Dvourychlostní Česko
OK - Dost řečí! Tak pojďme tedy tu naši zemi konečně rozdělit…
Ze všech dosavadních rozhovorů, článků, blogů i diskuzí ve mě zůstává jediné - pachuť. Zatímco se jedni všemožně snaží najít vstřícné důvody a cesty, jak propast ve společnosti zakopat, druzí dělají vše proto, aby ji zvětšili. Z jedné strany vidíme desítky různých cest ke smíření a snahu o dialog, z druhé jen odpor. Dobře, tak to tedy konečně rozsekněme!
Zaujala mě jedna utopistická myšlenka kamaráda na Facebooku - rozdělit společnost. Nikoli jak někdo už dávno navrhoval odtrhnout Prahu, nebo dokonce Moravu, ale prostě by na jednom územním celku fungovaly dvě zcela nezávislé společnosti. A jak by to mohlo fungovat v praxi?
Část společnosti by mohla konečně vystoupit z EU a NATO a už si nenechat nic diktovat od Bruselu. Přišli by sice o všechny dotace - o těch 700 miliard, co sem přiteklo z EU - ale byli by konečně svobodní. Co na tom, že by od nich odešla většina zahraničních firem a přiznejme si také, že tato skupina je ta s nižšími příjmy - museli by si tedy trochu zvýšit daně (nejsem ekonom, ale řekl bych, že velice razantně) - ale co, za tu srandu mít konečně svou pravdu, by to přeci stálo.
Druhá část společnosti by si mohla naopak oddechnout a daně docela snížit, protože by jim odpadla starost o poměrně velkou část sociálních dávek, zdravotních odvodů a důchodů.
Jedna skupina by mohla mít noblesního vládce masarykovského typu, který by vysedával v kavárnách a druhá bojovníka za pravdu ze čtvrté cenové. Oba by samozřejmě viseli ve školách a na úřadech vedle sebe. Osnovy dětí by byly obdobné - pouze pro jednu část dětí by byla výuka zaměřena více na demokratické principy a humanitní společnost, kdežto druhá část by se učila hlavně oslavné písně o svém vůdci a výhody kolektivního zemědělství.
Jedni by si zvolili prozápadního pravicového politika, kdežto druzí stíhaného zloděje, nebo populistického rasistu.
Základní sbírka zákonů by byla společná - podobně jako federální zákony v USA - ale spousta z nich by byla separátních. V jedné skupině by bylo samozřejmě potřeba přidat řadu speciálních zákonů - proti pomluvě ústavních činitelů, omezit vliv médii a ideálně zprivatizovat ČT. Cenzura internetu by byla samozřejmostí.
Trošku problém by nastal s Pražským hradem, ale asi by se to dalo vyřešit střídavou péčí - podle lichých a sudých týdnů.
Co by naopak vůbec nebyl problém, je oslava státních svátků. Zatímco jedna skupina by okupovala Albertov, Národní třídu, nebo piazzettu Národního Divadla, druhá by měla Letnou, Výstaviště, nebo sochu maršála Koněva.
Zatímco jedna skupina by měla samozřejmě volné hranice v rámci Schengenského prostoru, druhé by se naopak otevřel bezvízový styk s Ruskem a Čínou. Bohužel pohyb v Evropském prostoru by bylo pro jedny potřeba opět trošku omezit výjezdními doložkami a vízy, aby náhodou někteří spoluobčané nechtěli po čase utíkat na západ.
Oddělené by bylo samozřejmě i jídlo a restaurace - zatímco jedna skupina by si občas dala čínu, kebab, falafel, nebo indickou kuchyni, druhá by si striktně zachovala pouze české jídlo. Kromě knedlo-zelo-vepřa a ovaru by byl povolený snad ještě boršč.
Zůstává poslední otázka k řešení - skutečně to chceme?
Ze všech dosavadních rozhovorů, článků, blogů i diskuzí ve mě zůstává jediné - pachuť. Zatímco se jedni všemožně snaží najít vstřícné důvody a cesty, jak propast ve společnosti zakopat, druzí dělají vše proto, aby ji zvětšili. Z jedné strany vidíme desítky různých cest ke smíření a snahu o dialog, z druhé jen odpor. Dobře, tak to tedy konečně rozsekněme!
Zaujala mě jedna utopistická myšlenka kamaráda na Facebooku - rozdělit společnost. Nikoli jak někdo už dávno navrhoval odtrhnout Prahu, nebo dokonce Moravu, ale prostě by na jednom územním celku fungovaly dvě zcela nezávislé společnosti. A jak by to mohlo fungovat v praxi?
Část společnosti by mohla konečně vystoupit z EU a NATO a už si nenechat nic diktovat od Bruselu. Přišli by sice o všechny dotace - o těch 700 miliard, co sem přiteklo z EU - ale byli by konečně svobodní. Co na tom, že by od nich odešla většina zahraničních firem a přiznejme si také, že tato skupina je ta s nižšími příjmy - museli by si tedy trochu zvýšit daně (nejsem ekonom, ale řekl bych, že velice razantně) - ale co, za tu srandu mít konečně svou pravdu, by to přeci stálo.
Druhá část společnosti by si mohla naopak oddechnout a daně docela snížit, protože by jim odpadla starost o poměrně velkou část sociálních dávek, zdravotních odvodů a důchodů.
Jedna skupina by mohla mít noblesního vládce masarykovského typu, který by vysedával v kavárnách a druhá bojovníka za pravdu ze čtvrté cenové. Oba by samozřejmě viseli ve školách a na úřadech vedle sebe. Osnovy dětí by byly obdobné - pouze pro jednu část dětí by byla výuka zaměřena více na demokratické principy a humanitní společnost, kdežto druhá část by se učila hlavně oslavné písně o svém vůdci a výhody kolektivního zemědělství.
Jedni by si zvolili prozápadního pravicového politika, kdežto druzí stíhaného zloděje, nebo populistického rasistu.
Základní sbírka zákonů by byla společná - podobně jako federální zákony v USA - ale spousta z nich by byla separátních. V jedné skupině by bylo samozřejmě potřeba přidat řadu speciálních zákonů - proti pomluvě ústavních činitelů, omezit vliv médii a ideálně zprivatizovat ČT. Cenzura internetu by byla samozřejmostí.
Trošku problém by nastal s Pražským hradem, ale asi by se to dalo vyřešit střídavou péčí - podle lichých a sudých týdnů.
Co by naopak vůbec nebyl problém, je oslava státních svátků. Zatímco jedna skupina by okupovala Albertov, Národní třídu, nebo piazzettu Národního Divadla, druhá by měla Letnou, Výstaviště, nebo sochu maršála Koněva.
Zatímco jedna skupina by měla samozřejmě volné hranice v rámci Schengenského prostoru, druhé by se naopak otevřel bezvízový styk s Ruskem a Čínou. Bohužel pohyb v Evropském prostoru by bylo pro jedny potřeba opět trošku omezit výjezdními doložkami a vízy, aby náhodou někteří spoluobčané nechtěli po čase utíkat na západ.
Oddělené by bylo samozřejmě i jídlo a restaurace - zatímco jedna skupina by si občas dala čínu, kebab, falafel, nebo indickou kuchyni, druhá by si striktně zachovala pouze české jídlo. Kromě knedlo-zelo-vepřa a ovaru by byl povolený snad ještě boršč.
Zůstává poslední otázka k řešení - skutečně to chceme?