Mirek Topolánek, Miroslav Kalousek nebo Vlastimil Tlustý museli ustrnout v tichém úžasu. K čemu nenašli odvahu oni, teď po dvanácti letech realizovali Andrej Babiš s Petrem Fialou. Navíc prostřednictvím poslaneckého pozměňovacího návrhu a proti vůli koaličního partnera. Také za obrovského nesouhlasu expertů a odborů. Aby toho nebylo málo, hlasování o nejdůležitějším zákoně této vlády nikdo neřídil.



Zrušení superhrubé mzdy v kombinaci s daňovými pásmy patnáct a třiadvacet procent a velkorysou odečitatelnou částkou na poplatníka, vykonalo takovou popravu veřejných financí, nad níž zůstává rozum stát. Škoda, že si popravčí četa nepoložila otázku, co bude potom. Je to poslancům ANO a ODS úplně jedno? Živořit budou veřejné služby, spláčou obce a kraje. Kdy přesně začne příští vláda brutálně škrtat a zvyšovat DPH?

Představa, že si budeme půjčovat kvůli dárečku pro nejbohatší, je absurdní. Nemám problém se zadlužením, buď to ale musí pomoci potřebným, nebo to má být investice do budoucnosti – například do školství nebo ochrany životního prostředí. Ale snižovat daně bohatým uprostřed krize, to je hotový trumpismus!

Přesto je společné hlasování ANO, ODS, SPD, KSČM a Trikolory v něčem užitečné. Ukazuje, jak by vypadaly poslední roky, kdyby nebyla ČSSD ve vládě. Dělala by se pravicová politika, která by rozložila veřejné služby a sociální stát a otevírala by se cesta privatizaci toho, co ještě privatizováno nebylo. Důchody, zdravotnictví a sociální služby. Brnkání na sociální strunu a lanaření levicových voličů nejspíš Andreje Babiše omrzelo a probudil se v něm devadesátkový oligarcha. S ODS už jej EET nedělí. Naopak, ODS byla i jeho první volba pro sestavení vlády. Není ani náhodou, kolik bývalých členů ODS v ANO najdeme.

O důvod víc, aby se dala ČSSD dohromady. Pokud neobhájíme naše priority a dosavadní práci, můžeme být příště pod vládou pravice svědky, jak se začnou zázračně uzdravovat zdravotně postižení, aby se ušetřilo na příspěvku na péči, poroste věk odchodu do důchodu nad 65 let, vrátí se poplatky ve zdravotnictví, začne se mluvit o školném… Nelze totiž mít bulharské daně a německé veřejné služby.

Sociální demokracie prokázala, že pracujeme pro lidi. Prosadili jsme zrušení karenční doby a elektronickou neschopenku, což během pandemie velmi pomohlo. Třikrát jsme navýšili minimální mzdu i důchody, pomohli jsme hendikepovaným a stabilizovali sociální služby. Navýšili jsme rodičovskou, zavedli podporu částečným úvazkům, prosadili náhradní výživné nebo program Antivirus pomáhající udržení pracovníků ve firmách. Nezaměstnanost jsme udrželi pod čtyřmi procenty. Celkově za dva roky napočítáme více než dvacet zásadních změn, které v sociální oblasti ČSSD prosadila.

ANO a ODS rozhazují peníze nejbohatším a oslabují stát. V době, kdy ho potřebujeme nejvíce. Společnost stárne, budou se prohlubovat problémy na trhu práce kvůli digitalizaci a robotizaci, budeme řešit klimatickou krizi. A koronavirová pandemie také ještě není u konce! Obětovat veřejné finance a služby líbivým gestům vůči vysoko příjmovým skupinám nebo dokonce námluvám ANO s ODS je hazard s budoucností. Proto ČSSD usilovně jedná se senátorskými kluby, aby akceptovaly rozumná daňová pásma, kompromisní slevu na poplatníka, ale i kompenzace obcím, krajům a živnostníkům. Aspoň někdo musí mít v této nejisté době rozum.

Vyšlo v deníku Právo, 1.12.2020