Aféra Drobil by mohla být zlomovým bodem české politiky. Veřejnost si konečně uvědomila, že korupce je vlastní podstatou systému mafiánského kapitalismu, který tady vládne. Dokonce i kovaní neoliberální komentátoři prohlédli, že korupce u nás už dávno není selháním jednotlivce. „Případ ke všemu nepřímo potvrdil hypotézu řady pozorovatelů politického života: korupce není výjimkou, ale zakořeněným způsobem financování politických stran i jednotlivých politiků. Ti parazitují na penězích, které přerozděluje stát prostřednictvím fiktivních nebo předražených zakázek. Systém je to prakticky neprůstřelný, pokud se sami „zločinci“ nepřiznají.“ (Martin Komárek, MFDnes). Lidem je jasné, že výjimkou z pravidla není manipulování zakázkami a kradení, ale pan Michálek, který se coby slušný člověk dostal do mafiánského soukolí a odmítnul tam fungovat. Chybička, která se vloudila, byl slušný člověk, který se nehodlal podílet na zlodějnách a naopak se proti tomu postavil. Z hlediska vládnoucího systému byla volba pana Michálka do funkce klíčové pro rozkrádání velkou personalistickou chybou. Někdo ho zřejmě špatně odhadnul a teď se nepochybně proklíná.

Politikové se pochopitelně po prvním šoku semkli a vedeni vládní „zodpovědností“ nakonec pod záštitou pana presidenta našli řešení. Na tom je zajímavé, že patronem řešení je právě president, který měl největší pochopení pro postup ministra Drobila, nad jehož odchodem doslova ronil slzy, zatímco na adresu pana Michálka pronesl, že by nechtěl žít ve světě, kde se lidé navzájem nahrávají. Ovšem ve světě, kde se takto ve velkém krade, president žije bez problémů. I to je symptomatické pro budoucí (ne)řešení korupce. Všimněme si, že jediný z politiků nevěnoval vteřinu svého času tomu, jak příště systémově korupci takového rozsahu čelit. ODS zatloukala, dokud to šlo. TOP 09 džentlmensky držela basu. Věci veřejné se otázaly, jak může tato vláda důvěryhodně bojovat s korupcí a moudře si neodpověděly, protože ve vládě chtějí sedět dál. Takže jediným protikorupčním opatřením je vynucená resignace policejního presidenta, která se ale jeví spíš jako pomsta za to, že napráskal ministra Johna, že o korupci věděl a nic neudělal. Pokud jde o následná opatření ze strany vlády, daleko pravděpodobnější mi připadá, že proběhne velmi důkladná a tichá kontrola všech lidí na důležitých postech, jestli náhodou ještě někde nesedí nějaký další Michálek.

Jestli občanům došlo, že korupce se stala podstatou politiky, tak odtud je jen krůček k poznání, že nežijeme ve slibovaném liberálně demokratickém systému, ale v ryzím mafiánském kapitalismu, kde je veřejná moc z velké části zprivatizována. A pokud s tím něco chceme dělat, tak se musíme obracet na ty politické síly, které chtějí tento systém změnit. Neboť dnes už nestačí dělat politiku na rozdíl od těch druhých slušně. To už jsme dávno propásli. Vidíme, jak dopadají slušní lidé jako Michálek. Jde o to zničit celý ten korupční systém a to nejde udělat jinak než hlubokými systémovými reformami. Určitý nástin systémových změn jsme s kolegou Pehem načrtli v Manifestu radikálního liberalismu. Zdá se, že jeho teze nabývají na aktuálnosti.