ČSSD si může za to, že bude muset Altnerovi zaplatit 337 milionů

ČSSD se dostala do sporu s advokátem Altnerem o proplacení 18 milionů za právní služby spojené s vymáháním Lidového domu na státu. V roce 2004 soud první instance potvrdil právo Altnera na proplacení zmíněných peněz, ale ČSSD se odvolala a soudila se s advokátem i nadále. Nyní odvolací soud definitivně potvrdil platnost rozsudku první instance a současně odsoudil ČSSD k proplacení dalších neuvěřitelných 320 milionů korun jako poplatek za prodlení. Vycházel přitom ze smlouvy mezi ČSSD a Altnerem, kde byla sjednána smluvní pokuta 0.3 promile z dlužné částky denně, což nakonec udělalo dnešních 320 milionů. Je to evidentní nesmysl, právnicky se to klasifikuje jako jednání proti slušným mravům.

Nejde o to, jen o to, že ČSSD sjednala nesmyslně vysoký úrok z prodlení, ale o celkovou praxi, která se u nás zavedla. Bohužel ČSSD není ani první ani poslední subjekt nebo člověk, kterého postihla podobná šílenost. Tisíce a desetitisíce lidí totiž na tuto odpornou praxi doplatilo. Banky, pojišťovny, telefonní operátoři, velké instituce si dávají tato velké penále do svých smluv, které nemá běžný člověk možnost jakkoliv ovlivnit díky velikosti těchto firem a jejich téměř monopolnímu postavení na trhu. Existují dokonce finanční společnosti, které se snaží dostat lidi do postavení dlužníka jakoukoli cestou a nechat je v tom co nejdelší dobu, aby pak mohly vymáhat nejen původní dlužnou částku, ale především úrok z prodlení. Úrok z prodlení je konstruován pro případ zpoždění platby, ale ne pro případ, že se obě strany dostanou do soudního sporu trvajícího mnoho let nebo že se dlužník dostane do stavu trvalé platební neschopnosti. To pak dlužná částka vyroste do absurdních astronomických rozměrů, které nemá dlužník většinou šanci splatit. Musí přece existovat v právním řádu limit, do jaké částky může úrok z prodlení nabíhat tak, aby se už nejednalo o případ, kdy jde o jednání proti mravům. Analogicky se dá hledět i na exekuce. Kolik lidí jen zaplatilo exekutorům tisíce a desetitisíce za nezaplacenou pokutu v řádu stovek korun! A jak dlouho trvalo, než se tento zlořád podařilo odstranit.

Znám případ člověka z mého okolí, který se soudil o částku ve výši necelého milionu korun, kterou měl údajně dlužit. V první instanci byl odsouzen za velmi podezřelých okolností částku zaplatit. Léta se odvolával a soudil, až částka díky úroku z prodlení, kterou soud stanovil, desetinásobně převýšila původní dlužnou částku. Můj známý nakonec svou při prohrál a protože takovou sumu nebyl ani náhodou schopen zaplatit, musel vyhlásit osobní bankrot. Do konce života bude muset žít z životního minima, protože cokoli navíc mu sebere exekutor. To je odměna této společnosti člověku, který poctivě pracoval a snažil se hájit svá práva. Původní milion, o nějž šlo, by nakonec byl schopen s pomocí přátel zaplatit, ale deset milionů, na které částka díky úroku z prodlení v důsledku nekonečně dlouhých soudních tahanic narostla, není a nebude v jeho silách zaplatit.

Jinými slovy ČSSD nepotkalo nic jiného, než desítky tisíc lidí, totiž že doplatila na nelidský systém, v němž úroky z prodlení mnohokrát převyšují původní dlužnou částku. Přitom ČSSD se deklaruje jako politická strana stojící na straně bezbranných, sociálně slabších lidí, na straně lidí v tísni, kteří jsou ale prvními a největšími oběťmi takové záludné praxe. Co dělala ČSSD pro tyto lidi do této doby? Proč je nechala ve štychu? Byla přece již několikrát u vlády a mohla tyto věci rozumně vyřešit.

ČSSD jen na vlastní kůži zakusila to, co lidi, které měla chránit, zakoušejí masově každý den.