Jan Urban

06. 10.

Proč mlčí ministr Jan Kohout?

Jan Urban Přečteno 11228 krát

161 ukrajinských občanů, zaměstnaných na různých místech v České republice, se zcela spontánně dohodlo a obrátilo jeden po druhém právě na brněnského právníka, který se léta živí zprostředkováním pracovních povolení pro cizince u nás. Chtějí vrátit poplatek 310 korun a získat od českého státu náhradu za domnělé poškození svých práv. Odměna pro advokáta bude v případě úspěchu podle advokátního sazebníku počítána ve statisících korun. Dobrý byznys, tak proč mu trochu nepomoci. Zdrojem prvotních informací, které na Ukrajině začaly nafukovat tuto neslušnou bublinu, byl, podle serveru Korrespondent.net z 23.září, jeden z právě zmíněných českých advokátů. To ovšem čeští novináři svým čtenářům jaksi zapomněli sdělit.

Na celém poprasku českých, německých, ruských a ukrajinských médií kolem údajných pochybení našeho velvyslance na Ukrajině Jaroslava Bašty je ovšem ze všeho nejpozoruhodnější a nejméně pochopitelné mlčení ministra zahraničních věcí Jana Kohouta. Politik, anebo alespoň chlap s páteří, by ve chvíli, kdy někdo rozehraje mezinárodní mediální lynč jednoho z našich nejzkušenějších diplomatů, bouchnul do stolu, anebo přinejmenším okamžitě zveřejnil všechna dostupná fakta. A bylo by po skandálu, protože fakta hovoří jednoznačně v Baštův prospěch. To, že ho ministr nebrání, je velmi výmluvnou vizitkou slabosti současné české diplomacie i charakteru Jana Kohouta. Co že se povídá? Bašta prý měl pro sebe a své společníky zařídit lukrativní černý byznys tím, že na lvovském generálním konzulátu na Ukrajině jako velvyslanec prosadil změnu systému registrace uchazečů o pracovní víza do České republiky. Měl si tak vydělat až půl milionu dolarů.

Jaká jsou fakta? Ve všech pěti případech znamenalo založení takzvaných call-center, ve kterých si uchazeči o víza do České republiky v různých zemích zajišťovali telefonicky registraci svojí žádosti a termín schůzky, znamenalo okamžitý zánik lukrativního korupčního byznysu různých místních i českých zprostředkovatelů. Zmizely i ostudné fronty před ambasádami a konzuláty. Nejvýraznější to bylo ve vietnamské Hanoji a právě ve Lvově. Zmíněná call centra navíc fungovala jako nouzové řešení této neúnosné situace pouze dočasně, dokud se letos v lednu nepodařilo okopírovat americký systém bezplatné registrace každého uchazeče prostřednictvím internetu. Ony zprostředkovatelské skupiny se zvláště na začátku opakovaně pokoušely tento systém technicky vyřadit z provozu. Tohle ministerstvo velmi dobře ví. Může prokázat, že jak v Hanoji, tak v Kyjevě a ve Lvově, došlo v prvních dnech po spuštění call-centra k pokusům zahltit linky desetitisíci příchozích automaticky vytáčených hovorů každý den. Ve Vietnamu se systém zhroutil, a začal fungovat až poté, kdy bylo call-centrum přesunuto do Thajska. Vietnamské úřady, které aktivně podporují masovou pracovní emigraci jako způsob řešení domácích problémů, potom dovolily místnímu provozovateli telefonních služeb linky českého call-centra zablokovat, a povolit na ně volání pouze po zakoupení zvláštní telefonní karty v ceně stovek amerických dolarů. Po těchto zkušenostech bylo call centrum pro ukrajinský Lvov umístěno do Brna. I zde musely v prvních dnech zvládat 90-120.000 příchozích hovorů denně. I zde se ukázalo, že až šedesát procent domnělých uchazečů na domluvenou schůzku na konzulát nikdy nepřišlo. I zde úřady, a několikrát i policie, blokovaly telefonní čísla mobilních telefonů, která měla ještě dále zjednodušit přístup k vyřizování víz.

Velvyslanec Jaroslav Bašta, který je bez důkazů obviňován z toho, že je hlavou jakési callcentrové mafie, neměl nic společného s výběrem společnosti, která pouhých osm měsíců call centrum pro lvovský konzulát provozovala. Nevyjednával a nepodepisoval žádnou smlouvu. Na rozdíl od ministerstva. Neměl nad provozem call centra ani tu sebemenší kontrolní pravomoc. Na rozdíl od ministerstva. Tohle všechno ovšem české ministerstvo zahraničí ví. Proč to nezveřejní? Proč beze slova odporu proti z velké části zkresleným informacím nechává poškozovat pověst České republiky?

Psáno pro ČRo 6

02. 10.

Jirkovo „kolotočářsko-vekslácká“ kultura

Jan Urban Přečteno 5479 krát

Česká politická garnitura snáší neslušnost lépe než pravdu, a kromě sebe sama navýsost obdivuje už jenom dobře podanou lež. Jiří Paroubek a Lubomír Zaorálek na mimořádné tiskové konferenci ČSSD ve Sněmovně však v pátek asi překonali všechny dosavadní rekordy parlamentní imunitou chráněné nepoctivosti, když s odvoláním na neprověřené informace z „veřejných zdrojů“ požadovali, aby Miroslav Kalousek okamžitě rezignoval na poslanecký mandát a strana TOP09 vrátila jedenáctimilionový sponzorský dar.

Není tajemstvím, že předseda ČSSD se cítí ponížen nedávným výrokem Miroslava Kalouska o „zbytnělém ego z kolotočářsko-veksláckého prostředí“. Padl před několika dny v přímém televizním přenosu rozjitřené a emocionální poslanecké rozpravy o úsporném rozpočtu. Jiří Paroubek ho vztáhl, bůhvíproč, pouze na sebe - a řada sociálních demokratů později s gustem popisovala poslancům jiných stran jeho následné hysterické výlevy a přísahání pomsty.

I jenom letmé ověření informací z článků na serveru Aktuálně.cz, které byly těmi „veřejnými zdroji“, by přitom mělo ihned velet k opatrnosti. Ministrem financí, který byl již v roce 2004 informován o evidentně protiprávním úředním postupu Finančního úřadu proti společnosti Orgapol, a nese proto plnou zodpovědnost za sedmdesátimilionový spor o náhradu škody, byl sociální demokrat Bohuslav Sobotka. Měl by být za to kárán, ale není. Byl ministrem i o rok později, kdy společnost podala podle všeho velmi oprávněnou žalobu o náhradu škody proti státu, zastoupenému právě ministerstvem financí. Jiří Paroubek byl v té době premiérem. Miroslav Kalousek se ovšem stal ministrem financí teprve 9.ledna 2007, tedy téměř o dva roky později. Za to, že příkazem odmítnout všechny návrhy na smír ve všech probíhajících sporech o náhradu škody vyloučil jednou provždy možnost zákulisních dohod firem s ministerskými úředníky, by měl být chválen, ne peskován. Všechny spory se státem tak musejí rozhodovat soudy anebo arbitráže – tedy tělesa, která, alespoň teoreticky, bývá mnohem obtížnější ovlivnit. Kalousek tím dopředu vyloučil z možnosti ovlivnit kauzu Orgapol i sám sebe. Tohle pánům Paroubkovi a Zaorálkovi, stejně jako, bohužel, i redakci Aktuálně.cz, nedošlo.

Stejně nedomrlé je i další obvinění z údajně podivného úvěru slovinské banky společnosti Setuza, který je prý „důkazem“ údajného propojení a napomáhání "bossům podsvětí". Aktuálně.cz se ovšem zapomnělo zmínit, že v té době byl vedle těchto „mafiánů“ více než třetinovým vlastníkem Setuzy stát, tedy Česká republika, a že do úvěrů měla co mluvit i ministerstva zemědělství a dopravy. Ona slovinská banka také nebyla zdaleka jediným peněžním ústavem, ochotným zaúvěrovat možná pochybný podnik, který se ovšem měl stát monopolním zpracovatelem řepky na povinné přidávání rostlinných olejů do paliva pro všechna motorová vozidla v zemi.

Nepochopitelně odfláknutou kampaň, kterou vede Aktuálně.cz proti TOP09 a Miroslavu Kalouskovi, seslalo zhrzenému Jiřímu Paroubkovi samotné nebe – a v pravý čas. Kdyby byl trpělivější, mohl na tom sbírat politické body. Jenomže v této kritické chvíli promluvila kultura onoho kolotočářsko-veksláckého prostředí, ze které skutečně pochází, kterou neumí překročit, a která už navždy zůstane jeho omezením. Osobní msta byla nadřazena prospěchu strany – o zájmech země či její politické kultury ani nemluvě. Smutné statování doktora Zaorálka u takto nepodařeného špílce bylo i pod jeho úroveň, notně pošramocenou už nedávným nepodařeným vystoupením u Ústavního soudu.

Nejvíce na pováženou však je, že se do takovéto špinavosti zapletla nakonec svým souhrnným blogem i redakce Aktuálně.cz. Jako přizvaní blogeři neseme zodpovědnost nejenom za svoje názory, ale i za všechna fakta, ze kterých vycházíme při jejich formulaci. Máme nárok na omyl v názoru či v interpretaci faktů. Redakce zpravodajského média má ovšem, na rozdíl od svých hostů, absolutní zodpovědnost za nezamlčení všech dostupných faktů, jejich přesnost a souvislosti. Zamlčet klíčová fakta a stanoviska si redakce prostě nesmí dovolit. Očekávám proto, že se redakce čtenářům Aktuálně.cz za toto pochybení omluví. Kolotočářsko-vekslácké kultuře dialogu je třeba se bránit, ne ji podporovat.

Archiv článků: říjen 2009

Proč mlčí ministr Jan Kohout?

Jirkovo „kolotočářsko-vekslácká“ kultura

Blogeři abecedně