Tma. Spolkla měsíc. Pohltila hvězdy. Její lačná ústa a černé obrovité břicho. Co chvíli se k němu přitulí noční vítr. Poplašené okapy, chvění, skřípání uvízlé ve všech koutech.
Justýna Tvrzníková, moje prababička, má tvrdohlavé oči, trochu širší ramena a do smrti vzpřímenou postavu. Jakmile vstoupí do domu mého pradědečka, přestane nahlas vzpomínat. Přítomnost ji pohltí.
Justyna Tvrznikova, my great-grandmother, has stubborn eyes, broadish shoulders, and she’ll stand straight up to her death. From the moment she comes into great-grandfather’s house, she stops recollecting out loud.