Vejce na Paroubka a hysterie politiků

Česká politická elita se dostala do konfliktu s mladou kritickou generací. Házení vajíček na Jiřího Paroubka je totiž jenom předehra mnohem zásadnější výzvy celé polistopadové politické garnituře. Paroubek je jenom více na očích. Svojí nepochopitelnou arogancí a sprosťáctvím rozložil a ponížil sociální demokracii na svůj osobní fanklub, jehož jediným programem se stala politická msta a obrana věrných. Na sociální demokracii bez Paroubka, Ratha a jejich agresivity, nikdo vajíčka házet nebude.

Politici dnes jenom sklízejí plody mnoha let svojí arogantní bohorovnosti a opovrhování občany. Vysvětlení vajíčkové laviny na smíchovském Andělu je jednoduché - dvacet let po listopadu vyrostla nová generace, která se hlásí o slovo prostředky a symboly, kterým věří. Nemusí se nám to líbit, ale měli bychom to zatraceně rychle začít chápat. Posílat na ni policii – a pokračovat dál, jako by se nic nedělo, by dnes už mohl jenom politický slepec. Co ukazujeme mladé generaci jako vizitku dvaceti let polistopadové vlády „demokracie“? Pokud se korupce, kšeftování s veřejnými zakázkami, zneužívání justice a policie, vytváření regionálních oligarchií a kasty nedotknutelných dály a dějí s vědomím a uvnitř politických stran, nesmí do nich nikdo zasahovat a ptát se. Především obě velké politické strany se změnily v nedotknutelné klientelistické party, oblbující voliče v permanentních negativních kampaních. Mezi jejich nejvyššími představiteli už dávno převládlo přesvědčení, že programy, pravda, či spravedlnost a zákon, nejsou důležité, protože důležitý je v politice jenom jakkoliv prolhaný marketing. Řečeno oblíbeným úslovím Jiřího Paroubka, který zpopularizovali Vítězslav Jandák a Jiří Havel: „Mým úkolem politika je prodávat můj prací prášek, a pomlouvat prací prášek konkurence“. Programem se stává jenom různá míra arogance a různá míra zkorumpovanosti. Pokud dnes Jiří Paroubek mluví o „bezprecedentním útoku na politickou kulturu“ – měl by si nejprve pustit všechna svoje skandálně nekulturní parlamentní i mediální vystoupení, plná osobních osočování a marketingově stavěného populismu.

Klientelistické party, které se v českém mocenském prostředí vydávají za politické strany, si proto opovržení mladé generace plně zaslouží. Česká sociální demokracie navíc stojí tváří v tvář nebezpečí, že s Paroubkem v čele tento generační spor jenom dále vyhrotí – a pokud prokáže neschopnost argumentovat v diskuzi o problémech - o mladou generaci prvovoličů přijde. Její ublížené konspirační teorie a volání po policejních zásazích lze v době dvacátého výročí listopadu vnímat už jenom jako hodně špatný vtip. Na neschopnost odpovídat na legitimní otázky mladých a na nahrazování diskuze obušky v listopadu 89 doplatila Komunistická strana v době, kdy ji ve volbách pořád volilo přes devadesát osm procent voličů, a kdy měla jeden a půl milionu členů.

Je logické, že prezident, který doposud mlčel k narůstající agresivitě v politickém diskurzu i ve společnosti, a který nikdy nevystoupil proti rasistickým a populistickým výstřelkům jednotlivých regionálních politiků, pár hodin po incidentu na pražském Andělu vykřikuje proti „bezprostřednímu útoku na elementární principy soutěže politických stran“. Černé fondy na financování politických kšeftů, či zákulisní dohody o privatizaci a veřejných zakázkách, jejichž byl v devadesátých letech kmotrem, ohrozily právě ty nejelementárnější „principy soutěže politických stran“ stonásobně více. I on sklízí, co zasel, a namísto vrchnostenského kárání by měl vyzývat ke klidné a necenzurované diskuzi. Stejně jako Paroubek to nikdy neudělá, protože nemá dost odvahy mluvit o minulosti a vlastních chybách v ní.

Nemají pravdu ani „politologové“, kteří v první reakci uvažovali o tom, že vajíčková kampaň proti arogantnímu Paroubkovi v sobě může nést i zárodek extrémismu. To by platilo výhradně v případě, že se dnešní klientelistické politické strany nevzpamatují natolik, aby v mladé generaci mohl zmizel dosavadní pocit, že jejich „parlamentní politika“ je jenom pastvinou korupce navzájem propojených mafií – a jako už tolikrát v minulosti – že jedinou cestou, která by pak zbývala, by bylo „vyburcování mas revolučním činem“. Takové lidi jsem ovšem na Smíchově neviděl. Viděl jsem tam stovky studentů a mladých lidi, kteří se za Jiřího Paroubka upřímně styděli – a měli na něj vztek. Nepředstavuje pro ně totiž politiku, ani sociální demokracii – ale symbol politické špíny a arogance domněle nedotknutelných. Dvacet let po listopadu je to pro ně jenom šašek (cituji slova jedné dívky) – a ČSSD by si tohoto vzkazu měla hodně rychle všimnout.

Můžeme vnímat házení vajec a cinkání klíči na volebním shromáždění jakékoliv politické strany jako problematické. Mávátko z papírové krabičky na vajíčka, ozdobené fáborky, považuji osobně za důstojnější. Ale pokud si politické strany, a ČSSD zvláště, neuvědomí, že nejsou beztrestné a bez zodpovědnosti, můžeme se na letošní listopad a dobu následující opravdu těšit.

Ostatně soudím, že ČSSD nemůže mít za předsedu člověka, který doporučil zavřít do vězení dva nevinné lidi jenom proto, aby přikryl kšefty svých kamarádů. (viz články na tomto blogu a neexistující odpověď Jiřího Paroubka na poslední z nich).

Vrtěti psem po česku aneb kdo píáruje, nepracuje

Ve slavném filmu "Vrtěti psem" odvede geniální a cynický „Píár manažer“ ve dvou dnech sérií mediálních podvodů pozornost veřejnosti od hrozícího sexuálního skandálu amerického prezidenta k vymyšlené virtuální válce v Albánii a neexistujícímu hrdinskému vojákovi. „Existuje jenom to, co je v televizi. A to určuji já“. Byl to skvělý film, krásná role Dustina Hoffmana - a téměř věštecká předzvěst pozdější, v dějinách zatím nejrozsáhlejší politické manipulace s veřejným míněním před invazí do Iráku v roce 2003. Dnes se totéž děje v České republice. Neschopnost médií a politiky reagovat na stejně cynickou manipulaci kritickou reflexí však tentokrát hrozí „eskalací násilí a vzestupem nacionalismu, na což již poukazují i evropské instituce“, jak svoje obavy popsal předseda Svazu města a obcí Oldřich Vlasák. I on však zatím vidí příčiny problému někde jinde, než ve skutečnosti jsou.

Občan se v této chvíli nedozví o tom, že podle ještě nehotová studie, která dosud neprošla připomínkovým řízením a předpokládanou odbornou diskuzí, město Chomutov v devadesátých letech dlouhodobě zanedbávalo vymáhání dluhů za nájemné, a že při uspěchané privatizaci městských bytů na sebe raději převzalo závazek sto čtyřicet milionů korun. Nedozví se, že poslední dva roky město nepoužívá řadu zákonných nástrojů k vymáhání dluhů, ani systém veřejně prospěšných prací, zatímco okolní obce jeho prostřednictvím zaměstnávají přes dvě stě lidí, převážně dlužníků. Nedočte se o chaotickém vztahu nespolupráce mezi jednotlivými odbory a vedením města, neznalosti základních metodik Ministerstva práce a sociálních věcí k vymáhání dluhů a k sociální práci, politizaci problémů sociální vyloučenosti a neplacení povinných dávek, absolutním úbytku poskytovatelů sociální péče, poklesu počtu terénních pracovníků i pedagogických asistentů pro romské děti. A už vůbec nebude smět přemýšlet a diskutovat o obecných „nechomutovských“ závěrech studie, které hovoří o „systémovém selhání vztahu státu a samosprávy“, kritice toho, že ve státním rozpočtu na „problematiku, která vyvolává společenské problémy a náklady v řádu miliard korun není dostatek prostředků“, nebo varování před „rizikem etnických konfliktů“.

Co se naopak dozvěděl předem v dlouhé reportáži nejsledovanějšího zpravodajství komerční televize Nova, bylo, že starostka Řápková podala za tuto studii na ministra Kocába trestní oznámení za pomluvu, a že podle „nezávislého sociologa Daniela Hanzla“, je ona nikomu neznámá studie zpracovaná naprosto neodborně, „dost velký průšvih“, je „ukázkou tendenčního hodnocení“, obsahuje „goebelsovské rady“ , a její autoři se „sami stali obětí fašizujících tendencí“. Neorientují se ani v sociálně orientovaných výzkumech a „nerozeznají kvalitu od braku“. A, jak jinak, „nezávislý sociolog“, v „kritické reflexi“ nakonec uzavře „Zprávu nedoporučuji k žádnému využití, natož jako podklad pro jednání vlády“.

Jenomže tento „nezávislý sociolog“ v reportáži nepřizná, že dlouhodobě spolupracuje s píárovou agenturou, která už více než rok vede a vymýšlí politickou kampaň starostky Chomutova Ivany Řápkové. Stejná agentura provozuje síť městských a regionálních novin a webových stránek ve velké části České republiky, které organizovaly sběr podpisů pod internetovou petici na podporu – Ivany Řápkové. Pokud by vás zajímalo, kdo měl už vloni na starosti defamační kampaň a pornografický komiks o odpůrci paní starostky a poslanci Zelených Přemyslu Rabasovi, můžete pátrat na stejné adrese. Trochu upocené, ale velmi efektivní, vrtěti psem po česku. Tu zprávu o nesmyslném a k odložení předem odsouzeném trestním oznámení zopakovala na druhý den většina sdělovacích prostředků. To, že se za nezávislého sociologa vydává najatý PRman protagonistky problému, je, možná, jenom podvod na médiích. Šéfredaktor zpravodajství TV NOVA odmítl odpovědět na písemnou otázku, jak na Daniela Hanzla přišli. Lze tedy vytknout alespoň nedbalost. Buďme spíše zvědavi, zda je tento faul podnítí k bližšímu zájmu o celou konspiraci.

Novináři i politici před časem vůbec nereagovali na zásadní odhalení materiálu, zveřejněného Ministerstvem pro lidská práva a menšiny, dokazujícího, že řada sociálně vyloučených ghet v České republice vznikla jako důsledek vědomé a dlouhodobé spekulace realitních mafií, spolupracujících nebo zneužívajících chyb samospráv při privatizaci městských bytů. Nikdo nereagoval ani na informace o propojení těchto firem na regionální veřejné stavební zakázky a offshorové pračky na peníze. Někdo tu kvůli zisku cílevědomě vytváří prostor pro rasové konflikty a eskalaci extrémismu, ale televize, noviny i politici sledují pouze důsledky – pochody neonacistů, zásahy policejních těžkooděnců, a volebně cílené kampaně proti neplatičům. Realita, příčiny a hledání cest z problému, ohrožujícího zásadní bezpečnostní stabilitu státu, najednou nejsou „zajímavé“.

Ministr Michael Kocáb proto zadal zpracování další studie, která měla na příkladu jednoho města ukázat kořeny těchto problémů a nastínit obecnější závěry pro politiku státu. Na jejím zpracování se podíleli i pracovníci Ministerstva práce a sociálních věcí - a měla být ještě před předložením vládě podrobena zásadní odborné diskuzi. Zvolit jako konkrétní studijní případ město Chomutov však bylo velkou taktickou chybou. V Chomutově totiž už více než rok nejde o fakta nebo hledání systémových řešení rozvoje a sociální funkce města, ale výhradně o protlačení kandidatury jeho starostky do poslanecké sněmovny. A tak nastoupilo vrtění psem. Studii bylo třeba pošpinit ještě před dokončením, kdy se k ní samo ministerstvo před zapracováním připomínek nesmí vyjadřovat.

Vrtěti psem se musí trochu umět. Nic nebylo v posledních letech medializováno více, než únorové exekuce výplat sociálních dávek. Sama Řápková přitom uznává, že se to týkalo pouhé jedné třetiny jednoho procenta dlužné částky. Na faktech nezáleží, a nezáleží ani na budoucnosti města – jenom na jejím zviditelnění a útěku k poslanecké imunitě. V takové kampani je dovoleno vše – může-li přinést hlasy požadavek vězení pro dlužníky, hlásám to – i když je to v rozporu s Protokolem č.4 už několik desítek let platné evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který pod českým názvem „Zákaz věznění pro dluh“ v článku 1. říká : „Nikdo nemůže být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku“. A co víc, paní starostka se tímto programem dostává do rozporu s ústavním pořádkem. Mezinárodní smlouvy o lidských právech totiž naše ústava v článku 10 nadřazuje domácímu právu. Jak tedy chce dosáhnout změny mezinárodní smlouvy, která od 60. let minulého století představuje pilíř mezinárodního práva a je mimo dosah českého parlamentu ?

Než diskutovat konkrétní fakta a problémy, je lepší vymyslet konflikt a plivat na mediálně známého nepřítele. Problém sociální vyloučenosti se smrskne na „Boj proti nepřizpůsobivým“. Desítky let zkušeností s výsledky sociální práce ve vyspělých zemích na populistické hlásání represe. Světově uznávaná práce společnosti Člověk v tísni je pro starostku Chomutova „nicneděláním a házením klacků pod nohy samosprávy“. Ministr Kocáb je vysmíván a ponižován za hranicí slušnosti a vkusu, a je k tomu zneužita i půda senátního výboru.

Zřejmě nejobskurnějšímu „veřejnému slyšení“ v senátních dějinách předsedala senátorka a její nejbližší spojenkyně Liana Janáčková, známá už více než deset let svými otevřeně rasistickými postupy a názory. Jako, jejími slovy, „nesmírně důležitý“ právní expert, potvrzující z řečniště ctihodného Senátu oprávněnost postupu chomutovské radnice v exekucích sociálních dávek vystupoval pražský advokát Luděk Lisse, opakovaně vyšetřovaný orgány České advokátní komory pro jednání, „jež je v rozporu jak s vnějšími, tak vnitřními stavovskými předpisy“. Primátorka Řápková měla úvodní i závěrečné slovo a celá několikahodinová legrace byla pouze její skvělou televizní volební promocí v přímém přenosu – mimochodem, podle kanceláře Senátu, potvrzeném vedením redakce zpravodajství ČT, šlo o vůbec první přímý přenos z jednání pouhého výboru. Pokud přítomní pracovníci Senátu mají pravdu, na jednání byli pouze dva členové tohoto výboru a jednalo se tak vlastně o soukromou akci senátorky Janáčkové. O problém sám vůbec nešlo, šlo jen o ty kamery. Jednomu z šéfů oné „píárové agentury“, který, samozřejmě, v lavicích Senátu nechyběl, patřilo za úspěch tohoto zavrtění psem snad už jenom zatleskat. Druhý den byla Ivana Řápková opět na titulních stranách novin. Čtrnáct dní před klíčovými primárkami v severočeské ODS, které mají rozhodnout o její politické budoucnosti, to byl opravdu vydařený mediální tah. Navýsost trapný faktický výsledek celého senátního show – výzvu k vytvoření další – a tentokrát už zcela zbytečné - komise zástupců samospráv, už nikdo ani nekritizoval.

Svaz měst a obcí (stejně jako několik ministerstev) se přitom touto problematikou zabývá už deset let a poslední čtyři roky na jeho půdě existuje i Pracovní skupina pro problematiku sociálního začleňování. Ministr Kocáb proto udělal jenom dobře, že do Senátu na takto nedůstojné a konfliktní jednání nepřišel. Kocábovi nyní stačí, když zatne zuby. Bude sice muset spolknout ještě další nadávky a ponižování od pohůnků a píáristů mocných regionálních oligarchií, které se teď ve volbách snaží urvat ještě větší podíl na řízení celého státu. Pokud ale Kocáb a jeho vládní kolegové dokáží v této skutečně vážné chvíli spojit úřednickou vládu s nejreprezentativnějším zastoupením samospráv, které v zemi existuje, tedy se Svazem měst a obcí, budeme k tolik potřebné státní koncepci blíž, než kdykoliv před ním. Svaz má obrovskou šanci pomoci něco prosadit. Velké politické strany mají z témat sociální vyloučenosti a rasových konfliktů strach a nebudou se bránit tomu, že na nich někdo bez politické budoucnosti bude v úřednické vládě pár měsíců pracovat. Naprostá většina samospráv za sebou nepotřebuje pálit mosty rasistickými kampaněmi a vyvoláváním konfliktů, a má zájem na rychlém a společném systémovém řešení. Naprostá většina z nás nekandiduje ve volbách a má obavu z „hrozící eskalace násilí a vzestupu nacionalismu“.

Vláda a Svaz měst a obcí by měly okamžitě začít spolupracovat v režimu nouze a ohrožení bezpečnosti státu. O nic jiného než o stát nejde. Alternativou je totiž jenom další nezodpovědné, hloupé a nebezpečné vrtění psem, odkládání systémových změn, prohlubování polarizace a brzy, velmi pravděpodobně, i sklouznutí k rasovému a politickému násilí.

ODS a Řápková - pokus o sebevraždu

Severočeská ODS uvažuje o tom, že do předčasných voleb postaví proti sociálnímu populismu Jiřího Paroubka rasistický populismus donedávna neznámé chomutovské starostky Ivany Řápkové. Podle zdrojů z ODS jde o dlouhodobě připravovaný plán vlivné skupiny kolem senátora a bývalého kontroverzního chomutovského starosty Alexandra Nováka, vyšetřovaného pro čtyřicetimilionový úplatek. Jedinným důvodem neukončení tohoto vyšetřování je fakt, že korunní svědek v této kauze beze stopy zmizel. Do zahájení svojí kampaně mimořádně nepopulární starostka, a od počátku svojí politické angažovanosti Novákova chráněnkyně, už totiž v Chomutově nemá budoucnost. Manažerskou neschopnost, falešná nařčení oponentů a podezření z rozsáhlé korupce má proto přehlušit protiromská kampaň, která na severu Čech tradičně funguje. Připomeňme, že i otevřeně fašizující Sládkovi republikáni zde kdysi na monotematické rasistické notě získali celou čtvrtinu hlasů.

Jiná, tedy žádná slušná, cesta do Sněmovny pro ni neexistuje. ODS riskuje, protože dosud neznámá minulost dělá z její uvažované kandidátky snadný terč. Příklad první - Krajský soud v Ústí nad Labem prohlásil koncem května 2002 konkurs na majetek dlužníka litvínovské společnosti EBEN. Správcem konkursní podstaty byla jmenována chomutovská radní za ODS Ivana Řápková. Soudce, podepsaný pod tímto rozhodnutím, se jmenoval Jiří Berka. Podle policie byl už tehdy nejméně rok zapojen do organizace podvodných konkurzů, za které byl později obviněn v kauze takzvané konkurzní mafie. Státní zastupitelství mu v současnosti za spoluúčast na údajném zločinném spolčení navrhuje u soudu exemplární dvanáctiletý trest vězení. Podle obžaloby se tato skupina soustřeďovala na vyvolávání podvodných konkurzů právě v regionech Most, Chomutov a Česká Lípa. Tím, že volená a placená funkcionářka samosprávy souhlasila se svým jmenováním do funkce konkurzní správkyně, tehdy porušila přinejmenším dobré mravy. O to více, že v tom podle příslušného rejstříku pokračovala i poté, kdy byla v listopadu 2002 zvolena starostkou. Pozdější novela zákona voleným funkcionářům na všech úrovních takové jednání výslovně zakázala a přikázala jim dokonce povinnost nechat se úplně vyškrtnout z úředního rejstříku. Starostka Řápková to udělala až třicátého června 2008 - a porušila tak zákon. Tyto dokumenty jsou veřejné a podle zákona přístupné na internetu. Úřednice kanceláře Krajského soudu v Ústí nad Labem ale v rozporu se zákonem odmítá poskytnout informace o tom, zda a v kolika dalších případech Ivana Řápková fungovala jako konkursní správkyně. Buď jich bylo víc, a pak by její spolupráce s obžalovaným soudcem Berkou mohla být mnohem závažnější, anebo nemluví pravdu, když tvrdí, že se jako konkursní správkyně živila. Ani jedna z možností jí neslouží ke cti.

Druhý příklad - Řápková se letos dostala do centra pozornosti uměle vytvořenou mediální kampaní „ochrany slušných lidí“ s vědomě gradovaným rasistickým a protipražským důrazem. Záminkou mělo být neplacení dluhů „nepřizpůsobivými“, které údajně narostly na více než čtvrt miliardy. Tuto oblast však měla na chomutovské radnici na starosti posledních deset let právě ona. V letech 1999 až 2006 byla vedle všech svých funkcí dokonce i likvidátorkou Chomutovského podniku bytového hospodářství. Právě ona tedy nese zodpovědnost za bezkonkurenčně nejvyšší dluh na nájemném ze všech srovnatelných měst v České republice. Třetí příklad – policie minulý týden odložila Řápkovou zinscenované trestní oznámení proti poslanci a bývalému řediteli chomutovského zooparku Přemyslu Rabasovi jako nedůvodné, neboť ani v jednom z pěti bodů udání magistrátu nebylo shledáno porušení zákona. Pokud se nyní zcela očištěný Rabas rozhodne žádat satisfakci v občanskoprávním řízení proti pomluvě nebo na ochranu osobnosti, může se kandidátka ODS ještě před volbami znovu dostat před televizní kamery, tentokrát v poněkud nevýhodné roli falešné svědkyně nebo obviněné.

Poslední příklad ji usvědčuje i z hrubé profesní nekompetentnosti. Řápková vyhlašuje, že chce ve Sněmovně prosadit, aby dluhy ze sociálních dávek mohly obce strhávat předem, a ne až dodatečně prostřednictvím exekutora. "Neplatiči se nikdy nedostanou do dluhů, protože jim to dříve strhneme my. To mi přijde absolutně logické a prioritní," tvrdila v Týdnu. Stovky jiných českých starostů však už ke stejnému účelu léta využívají dávno existující zákonný institut takzvaného zvláštního příjemce. Nemají dluhy a nemusejí se vymlouvat na „nepochopení Prahy“.

Útěk z Chomutova k poslanecké imunitě v Praze jí má zajistit profesionálně vedená a drahá mediální kampaň, vedená, podle zdrojů z ODS, odpočátku specializovanou agenturou, spolupracující s pražským magistrátem. Na faktech v ní nezáleží. Je vedena jedinou metodou, a to agresívním ublíženectvím, vyjadřovaným donekonečna opakovanými prostoduchými floskulemi "Vláda a ministerstva nám nerozumí", "Praha nám chce mluvit do všeho a o našich problémech neví nic", "Ministr Kocáb ničemu nerozumí". "musím bránit slušné lidi".

ODS se musí rozhodnout. Pokud postaví volební kampaň na ochraně zájmů severočeské regionální oligarchie a na rasismu, dlouhodobě oslabí svoji důvěryhodnost. Převzetím rasistického populismu jenom dále napomůže legitimizaci a posilování extrémní neonacistické pravice. Tvrzení, že Řápková naopak neonacistům hlasy odebere, je sebevražedně naivní. Pokračovat v této tendenci znamená jedinou věc - další vyhrocení napětí a nevyhnutelnoý skluz k provokování násilných rasových konfliktů.

Zkrácená verze otištěna v LN 15.5. 2009

Svíčka pro Věnka Šilhana

Uměl devatero řemesel tak, že vzbuzoval úctu, na Kokoříně vytvořil nádhernou zahradu a vařil fantastické polévky. Paličák a nezloma. Dnes už jenom těžko uvěřitelným způsobem štval normalizační komunisty a státní bezpečnost. Nešlo přitom o jeho úlohu v nějakém osmašedesátém. Měli z toho chlapa strach. Podobně štval i všechny ideologické lehkoživky a politické tuneláře devadesátých let. Celý život pohrdal zneužívači moci bez ohledu na stranickou příslušnost. Byl socialistou ne kvůli ideologickému snu z mládí, ale proto, že věřil ve spravedlnost více než v úspěch. A kdykoliv byl připraven za to zaplatit. A proto mu patří zapáliti svíčku a připomenout ho i těm, kdo ho neznali.

Na svatbu jeho dcery mu Státní bezpečnost nechala Pohřební službou doručit rakev s jeho jmenovkou. Takové malé varování. Nechutná, zločinná podlost, za kterou nikdy nikdo nebyl potrestán. Zkuste si představit, jak by bylo Vám. Neposlechl a neuhnul.

V prosinci 1987 se pokusil odjet do Moskvy na první mezinárodní nezávislý seminář o lidských právech. Měl tam reprezentovat Chartu 77. Při kontrole na letišti v pražské Ruzyni zahlédl, jak za přepážkou stojí estébáci, které znal z mnoha výslechů. Nezaváhal. Klidně počkal, až k němu nakročili, a pak ztropil v houfu vyplašených sovětských turistů famózní skandál a zmatek. Odmítal se hnout z místa, rozhazoval rukama, protestoval, tlusté báryšni polekaně vyjekávaly a sovětští soudruzi volali o pomoc milici - a nikomu nedošlo, že v nastalém chumlu dokázal v několika vyhraných vteřinách někomu dalšímu předat pár složených tenoučkých listů s pašovanými vzkazy pro sovětské disidenty. Umožnil mu i tiše projít zmatenou kontrolou, s otevřenou pusou pozorující vzteklého bělobradého pána, který se tak neuctivě přetahoval se soudruhy ze Státní bezpečnosti. Klidně se obětoval, a když bylo po všem, s trochou zlomyslné radosti se nakonec nechal odvést. Svlékli ho za to do naha a tvrdili, že chtěl pašovat diamanty. Vyhrál.

Věnek Šilhan se zasloužil o stát. Svým životem se stejnou nesmlouvavostí a neokázalostí jako František Kriegel nebo Jan Patočka posunoval hodnotu svobody, o které, zdá se, ještě nevíme dost na to, abychom se o ni prali stejně úporně, jako oni. Díky, Věnku, a šťastnou cestu....

Prezident a lhář

Zmýlit se jednou může každý. Zopakovat stejnou chybu podruhé je v politice už na pováženou. Potřetí však jde už jenom o nepříliš inteligentní naschvál. Prezident Václav Klaus se shlédl v opakovaně usvědčeném lháři Declanu Ganleym a potřetí osobně inicioval jejich vzájemné setkání. Po Ganleyho návštěvě v Lánech v červenci 2008 a skandálu polooficiální večeře při příležitosti státní návštěvy Irska v listopadu Václav Klaus konečně přijímá pana Ganleyho na Pražském hradě.

Více »

Jiří Paroubek u soudu přistižen při lži

Jiří Paroubek veřejnosti i novinářům lhal – před soudem však ztratil odvahu a musel přiznat pravdu. Politická funkce, ani arogance moci tentokrát na důkazy nestačily. Kéž by to tak bylo pokaždé.

Více »