Porozumět, co je vnitřní a vnější motivace, je podstatné pro skutečnou změnu vzdělávání

28. 10. 2020 | 17:50
Přečteno 5370 krát
U mnoha dospělých – rodičů i učitelů – přetrvává mylný názor, že dítě neví, co je pro něj dobré, a samo od sebe by to nikdy nedělalo. Tudíž k tomu musí být donuceno, po dobrém nebo po zlém. Rovněž je široce přijímaný další mylný názor, že je jedno, jak se dítě něco naučí, hlavně, že se to naučí. Tím se ospravedlňují různé nátlakové postupy. V případě, že se dítě neučí, jak si dospělí představují, že by se učit mělo, jsou nejčastějšími donucovacími prostředky hrozby, odměny, pochvaly, soutěže. Jsou hojně používány v blahé nevědomosti, jak ve skutečnosti působí na přirozený a zdravý vývoj dítěte.

Vysvětlení jejich negativních dopadů najdeme v teorii motivace

Všechno, co člověk dělá, má svůj důvod - motiv, i když ne vždy navenek zřejmý. Mezi základní motivy našeho chování patří uspokojování našich potřeb. Neuspokojené potřeby (potřeby nejsou totéž co přání) v nás vyvolávají negativní emoce. Snažíme se tedy o jejich uspokojení. Způsoby uspokojování nemusí být vždy pozitivní (např. šaškování dítěte pro uspokojení potřeby pozornosti aj.)

Dalším motivem našeho chování je, že nás nějaká činnost baví, těší. Nikdo nás k ní nemusí ponoukat, když máme možnost takovou činnost dělat, děláme ji.

Pak ale děláme i činnosti, které nejsou zábavné či příjemné, ale přesto je děláme sami od sebe, bez donucování. Jsou to činnosti, které nám dávají smysl, o kterých jsme přesvědčeni, že jsou správné.

To vše patří pod pojem vnitřní motivace.

A pak jsou činnosti, které bychom sami od sebe nedělali, protože nespadají ani do jedné z výše uvedených kategorií – neuspokojují naše potřeby, nebaví nás, nevidíme v nich smysl. Když ale někdo jiný potřebuje, abychom takové činnosti dělali - pro jeho potřeby, pro jeho cíle (třeba vychovat z dítěte slušného vzdělaného člověka), má v podstatě dvě možnosti, jak toho dosáhnout: buď se mu podaří nás přesvědčit o smysluplnosti takové činnosti, nebo použije zástupné důvody, abychom to přece jen udělali: bude něčím hrozit, nebo slibovat odměnu.

To vše patří pod pojem vnější motivace.

Jak vnější motivace funguje

Především činnost, kterou vykonáváme z vnější motivace budeme dělat pouze do té doby, dokud nám něco hrozí nebo pokud stojíme o nabízenou odměnu. Když tyto vnější motivy pominou, není důvod v činnosti pokračovat.

Také se nebudeme snažit o lepší kvalitu, než je požadovaná pro získání odměny, nebo která zaručí, že se vyhneme nepříjemnostem.

Jeden z nejvíce devastujících účinků odměn se skrývá v „poselství“ , které nevědomky vysíláme pokaždé, když slibujeme za něco odměnu: že požadovaná činnost není sama o sobě dost dobrá, aby byla vykonávána jen tak, bez odměny. Kdyby to bylo něco hodnotného, tak by mne nemuseli uplácet, abych to udělal(a) – to je závěr, ke kterému přijdou již velmi malé děti (samozřejmě, aniž by si to takto explicitně formulovaly). Ať je požadovanou činností učení, úklid, osobní hygiena, slušné chování...
Ve škole plní tuto funkci známky. Hvězdičky, smajlíci, včeličky, jedničky udělají malému prvňáčkovi brzy jasno, že cílem školy je dostat dobré známky a jiné odměny (pochvaly), nikoliv učení samotné – to je degradováno na pouhý prostředek. Ke snížení hodnoty dochází dokonce i tehdy, když požadovaná činnost byla původně vykonávána z vnitřní motivace. Poté, co za ní dospělí začnou nabízet odměny (v mylné představě, že tím u dítěte zájem o činnost posílí), zájem přechodně nebo i definitivně zmizí.

Odměny bývají slibovány většinou dopředu a také bývají stanoveny podmínky pro jejich získání. Tím ovlivňují negativně i tvořivost (jejíž rozvoj je oblíbeným deklarovaným cílem školy) – za odměnu se udělá jen to, co je žádáno, není důvod používat tvořivý přístup, ten dokonce může být překážkou v získání odměny.

Další charakteristikou odměn i trestů je, že se musí zvyšovat, aby ještě fungovaly.

Zda děti dělají činnosti z vnitřní nebo z vnější motivace, má také vliv i na vývoj osobnosti

Nejde jen o kvalitu činnosti. Překvapivě rychle se vytváří závislost na vnější motivaci. Místo vlastní iniciativy si dítě navyká čekat na podněty či pokyny od okolí, zda má či nemá něco dělat. Důsledkem může být, že dítě (později dospívající a dospělý) se z vlastní iniciativy téměř do ničeho samo nepouští.

Nový pohled na dlouhodobé důsledky vnější motivace přinesli američtí psychologové E. Deci a R. Ryan ve své teorii sebeurčení (self-determination theory). Identifikovali tři základní potřeby, jejichž uspokojování je podmínkou, aby se udržela vnitřní motivace. Jsou to potřeby autonomie (tj. rozhodovat si o věcech, které se mne týkají), potřeba cítit se kompetentní (tedy volit si postupy k cíli podle sebe) a dobré vztahy. Důležitá otázka: co z toho nabízí škola? Pokud dítě vyrůstá v prostředí, kde tyto potřeby jsou značně a dlouhodobě frustrovány, zvyšuje se riziko závislosti na vnější motivaci. V dospělosti si kladou takoví lidé jiné životní cíle, než lidé, u nichž se zachovala vnitřní motivace. Závislí na vnější motivaci jsou zaměřeni na úspěch, kariéru, hromadění majetku, na oblasti, v nichž se mají možnost porovnávat s druhými. Výzkumy dokládají, že i když svých cílů dosáhnou, není to zdrojem životní spokojenosti. Naopak lidé se zachovanou vnitřní motivací se zaměřují na vlastní rozvoj, vzdělávání, na vytváření a udržování dobrých vztahů, na přispívání komunitě. A to je zdrojem jejich životní spokojenosti.

Další výzkum Carol Dweckové potvrdil, že pochvaly (pochvala je slovní odměna) za dobrý výkon vedou spíš k tomu, že děti se snaží neriskovat (nevybírají si náročnější úkoly), aby se nepřišlo na to, že nejsou tak výborné. A jejich další výkony jsou posléze horší, než u dětí, které chválené nebyly, které dostaly jen zpětnou vazbu o tom, jak si vedly.

Proč tradiční škola nemá úniku před používáním vnější motivace

Snahy o reformy stávajícího školního systému samozřejmě zdůrazňují důležitost vnitřní motivace u žáků. Snaží se o to zejména zaváděním více různorodějších metod do výuky, než je pouhý výklad. Tradiční škola se však ani při největší snaze nemůže nikdy dopracovat k vnitřní motivaci všech žáků ve výuce. Především proto, že jednotný obsah výuky s jednotným způsobem, jakým je zprostředkováván, nemůže uspokojit potřeby tak různých dětí ve třídě (rozličných v nadání, úrovni vývoje, způsobu učení, zájmů, osobnostních rysů atd.). Vždy tam budou děti (a neutěšujme se představou, že jich je málo), u nichž se povinné kurikulum naprosto míjí s jejich potřebami nebo dokonce předpoklady pro zvládnutí, nebo jim nedává smysl. Pokud chce škola děti za těchto okolností naučit aspoň něco, je pro ni přímo nemožné vyhnout se vnější motivaci.

Všechny reformy, které nejdou k podstatě věci, jsou odsouzeny k neúspěchu. Před týdnem vládou přijatá Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ k nim patří také. Tou podstatou věci je stejné povinné kurikulum pro všechny. Pouhá redukce učiva se zachováním povinnosti je „odučit“ toho moc nezmění. Je to v rozporu s potřebami autonomie i kompetentnosti. Před povinným kurikulem není úniku ani pro děti, ani pro učitele. Přes veškeré proklamace není tudíž úniku ani před vnější motivací se všemi jejími výše popsanými důsledky.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy