Začněme s logickým axiomem, tedy výrokem, jehož platnost je tak zjevná, že ji není potřeba dokazovat: „Kdo provádí lumpárny, je lump. Kdo lumpárny kryje a s lumpy kšeftuje, je také lump. Organizovaná trestná činnost je lumpárna popsaná jazykem trestního práva“.

Nestává se často, aby se bývalý předseda vlády písemně přiznal ke spáchání hned několika závažných trestných činů. Jiřímu Paroubkovi se to – jistě neúmyslně – povedlo.

Paroubek v nedávném článku nazval jednoho z neznámějších a nejpoctivějších českých novinářů Marka Pokorného z Hospodářských novin „jakýmsi redaktůrkem“. https://blog.aktualne.cz/blogy/jiri-paroubek.php?itemid=39312 Reagoval tak na jeho článek o skandálním, zatím sedmnáct let trvajícím soudním posuzování rozkrádání přístupových fondů Evropských společenství na Ministerstvu pro místní rozvoj. https://archiv.ihned.cz/c1-66898050-paroubek-opet-vypovidal-v-kauze-tunelovani-fondu-hlavni-obvineny-stale-unika

Pan Paroubek byl od srpna 2004 do dubna 2005 příslušným ministrem, a byl proto nedávno znovu pozván, aby ve věci podal u soudu svědectví. Nebylo to poprvé a svědek jen odehrál obvyklou etudu „je to už dávno a nic si nepamatuji“. Pana Paroubka se dotklo, že se pan Pokorný údajně „pohoršil“ nad jeho ztrátou paměti - a napsal poněkud neuváženou repliku.

V ní se poprvé a překvapivě přiznal k přikrytí rozsáhlé trestné činnosti v rozsahu „nejméně dvě stě milionů korun“ na jemu svěřeném ministerstvu a k následným podvodům za další desítky milionů korun. Je to pozoruhodné, i kdyby tak učinil jen v přesvědčení, že si nikdo nic nepamatuje a soudům je to jedno. Jak to tedy bylo? Už v roce 2017 autor tohoto blogu napsal podrobnou analýzu této kauzy s řadou nikdy do té doby nepublikovaných informací. https://blog.aktualne.cz/blogy/jan-urban.php?itemid=29500

Paroubek dnes ve svém textu poprvé přiznal, že „významná část lumpáren ve fondech proběhla před rokem 2003“ a znovu upřesnil „lumpárny proběhly v době, kdy jsem jim ani zabránit nemohl.“ V té době byla správa více než čtyři sta třiceti milionů, poskytnutých Bruselem na rozvoj malého a středního podnikání v postižených regionech, ministerstvem svěřena poradenské společnosti Czech Venture Partners (CVP). Přesně v duchu slavných devadesátých let měla tato údajně renomovaná holandská společnost až na jednu výjimku jen několik českých společníků. Jejich údajně celosvětová „centrála“ neměla v Holandsku žádné zaměstnance a sídlila spolu s desítkami dalších schránkových firem v domku na kraji regionálního golfového hřiště u německých hranic.

Podnikání CVP bylo ve skutečnosti jen přípravou obrovského karuselového podvodu, zahrnujícího několik středoevropských zemí, ve kterém by se „zisk“ vytvářel jen přeposíláním peněz mezi řadou fiktivních zahraničních „firem“. V „malém“ CVP použila stejnou metodu i v České republice, kde finance proháněla mezi svými dceřinými fondy a vydávala to za investice. Za to si pak vyplácela „odměny“ v řádu desítek milionů korun.

V lednu 2003 přišel na MMR nový náměstek Petr Forman, a tak trochu náhodou přišel na podvody, schovávané uvnitř ministerstva pod honosně znějící Nadaci pro rozvoj regionů. Zákon přitom už několik let nadacím zakazoval jakékoliv podnikání. Byl si vědom politické výbušnosti skandálu, protože rozkrádání prostředků Evropských společenství pokračovalo příliš dlouhou dobu pod tichou ochranou politiků „opoziční smlouvy“. Proto nechal zpracovat takzvaný Transformační plán, který měl jediný smysl – izolovat dosavadní správce fondů a zbylé prostředky vložit do akciové společnosti, jejíž jedinou akcii by převzalo MMR - a s ní i plnou zodpovědnost za minulost i budoucnost peněz z Bruselu i jejich výnosů.

Forman se zároveň pro jistotu obrátil na Nejvyšší státní zastupitelství, aby posoudilo dosavadní činnost Nadace – a s tím i roli ministerských úředníků a poradců z CVP. Odpověď přišla v květnu 2004. Velmi tvrdě konstatovala „podezření ze spáchání závažné trestné činnosti“ a Nejvyšší státní zastupitelství dokonce ministerstvo vyzvalo k urychlenému podání trestního oznámení.

Jenomže v srpnu 2004 přišel na ministerstvo právě Jiří Paroubek. Žádné trestní oznámení na CVP podáno nebylo. Naopak. Formanem odstavené „správce“ z CVP nový ministr přijal zpět a Formanem odmítnutou šedesátimilionovou „odměnu“, o kterou si ještě řekli, jim slíbil. CVP se opět ujalo řízení Nadace. Petr Forman byl odvolán a nakonec vyhozen. Paroubek zablokoval převzetí oné „zlaté akcie“ a na osobním jednání přislíbil zástupcům CVP „narovnání“. O pár měsíců později se už v budově vlády na Rašínově nábřeží z příkazu premiéra Jiřího Paroubka v utajeném režimu dohodla „arbitráž“. Nejbližší spolupracovníci Jiřího Paroubka v ní v Mnichově dobrovolně vypovídali proti České republice a ona podivná tajná arbitráž skončila zákulisní dohodou, podle které Česká republika zaplatila podezřelým ze „spáchání závažné trestné činnosti“ kolem čtyřiceti milionů korun.

Aby se zahladily stopy, vrátila o něco později Paroubkova vláda raději do Bruselu skoro čtvrt miliardy korun jako pokutu za zpronevěřené fondy. Ve skutečnosti jenom proto, aby znemožnila vyšetřování skutečné činnosti CVP a české politiky. A pak už jen zbývalo zbavit se svědků. Jiří Paroubek se dnes chlubí, že „projevil nejvyšší možnou obezřetnost, protože velmi záhy, ještě před mým odchodem z ministerstva (březen 2005) bylo podáno, na základě mého rozhodnutí, trestní oznámení na celou skupinu lidí.“ Je to hrubý a podlý nesmysl. Neslušnost. Nic z minulých „podezření ze spáchání závažné trestné činnosti“, tak jak je nalezlo Nejvyšší státní zastupitelství, v tomto trestním oznámení nebylo.

Ministerstvo využilo poněkud amatérského pokusu jiné skupiny „podnikatelů“, která se v roce 2004 pokusila přivlastnit si Paroubkem šest měsíců odmítanou akcii a s ní i všechny zbylé prostředky z fondů bývalé Nadace. A tak k nim uměle přifařilo i Petra Formana a jeho poradce Radima Špačka, kteří většinu ostatních obžalovaných v životě ani neviděli. Předchozí trestné činy nikdy šetřeny nebyly. Neztratila se ani koruna. Ministerstvo se ovšem domáhalo škody za peníze vrácené do Bruselu. RNDr Radim Špaček strávil dva roky ve vězení a už několik let splácí tuto vymyšlenou „škodu“, kterou ve skutečnosti svojí aktivitou zavinil právě Jiří Paroubek. Ing Petr Forman se dočkal rozsudku teprve před několika týdny – po sedmnácti letech. Byl odsouzen k podmíněnému trestu a – náhradě škody. Ve třiasedmdesáti letech se stará o svoji trvale nemocnou paní a nejspíš budou společně čelit exekuci majetku.

Ono podvodné trestní oznámení, kterým se dnes Jiří Paroubek chlubí, telefonicky opakovaně dohadovali s jeho nástupcem ve funkci ministra Radko Martínkem tehdejší nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová a její náměstek Jaroslav Fenyk. Dnešní ministryně spravedlnosti a soudce Ústavního soudu si jistě nepřipouští, že na politickou objednávku pomohli zakrýt trestnou činnost a navíc nenapravitelně poškodit životy dvou nevinných lidí.

Jiří Paroubek si dál může žít, jak sám píše, ve „spokojeném důchodu“. Přiznal sice nesmazatelně, že věděl, a pomohl zakrýt „lumpárny, které proběhly ve fondech před rokem 2003“. Přiznal tím, že podvodnou „arbitráž“ dohodl s lidmi, kteří tyto „lumpárny“ prováděli. Ano, státní zastupitelství i policie by na základě jeho veřejného přiznání měly okamžitě začít jednat. Snadno by mohly prokazovat spáchání trestných činů poškozování finančních zájmů Evropské unie, zneužití pravomoci veřejného činitele, podvodu, falešného obvinění, a mnoha dalších. Neudělají nic. Česká republika není právním státem…

Vyšlo na www.hlidacipes.org