Jan Štern

28. 02.

Bursík, Zubová a Kaťuška

Jan Štern Přečteno 7052 krát

Martinovi Bursíkovi se stala nehoda: špatně odeslaný soukromý email zcela zvrátil situaci okolo neúčasti poslankyně Zubové při volbě presidenta. Odteď nebude médii vláčena Zubová ale Bursík. Tradičně v české kotlině nepodstatná pitomost vytlačí z veřejného zájmu podstatnou věc. K tomu mailu jenom drobnost: slušný člověk, když dostane soukromý mail nebo smsku, tak to hned smaže a zapomene, maximálně to odešle zpátky s tím, že šlo asi o omyl. Všichni totiž dobře víme, že se doma vyjadřujeme zcela jinak než na veřejnosti. Vytroubit takovou věc do světa, jak to učinila paní poslankyně, svědčí o úrovni domovnice a ne poslankyně.

Ale pojďme k tomu podstatnému, co se podařilo vytěsnit z veřejné sféry. Jde o samotnou neúčast paní poslankyně. Hned na začátku musím říci za sebe, že naprosto nevěřím zdůvodnění paní poslankyně, protože zásadně nemám důvěru k takovým náhodám, že se někomu udělá špatně zrovna v okamžiku, kdy se volí president a každý hlas hraje roli. Nicméně to je můj problém. Pojďme tedy probrat variantu paní poslankyně s předpokladem, že nelže. Podle jejích slov omdlela, když jí manžel vezl na Hrad. Vrátila se tedy domů, poslala smsku kolegyni, že nepřijde, a údajně prospala celý den. Telefony od vedoucích činitelů strany nebrala. Zato telefon od České televize vzala promptně. Mám tedy otázku, proč k sobě nepřivolala doktora, nejlépe několik doktorů, jistě by rádi v takovém případě přišli a vyšetřili její stav, jestli opravdu není schopná převozu na Hrad? Proč se nenechala převést sanitkou na Hrad jako kdysi Cyril Svoboda, který po těžkém úrazu páteře přijel sanitkou na nosítkách do sněmovny hlasovat? Na Hradě bylo k dispozici několik ambulancí a lékařský servis tam byl rozhodně lepší než u ní doma. Proč neřešila situaci s vedením své strany? Proč neotevřela ministryni Stehlíkové, která za ní přijela zjistit stav věcí? Normální člověk by se přeci minimálně snažil, když ne dostat se na Hrad, tak alespoň udělat všechno pro to, aby mu bylo uvěřeno, že fakt byl tak strašně nemocný.

Zakladatel ODA Pavel Bratinka nám mladým poslancům kdysi řekl, že omluvou neúčasti na hlasování v parlamentu je pouze úmrtní list, maximálně mrtvice. Chtěl tím říci, že zájmy společnosti a státu, které v parlamentu zastupujeme a opatrujeme, vysoko ční nad našimi soukromými životy. V politice jde velmi často o osud země, velmi často se v ní rozhoduje o tom, jak budeme žít po celé další generace. Politika není běžné zaměstnání, kde jinak velmi vážíme své zdraví a své vlastní potřeby. Politika často vyžaduje oběti, a to i na životech. A poslanci v takových situacích stojí v první řadě. Paní poslankyně Zubová pravila, že „bohužel někteří politici stavějí politiku nad zdraví lidí, což je nenormální.“ Vedoucí státní činitelé, kteří byli v srpnu 1968 uneseni Sovětskými vojáky do Moskvy a poté podepsali potupnou kapitulaci, si také určitě říkali, že zdraví je víc než politika. Teda byl tam jeden blázen, nějaký František Kriegel, který si myslel opak a odmítnul podepsat, takže tam málem navždy uvíznul. V dobách totality, když jsme snili o demokracii, tak jsme si představovali, že v politice budou dominovat Krieglové a ne zrádci. Že bude samozřejmostí pro politika obětovat sebe i své zdraví v zájmu osudů své země. Jak jsme se ale šeredně mýlili. Pavel Bratinka nám také řekl, že politika se od běžného zaměstnání liší tím, že není povinná, že není založená na smluvním základě, a tudíž nelze v ní nic vynucovat běžnými finančními postihy a disciplinárními tresty. Pokud někdo nedodrží domluvené postoje nebo se například nedostaví na hlasování, v takovém případě mu Bratinkovými slovy „bude trestem obecné opovržení“. A takový je i můj soukromý trest pro poslankyni Zubovou.

14. 02.

Uplacení a zastrašení

Jan Štern Přečteno 4494 krát

V této úvaze zklamu všechny, kdo se tak strašně v poslední době rozhorlovali nad nedůstojností průběhu volby presidenta. Asi nejvíc Jakuba Čermína, který v nedůstojném chování poslanců spatřoval dokonce vstup ďábla na politickou scénu. Ne že by mi nevadila nedůstojnost takové volby, ale proto, že nedůstojnost vidím v něčem zcela jiném než většina ostatních komentátorů a politiků. Většina lidí nedůstojnost spatřuje ve formálním provedení věci, tedy v chování, v hrubostech, ve vulgaritách, v nadřazování procedurálních otázek nad samotný obsah kandidátských programů a podobně. Lidem se zdá, že toto neodvratně poškozuje jistou vážnost až posvátnost presidentského úřadu jako nejvyššího reprezentanta státní moci. Tak já musím říci, že mi tyto vnější a formální věci příliš netrápí. Mám obavu ze zcela jiné věci, a to ale pořádnou.

Všechno začalo už dávno po parlamentních volbách, které končívaly těsným výsledkem, který hrozil a nebo dokonce končil mocenským patem. Vytvořily se zpravidla dva zhruba stejně silné tábory, které si nárokovaly podíl na moci. Za této situace se rozjelo něco, co bych nazval jako volby číslo dvě. Volby číslo jedna jsou normální standardní volby, jak je dobře známe, kdy my voliči u volebních uren rozhodujeme o tom, jak budou politické strany zastoupené v parlamentu. Jenže u nás v Čechách tímto aktem volby nekončí. Začíná druhé kolo voleb založené nikoliv na volbě občanů (ta už přece proběhla), ale na přetahování poslanců z jednoho tábora do druhého. To je samostatná disciplína vyžadující zručnost zejména ve vydírání a nebo naopak uplácení poslanců, aby přeběhli do mého tábora. Je to metoda poměrně silného cukru a ještě silnějšího biče. Při této metodě potřebujeme sehnat kompromitující informace (např. že dotyčný byl agent a úspěšně to dosud skrývá) nebo ještě lépe doklady o nějakém prohřešku či dokonce o trestné činnosti. Ostatně v časopise Týden jsem se dočetl, že za náhlým pravicovým prozřením a přechodem sociálně demokratických poslanců do tábora ODS mohlo v případě poslance Pohanky být kriminálem zavánějící podivné hospodaření v roli ředitele Nemocnice U svaté Anny a v případě poslance Melčáka zase prý zpronevěra jeho syna. Takový poslanec pak náhle jako zázrakem pochopí, že hodnoty solidarity nejsou nic proti trhu bez přívlastků nebo naopak. Vyváženě konstatuji, že na vině jsou obě nejsilnější strany, až na to, že jedna z nich (neřeknu která) je v této disciplíně jaksi zdatnější.

No a při presidentské volbě, která rovněž byla velmi těsná, probíhal podobný proces. Bylo zajímavé sledovat, jak se mění zdravotní stav poslanců a senátorů, kteří se ocitli v pásmu přetahování. Jenom mimochodem proč někdo nezkontroluje nálezy doktorů o různých téměř infarktech. Možná by někdo také musel vrátit diplom. Rovněž pozoruhodným faktem je, že většinou se přetahovaná koná u poslance nebo senátora, který jako kdyby do té doby neexistoval. U takového člověka vůbec netušíte, jaké má na cokoliv názory, protože téměř vůbec nepromluvil, nenapsal žádný článek, ani se jinak veřejně neprojevil. Jako kdyby právě tito nenápadní dělníci politiky byli tak atraktivní pro mechanismus korupce nebo zastrašování. Na poslance Snítilého náhle kdosi vytáhnul, že má vadné lustrační osvědčení, že byl agentem. Senátor Novotný prohlásí, že mu kdosi nabídnul za hlas pro Klause dva miliony. Ministr vnitra temně hrozí Bursíkovi, který podporuje Švejnara, že hodně lidí půjde bručet. Jak to pan ministr ví? K čemu pak máme státní zástupce a soudy? Premiér pro něj typicky pošle všechny s veřejnou volbou do prdele. Po Hradě se potloukají bývalý ministr spravedlnosti Němec a místopředseda Nejvyššího soudu Kučera a prý hledají Čunka. Zřejmě zase zkoušeli nějaké nové auto a náhodou dojeli na pražský Hrad. Domnívám se, že odpudivé divadlo, které jsme při presidentské volbě viděli, je pravou tváří politiky. Politikům se přihodila nehoda v tom smyslu, že to, co se jim úspěšně daří skrývat před veřejností, na Hradě díky televizním kamerám před očima veřejnosti vyhřezlo náhle na povrch. A to se nás tak dotklo. Aniž si to vědomě připustíme nebo ne, tak politika je právě tohle přetahování, uplácení a zastrašování. Normálně tyto věci probíhají v zákulisí hotelových recepcí a drahých restaurací a pro troubu voliče se pořádá představení složené z programových proklamací a frází, které mnoho neznamenají. Politika se prostě zredukovala na boj o moc vedený všemi prostředky s cílem získat postavení, beztrestnost, vliv, peníze, zakázky a fleky. Čím více bude uplacených a zastrašených poslanců a senátorů, tím lépe se bude dařit takové politice. A co na to my občané? Jak dlouho si tohle necháme líbit?

Archiv článků: únor 2008

Bursík, Zubová a Kaťuška

Uplacení a zastrašení

Blogeři abecedně