ODS se tedy s ČSSD dohodla na společném vládnutí v Praze a nemá cenu dále rozebírat hloubku tohoto podvodu na voličích. Všichni, kdo si přáli, aby ODS už konečně odešla do opozice a přestala devastovat a tunelovat Prahu, všichni, kdo uvěřili volebnímu lídrovi ČSSD Jiřímu Dienstbierovi, že ČSSD nepřipustí vládu kmotrů z ODS, všichni, kdo dali marný hlas jiným stranám, které se ale díky darebáckému volebnímu systému do zastupitelstva Prahy nedostali, ti všichni by se měli zamyslet nad tím, co dál. Jasně, řada z nás se půjde vykřičet do ohlášené demonstrace, někdo se vykřičí v hospodě, ale to není žádné řešení. Je to sice fajn, dokonce je to lepší, než to v sobě dusit, ale hoši u vesla si tím hlavu lámat nebudou. Ti budou mít čtyři nerušené roky na to, aby řádně zúročili svoje postavení.
Z letošních voleb si můžeme odnést jedno základní poučení, samotné volby nejsou dostatečně efektivním nástrojem pro změnu. Praha není výjimkou, i v řadě dalších měst lidé volili převážně změnu, ale to nestačilo. V Brně mohla mít ODS primátora, a přece se spojila s ČSSD a primátora obětovala. Na Praze 11 sociální demokraté mohli mít starostu, ale i oni obětovali starostu, jenom aby zase mohli být dohromady s ODS. Ukazuje se, že v řadě měst a obcí se ODS s ČSSD propojili v jeden klientelistický novotvar, který drží pohromadě víc než nějaké ideje a hodnoty. Peníze a zakázky ležící na radnicích přebijí loajalitu ke straně jako takové. Po tom, co tyto dvě strany předvedly nejen v Praze, jsou minimálně na komunální úrovni nevolitelné. Alespoň v těch postižených místech.
Jenže co s tím? Co dělat, jak pravil klasik, to je ta otázka. Někteří navrhují, abychom do oněch stran vstoupili a změnili je zevnitř. Je to asi cesta, ale strašně dlouhá. Když si člověk představí, jak jsou ty strany prolezlé kariéristy a klientelisty všeho druhu, tak se mu dělá nevolno, že by s nimi měl trávit čas a bojovat s jejich přesilou. Jiní zase sepisují a podepisují různé protestní petice, které stále něco požadují a s něčím nesouhlasí. Výsledek nula. Byla tu nadějná iniciativa Inventura demokracie, která obíhala politiky a chtěla po nich jako dárek k dvacátému výročí demokracie pár drobností. Politikové je vyslechli, ustaraně pokývali hlavami, že na tom něco je, a výsledek: mluvčí iniciativy po roce oznámil, že od politiků dostali jako dárek h… Někteří říkají, volte Zelené, ti jediní nejsou zkorumpovaní. Jenže Zelené volí málo lidí a hlas pro ně jde pod stůl. Možná je řešením, kdyby si nepokojení a podvedení založili svojí politickou stranu, jejímž hlavním programem by byla zásadní změna politického systému tak, aby korupce, privatizace veřejné moci a podvody na voličích nebyly v zásadě možné. Jenže tohle slibovaly už Věci veřejné a skutek utek, takže taková strana by to měla u voličů hodně těžké. Otázka co dál zůstává otevřená.
S napětím jsem sledoval, jak dopadne anabáze Jiřího Dienstbiera ml. coby volebního lídra ČSSD v Praze. Před volbami sliboval, že v případě volebního úspěchu nedopustí pokračování korupčních poměrů na magistrátu, které tam zavedla vládnoucí ODS. Logicky z toho plynulo, že pokud mu to volební výsledek dovolí, vyhodí dosud vládnoucí ODS od vlády do opozice. Lidé mu uvěřili a ČSSD dosáhla historicky nejlepšího výsledku v Praze. Skončila sice těsně třetí, ale spolu s novou politickou silou TOP 09 byla schopná svůj předvolební slib splnit. TOP 09 ale jasně dala najevo, že dává přednost ODS, pokud ta se zbaví zdiskreditovaných politiků. ČSSD tím přišla o jediného možného partnera, s nímž by mohla své předvolební sliby splnit, a celkem logicky člověk čekal, že odejde do opozičních lavic.
Jenže jaké překvapení, ČSSD se do opozičních lavic vůbec nehrnula. Naopak čile se rozjela jednání s ODS o společné vládě na radnici. Zpočátku to vypadalo jako jen taková hra ODS, kterou si chtěla vynutit na TOP 09 lepší vyjednávací podmínky. Tomu by nakonec člověk rozuměl. Ale časem se ukazovalo stále víc, že nejde o žádné taktizování, ale o regulérní vyjednávání koalice na radnici. V této chvíli Jiří Dienstbier ml. poprvé prohlásil, že pro něj osobně nepřipadá koalice s ODS v úvahu, protože by tím porušil slib daný voličům. Načež se v pražské ČSSD zvedla vlna kritiky proti Dienstbierovi a ukázalo se, že většina funkcionářů pražské ČSSD míní koalici s ODS smrtelně vážně. Když jednání s ODS pokročila ještě dál, Jiří Dienstbier ml. se opět ozval a potvrdil, že svůj negativní postoj ke spolupráci s ODS míní vážně. V tu dobu se situací v Praze začalo zabývat i vedení ČSSD a jednu chvíli to vypadalo, že aspoň pražskou ČSSD pokárají za porušení předvolebních slibů, což poškozuje celou ČSSD. K mému úžasu se tak nestalo a úřadující předseda ČSSD Sobotka byl se svým návrhem vyjádřit nesouhlas s postupem pražské organizace ve vedení přehlasován. Jinými slovy vedení ČSSD otevřeně a bez skrupulí dalo najevo, že praktiky předvolebních triků na voliče jsou tolerovány. Slyšel jsem na tiskovce Michala Haška říkat, že vedení nebude dávat krajům knížecí rady, jak si mají počínat v povolebním vyjednávání. Hned poté Jiřího Dienstbiera ml. vyhodili z vyjednávacího týmu pro sestavení vlády na radnici a cesta ke koalici s ODS se otevřela.
Jakub Patočka napsal před časem, že ČSSD si musí vyjasnit, zda je stranou Erazima Koháka nebo Petra Hulínského, protože ani s největší dávkou fantazie si nelze představit, co ti dva mají společného. Patočka dále napsal, že nejde o nic jiného, než o to, zda se do ČSSD lidé hlásí, aby zabránili kořistnictví v politice, nebo zda tam chtějí jít kořistit. Nejen vývojem v pražské organizaci, ale i postojem svého vedení dala ČSSD celkem jasně najevo, čí stranou skutečně je. Vzhledem k tomu, že Michal Hašek, který se razantně postavil za postup pražské ČSSD, je jeden ze dvou kandidátů na post budoucího předsedy ČSSD, a vzhledem k tomu, že má podle pozorovatelů větší šance na zvolení než jeho protikandidát Sobotka, protože za ním stojí drtivá většina hejtmanů a krajských funkcionářů, vypadá to na to, že budoucnost v této straně má Petr Hulínský. Erazim Kohák a jemu podobní mu pak mohou v lepším případě dělat pěknou stafáž zase před nějakými dalšími volbami.
Vyšlo v Deníku Referendum.