko a Ukrajina budou odsouzeny žít v autistickém světě tyrana Putina zcela izolované od dění na Západě.
V případě druhé varianty, která není zas tak úplně nereálná, dojde k jakémusi smíření Ruska a Západu a nedojde k poškození vztahů s Čínou. Je to varianta, která nějakým způsobem bude pokračováním světa, jak ho známe doposud, bez výrazné změny geopolitických sil.
V případě třetí varianty dojde dříve či později k pádu Putinova režimu a k návratu Ruska mezi civilizované země. Tato nejméně pravděpodobná varianta, za níž se modlím a o níž společně všichni usilujeme, je jediná přijatelná pro civilizovaný svět. Někdy se stane zázrak a to, co vypadá jako skoro nemožné, se stane.
Vyšlo v Lidových novinách