Čím dál víc na mne skáčou z médií různá jména. Čím dál víc jsem tázána, koho bych na Pražský hrad volila. A tak jsem se nad tím zamyslela. Nechci totiž volit tak, jako naposledy – menší zlo. Chci volit velké dobro. Pro tuto zemi.

Začala jsem vylučovací metodou.

Kdo by prezidentem být neměl.

Neměl by to být kandidát, kterého nominuje jakákoli politická strana. Jejich vztahy jsou léta tak napjaté, že jejich kandidát, i kdyby byl svatý, bude ihned nenáviděn ostatními, a bude naši zemi hned od počátku rozdělovat.
Neměl by to být člověk výrazně spjatý s politikou vůbec. Měl by se v ní orientovat, ale neměl by být její „dítě“. Protože politika posledních let je tragická.
Neměl by to být člověk, který projevuje nějakou formu programové nenávisti k čemukoli a ke komukoli. Toho užíváme ze všech stran, a tento pocit by měl být Pražskému hradu cizí.
Neměl by to být člověk malicherný – který se nechá ovlivňovat nedůvodnými osobními antipatiemi, a naopak projevuje nedůvodné sympatie jen proto, že mu kdokoli lichotí.
Neměl by to být člověk, který je vůči EU, NATO a podobným subjektům výhradně loajální, protože by toho bylo zneužíváno.
Neměl by to být člověk, který preferuje výhradně západ nebo výhradně východ. Podobné nekritické postoje by Pražskému hradu a naší zemí škodily. Tedy jeho vidění by nemělo být černobílé.
Neměl by to být člověk hloupý, protože by byl snadno zneužitelný.
Neměl by to být slon v porcelánu, který nebere ohledy na určitá nepsaná pravidla, které civilizovaná společnost uznává.
Neměl by to být člověk, který pro své ego zapomene i na zájmy naší země.
Neměl by to být člověk negativní, ale pozitivní, protože pozitivní náboj potřebujeme v dnešní době jako sůl.
Neměl by to být člověk zbabělý, ale ani nerozvážný střelec.
Neměl by to být člověk, který neumí spatra promluvit, a proto mu musí projevy psát jiní.
Neměl by zneužívat prezidentské pravomoci.
Neměl by to být člověk, který by popíral tradiční hodnoty jako je rodina, národní hrdost a evropská civilizace.

A jaký by tedy prezident být měl?

Měl by být nestranickým, tedy na politických stranách nezávislým kandidátem.
Měl by být z jiného prostředí, než je politika.
Měl by to být člověk programově přátelský, velkorysý a pozitivní.
Ve svých postojích by měl vždy na prvním místě preferovat zájmy naší země, a vůči EU a dalším by měl být zdravě sebevědomý.
Měl by dokázat komunikovat jak se západem, tak s východem, z pozice malé, ale sebevědomé země, která ani jednu linii nepreferuje s ohledem na své historické zkušenosti.
Měl by to být člověk vzdělaný a přirozeně inteligentní.
Měl by mít šarm, přirozený respekt a úctu všude, kde se objeví.
Měl by to být člověk, pro něhož jeho vlastní ego není to nejdůležitější.
Měl by mít odvahu nazvat věci pravými jmény, a přinášet tomu odpovídající a promyšlené návrhy řešení.
Měl by být dobrý rétorik, a měl by umět formulovat srozumitelně i složité myšlenky a mít přirozenou autoritu.
Měl by nás dokázat stmelovat, uklidňovat politické vášně, a do politiky zasahovat jen onou přirozenou autoritou.
Měl by chránit tradiční hodnoty; to méně tradiční s pochopením akceptovat.
Měl by být usměvavý, vstřícný, klidný… takže kdyby zvýšil hlas, bylo by všem jasné, že situace je vážná, a pan prezident se opravdu zlobí.


Závěr byl jednoznačný, a dala jsem ho do titulku.
Příští prezidentkou by měla být žena.
A tu nej... bychom měli začít hledat.