Auvers-sur-Oise, městečko ležící 30 km severně od Paříže, je v uměleckém světě spojeno s malířem Vincentem van Goghem, který tu žil a tvořil posledních 70 dní svého života. Právě tady si jednu červencovou neděli roku 1890 vpálil kulku do srdce. Auvers se však stalo světoznámým nejen díky Vincentovým obrazům. Jako první se tu usadil Charles François Daubigny, malíř říčních krajin. Za ním přijížděli jeho přátelé, Camille Corot a Honoré Daumier. Corot sem přivedl i své žáky. Tuto krajinu „chvějících se vibrací světla“ miloval také Camille Pissarro a Paul Cézanne.



Vincent van Gogh, Kostel v Auvers, 1890, olej na plátně, Musée d’Orsay



Kostel v Auvers, 2006

Kdo zavítá do Auvers a zná obrazy, které tu malovali slavní umělci, je příjemně zaskočen. Mnohá místa se po staletí nezměnila. Auverský kostel zachytil Van Gogh v hrubých akordech barev do nejmenších podrobností. Je tu Daubignyho zahrada plná květin, obilná pole s vránami a mraky, dřevěné zábradlí u kamenných schůdků. Dům doktora Gacheta je právě takový, jak jej viděl Paul Cézanne.



Paul Cézanne, Dům doktora Gacheta v Auvers-sur-Oise, kolem 1873,
olej na plátně, Musée d'Orsay, Paříž

V Ravouxově hostinci, kde Van Gogh strávil posledních 70 dní svého života a kde také zemřel, se dnes dokonce vaří stejná jídla jako za dob, kdy tu Vincent pobýval. Vzhledem k tomu, že jsem v Auvers byla již několikrát a že muzeí a pietních míst je tu příliš na jedno krátké odpoledne, rozhodla jsem se tentokrát postupovat chronologicky. Prošla jsem parkem kolem bronzové sochy Van Gogha, kterou vytvořil Ossip Zadkine v roce 1961, a zamířila do domu nejstaršího uměleckého usedlíka, do uličky, která nese jeho jméno.



Ossip Zadkine, Pocta Van Goghovi

Dům a ateliér Charles-François Daubignyho

Daubigny je pokládán za předního představitele barbizonské školy, ale v Barbizonu nikdy nežil. Ve svých 44 letech, kdy byl již uznávaným umělcem, oceněným řádem Čestné legie, se rozhodl usadit v Auvers. Nechal si tu postavit dům, který byl dokončen v roce 1861. Navrhoval jej Achille Oudinot, malíř a architekt, žák Daubignyho přítele Camilla Corota. Daubigny spolu s Corotem a Daumierem vyzdobili stěny pokojů a ateliéru nástěnnými malbami. Dodnes je tu uchováno 200 čtverečních metrů maleb.



Interiér domu Daubigny

V roce 1870 se Daubigny odstěhoval na čas do Londýna jako řada jiných malířů, které vyhnala z Francie německá invaze. Kromě této nucené přestávky žil Charles Daubigny v Auvers až do své smrti, do roku 1878.
Právě v Londýně představil Daubigny Pissarra a Moneta Paulovi Durand-Ruelovi, obchodníku s obrazy, který si v době prusko-francouzské války v metropoli nad Temží otevřel galerii a po deset let tam každoročně vystavoval krajináře barbizonské školy a impresionisty. Durand-Ruel se rovněž zasloužil o popularitu impresionistů ve Spojených státech. Známý je svou charakteristikou Američanů: „Americké publikum se nesměje. Kupuje.“



Charles-François Daubigny, Pohled na La Botin
© Musée du Louvre, Département des Arts graphiques

Pissarro, který v době války přišel o všechny své obrazy a majetek, se po návratu z Anglie usazuje v Pontoise, jen pár kilometrů od Auvers. Přijíždí za ním jeho přítel Paul Cézanne. Daubigny postavil loď, kterou nazval La Botin, která sloužila jako ateliér, a vyjížděl s ní na řeky Oisu, Seinu a Yonnu. Kopii této lodi si vyrobil v roce 1873 také Monet. La Botin stávala do nedávna v zahradě u domu, opřená o kamennou zídku. V době, kdy do Auvers přichází Van Gogh, žije v domě pouze Daubignyho vdova. Gogh maluje Daubignyho zahradu plnou květů v jemných pastelových barvách a přivádí sem svého bratra Thea. Dům byl rekonstruován v roce 1983 a pro veřejnost je otevřen jako muzeum od roku 1991. Spravuje ho Daubignyho potomek Daniel Raskin.

Dům doktora Gacheta

Jen kousek od domu Daubignyho stojí tříposchoďový dům z roku 1853, který si zakoupil legendární doktor Paul Ferdinand Gachet. Především díky němu se Auvers stalo poutním místem impresionistů a jejich následovníků. Do Auvers se odstěhoval s rodinou v roce 1872.

Paul Gachet, lékař, homeopat, psychiatr a amatérský malíř, který podepisoval svá plátna Paul van Ryssel, si zvolil svůj pseudonym od vlámského názvu pro město Lille, ve kterém se roku 1828 narodil. Praxi si otevřel v Paříži; již v té době se rád setkával s malíři a teoretiky v hostinci na dolním Montmartru a později v Café Guerbois. Jeho rané kontakty s Daumierem, Charlesem Meyonemem a Rodolphem Bresdinem ho zavedly později k Pissarrovi a Cézannovi. Jeho myšlení ovlivnila návštěva ateliéru Gustava Couberta v roce 1861, právě tak jako setkání s Manetem na salonu Odmítnutých roku 1863.

V roce 1868 se Paul Gachet oženil s Blanche Castets, která onemocněla tuberkulózou. To byl důvod, proč se odstěhoval na venkov. Někteří z pařížských pacientů za ním přijížděli i do Auvers, kde jinak nepraktikoval – raději se tu věnoval malování.



Vincent van Gogh, Zahrada doktora Gacheta v Auvers-sur-Oise,
27. květen 1890, olej na plátně, Musée d'Orsay, Paříž

Gachetovy sbírky

Do Auvers přicházeli za doktorem Gachetem největší malíři té doby. Paul Cézanne, který tu zůstal dva roky (1873–74), se právě tady zříká romantické malby, barevnost jeho pláten se vyjasňuje, prostředky zjednodušují. V Auvers namaluje mimo jiné Dům doktora Gacheta a Dům oběšence a znovu a zcela jinak obraz Moderní Olympie, který již o pár let předtím namaloval na téma známého Manetova obrazu.



Paul Cézanne, Moderní Olympie, 1873. olej na plátně,
Musée 'Orsay, Paříž

V roce 1878 přivádí Auguste Renoir ke Gachetovi svou nevyléčitelně nemocnou modelku Henriette-Annu Leboeuf. Z vděčnosti za léčení daroval Gachetovi její portrét. Na doporučení Pissarra přijíždí v roce1890 Vincent van Gogh. Jeho vztahy s doktorem Gachetem jsou velmi přátelské. Gogh maluje Gachetovu dceru Marguerite u klavíru, v zahradě a vytváří dramatický Gachetův portrét s červeným stolem.



Vincent van Gogh, Portrét doktora Gacheta sedícího u červeného stolu,
Auvers-sur-Oise, červen 1890, olej na plátně, Sbírka Ryoei Saito, Tokio

V červnu přijíždí do Gachetova domu Vincentův bratr se ženou a malým synkem. O pár týdnů později si Vincent sužovaný chorobami vpálí kulku do prsou. O Van Goghovi na smrtelné posteli vypovídají Gachetova svědectví v podobě kresby uhlem a leptu.

Gogh je pochován na místním hřbitově hned za zdí. Vedle jeho náhrobku přibyl o šest měsíců později i náhrobek jeho bratra Thea. Doktor Gachet tu byl pohřben roku 1909.



Hroby Vincenta a Thea v Auvers

Jeho syn a dcera zdědili veškeré sbírky, kromě obrazů i řadu starožitností. Syn Paul, který byl též amatérským malířem, se po smrti otce začal na své obrazy podepisovat jako Louis van Ryssel. Studoval velmi podrobně Vincentovu tvorbu a namaloval podle Goghovy skici a s jeho paletou barev obraz Vincentovy matky, který věnoval Theovu synovi. Sbírky doktora Gacheta zůstaly veřejnosti skryty až do padesátých let minulého století. O pravosti některých obrazů se pochybuje. Odborníci však vyloučili, že by Paul Gachet i jeho syn byli schopni vytvořit dokonalou kopii.



Vincent van Gogh, Slečna Gachetová u klavíru,
Auvers-sur-Oise 1890, olej na plátně

Po smrti sestry se syn doktora Gacheta rozhodl věnovat sbírku muzeu Louvre. Nyní jsou tyto obrazy umístěny v Musée d’Orsay. Gachetův dům je dnes také otevřen veřejnosti jako muzeum. V pokojích je malá sbírka maleb a kreseb doktora Gacheta. Na domě se zachoval tolikrát umělci vzpomenutý japonský nápis „Pracuj a budeš šťasten“. V zahradě mnozí snílci hledají odhozené Vincentovy a Cézannovy tuby od barev.



Japonský nápis „Pracuj a budeš šťasten“

Tento dům byl pro veřejnost otevřen až v roce 2003, v době 150. výročí Goghova narození, a spravuje ho Nadace Van Gogha. V mezidobí byl dům naprosto nepřístupný, protože jeho majitelé nebyli ochotni vpustit dovnitř ani uměnovědné historiky. Velkým překvapením pro umělecký svět bylo objevení historického červeného stolu v zahradě domu. Vždyť právě Gachetův portrét u tohoto stolu byl vydražen v roce 1990 za 82,5 milionu dolarů.



Červený stůl doktora Gacheta

Ze svahu je vidět do okolních zahrad. Údajně tu žijí i současní umělci nebo ti, kteří by se jimi rádi stali. Věří, že Auvers je zkrátka posvěcené.

Dům Van Gogha

Novodobá historie Auvers začíná v roce 1985, kdy před Ravouxovým hostincem havaroval belgický obchodník Dominique-Charles Janssens. V době své rekonvalescence pročítal dopisy, které 25 let po Vincentově smrti připravila k vydání manželka jeho bratra Thea. Právě v nich se dočetl o Vincentových dnech v Auvers, o jeho pocitech, nadšení z přátel i přírody. Janssens se rozhodl zakoupit Ravouxův hostinec a realizovat odvážný projekt nazvaný Dům Van Gogha.



Ravouxův hostinec

Za podpory francouzského ministerstva kultury a dalších institucí se mu podařilo zpřístupnit veřejnosti některá z míst připomínajících poslední dny malířova života. Architektem celého projektu byl Bernard Scheebel, který se podílel na realizaci Chagallova muzea v Nice, Picassova muzea ve Vallaurris a Légerova v Biotu.
Dům Van Gogha byl otevřen v roce 1993. Návštěvníci tu zhlédnou dokumentární film mapující Vincentův život a jeho poslední dny v Auvers. Podívají se do miniaturní světničky v podkroví, vybavené naprosto stejně jako v době malířova pobytu, tedy jednou postelí a židlí, více se do prostoru nevejde.

V současnosti Janssens realizuje nový projekt: Vincentovým přáním bylo totiž uspořádat výstavu v Ravouxově hostinci. Janssens hodlá zakoupit do těchto prostor z jedné švýcarské privátní kolekce Goghův obraz „Pole a vlčí máky“, který Gogh maloval 14 dní před smrtí. Cenu 27 milionů dolarů se snaží Nadace Van Gogha zaplatit z prodeje cenných papírů. Obraz bude umístěn v Ravouxově hostinci a zajištěn bezpečnostním systémem. Každý podílník jej bude moci sledovat přes internet v jakoukoliv dobu.



Průčelí Ravouxova hostince na dobové fotografii

Na oživení vzpomínky na Vincenta van Gogha a ostatní umělce, kteří tvořili v městečku Auvers-sur-Oise a jeho okolí, se podílel i slavný módní návrhář Yves Saint Laurent. Byl nejen sběratelem umění, ale i mecenášem řady uměleckých projektů. Svůj obdiv k Vincentu van Goghovi neprokázal pouze výšivkou jeho obrazu na legendárním saku, ale i tím, že se finančně podílel na instalování kopií obrazů v místech, kde byly malovány. Návštěvníkovi se tak nabízí srovnání reality s uměleckým zpracováním.

Dům absintu

V malém nenápadném domku, jen pár kroků od Ravouxova hostince, založila v roce 1994 Marie-Claude Delahay muzeum nápoje, který měl vztah k umělcům a umění. Claude Delahay je autorka knih týkajících se absintu. Absint je opředen řadou mýtů. Jeho romantickou stránku a rituál pití připomínají i mnohé filmy. Patří k nim snímek Maurice Pialata „Van Gogh“ či film režiséra Francise Forda Coppoly „Drakula“.



Muzeum absintu

Impresionisté byli jedni z nejbližších přátel absintu. Není snad místa, které by je připomínalo více než Auvers. Nelze se tedy divit, že se tu objevil dům plný vysokých sklenic s ryskou, lžiček s otvory, karaf se psí a liščí hlavou. Poprvé byl tento nápoj vyroben ve Francii v roce 1805. Vojáci bojující v berberských zemích Afriky ho užívali jako lék. Po dobytí Alžíru řada z nich pokračovala v jeho konzumaci v malých kavárnách na bulvárech.



Interiér muzea absintu

Brzy se stal absint inspiračním nápojem umělců. O jeho zhoubných účincích se začalo psát až daleko později. V muzeu absintu jsou vystaveny varovné statě s bohatými ilustracemi znázorňujícími rozzuřené pijáky a zbité ženy, děti pijáků postižené epilepsií. Přesto se na sklonku 19. století stal absint národním nápojem. V roce 1910 se tohoto pelyňkového nápoje vyrábělo 360 tisíc hektolitrů. V ústavech přibývalo pacientů se závažnými poruchami nervové soustavy. V roce 1915 vláda výrobu zakázala.



Plakát z muzea absintu

Ani zničená pověst a zákaz výroby tomuto nápoji neubraly na popularitě. Dnes má dokonce své muzeum a čtvrtletně vycházející revue. V Ravouxově hostinci naproti muzeu popíjejí místní muži pastis. Je to přímý potomek absintu. Po svém předkovi zdědil mnohé, ale oproti němu je to učiněný beránek.



Vincent van Gogh, Chalupy s doškovou střechou v Auvers-sur-Oise,
červen 1890, olej na plátně, Musée d'Orsay, Paříž

Zdálo by se, že v Auvers vás nemůže již nic překvapit. Na impresionisty však narazíte znovu, navštívíte-li místní zámek ze 17. století. Dobové fotografie a reprodukce slavných pláten vás s velice fundovaným komentářem provázejí dobou, v níž tvořili předchůdci moderního malířství. Fotografickou expozicí v kašírovaných kulisách projíždíte jako krajinou v miniaturních vyhlídkových vagónech tažených historickou lokomotivou.



Zámek v Auvers-sur-Oise