Příběhy slavných vil - Pečeť italské krve
Vila D’Annunzio – „Il Vittoriale“ (Citadela vítězství) v obci Gardone Riviera na západním břehu jezera Garda
Krajina vláčená plátny
Auvers-sur-Oise, městečko ležící 30 km severně od Paříže, je v uměleckém světě spojeno s malířem Vincentem van Goghem, který tu žil a tvořil posledních 70 dní svého života. Právě tady si jednu červencovou neděli roku 1890 vpálil kulku do srdce. Auvers se však stalo světoznámým nejen díky Vincentovým obrazům. Jako první se tu usadil Charles François Daubigny, malíř říčních krajin. Za ním přijížděli jeho přátelé, Camille Corot a Honoré Daumier. Corot sem přivedl i své žáky. Tuto krajinu „chvějících se vibrací světla“ miloval také Camille Pissarro a Paul Cézanne.
John Galliano aneb Bohové módního Olympu jsou závislí na nás, ne my na nich…
Výrok Johna Galliana naprosto odsuzuji. Opilost nepokládám za polehčující okolnost. Naopak, v opilosti lidé mluví pravdu, nemají zábrany. V jeho pokročilém věku nemůže jít ani o nějaký naivní výkřik. V době, kdy světem hýbou rasové nepokoje a kdy je tu stále dost těch, kteří mají své mrtvé z koncentračních táborů, nebo jimi prošli sami, je to výrok velmi odporný. Sám Galliano si neuvědomuje, že by šel v době Hitlera do vězení jako jeden z prvních.
Nebezpečné známosti – příběh rodiny Camondo
V luxusní čtvrti Paříže u parku Monceau bylo v roce 1936 otevřeno muzeum se sbírkami uměleckých a dekorativních předmětů pocházejících téměř výhradně z 18. století. Vášnivý, tvrdohlavý a metodický Moise de Camondo (1859–1935) se rozhodl odkázat tuto kolekci, kterou nashromáždil za celý život a umístil ve své rezidenci, francouzskému státu. Stala se tak součástí Musée des Art Décoratifs.
Příběhy slavných italských vil
Příběhy slavných italských vil, umělecko-historický průvodce, který vypráví o mém putování napříč Itálií za jejími slavnými vilami, vychází v těchto dnech v nakladatelství Kant (k vydání ji připravil Ivan Chvatík). V těchto stavbách, které prosluly nejen svými architekty, nýbrž i událostmi ze všech oblastí kulturních a politických dějin, se odehrály příběhy tolikrát převyprávěné, až se staly neskutečnými. Kniha je psána nejen s vědomím, jak marná je touha zmocnit se plně těchto staveb, a to jak z vnějšku, tak zevnitř, nýbrž i s pocitem, že je třeba stále znovu se o to pokoušet.
Muzeum v plujícím městě – Musée des Années 30
Ačkoliv je pařížská čtvrť Boulogne-Billancourt vzdálena z centra jen pár stanic metra, muzea, která se tu nacházejí, nejsou v kulturním přehledu zaznamenána mezi pařížskými, ale v části věnované těm v okolí metropole nad Seinou. Možná k tomu přispěla minulost. Umělecká Boulogne se v roce 1925 „provdala“ za průmyslový Billancourt a rázem se stala „městem moderní doby“.
Vzpoura ignorantů módních trendů
Skutečnost je tak ohavná, že je lepší nevidět ji zblízka, prohlásil francouzský básník a žurnalista Emile Gaudeau. Terry Jones, zakladatel časopisu i-D, se naopak domníval, že je třeba dívat se i na ohavné, a to zblízka, což vede mnohdy k odkrytí podstaty věcí.
Hry tvé samoty
Tma. Spolkla měsíc. Pohltila hvězdy. Její lačná ústa a černé obrovité břicho. Co chvíli se k němu přitulí noční vítr. Poplašené okapy, chvění, skřípání uvízlé ve všech koutech.
Až příště mi to povíš
Justýna Tvrzníková, moje prababička, má tvrdohlavé oči, trochu širší ramena a do smrti vzpřímenou postavu. Jakmile vstoupí do domu mého pradědečka, přestane nahlas vzpomínat. Přítomnost ji pohltí.
You'll tell me next time
Justyna Tvrznikova, my great-grandmother, has stubborn eyes, broadish shoulders, and she’ll stand straight up to her death. From the moment she comes into great-grandfather’s house, she stops recollecting out loud.
Fiala neumí zkrotit Černochovou. Ta zas nedokáže vydýchat Řehku. Voliče to znechucuje
Pokrok nevidí rodinu jako temnou sluj a ženu jako předmět. Prosazuje se ale jen těžce
Overtonovo okno a politika
Vondráček papouškuje Lavrova, Babiš štve "naše lidi" proti uprchlíkům. Kreml tleská
"Nejste v kondici." Vondráček to od Pekarové schytal už ve studiu. To byl jen začátek
