Přes 500 rozhovorů se zajatými ruskými vojáky natočil ukrajinský novinář Volodymyr Zolkin a jeho kolega, představovaný jako Dimitrij. Sérií videí sledují na youtube miliony lidí a hlavně ti, kteří hledají ztracené blízké.

Rozhovory mají podpořit výměnu ruských válečných zajatců za ukrajinské a probíhají s výslovným souhlasem zajatých Rusů. Zolkin jim umožní promluvit s blízkými v Rusku, neboť ruští velitelé vzali vojákům telefony a znemožnili kontakt s rodinou. Ozvou-li se členové rodiny, jsou rovněž tázáni na souhlas s natáčením a zveřejněním videa. Mluví se rusky, aby rozhovoru rozuměla co nejširší veřejnost. Některá videa mají anglické titulky.

Drtivá většina vojáků podle vlastních slov prý neměla tušení, že nastupuje do války. Některým sebrali mobily a neřekli jim, kam jedou v pět hodin ráno. Jiní chtěli osvobozovat Ukrajinu od „nacistů, pedofilů a narkomanů“ o své vůli a za peníze. Další byli povoláni do třítýdenního kurzu mladého bojovníka bez jediné zmínky o nasazení do války. Teprve v průběhu rozhovorů poznávají, co všechno byla lež.

Většina vojáků jsou takzvaní „kontraktniki“, na smlouvu. Často byli přímo do centra bojů dopraveni z tisíce kilometrů vzdálených nejchudších regionů Ruska. Volodymyr Zolkin se snaží vysvětlit Tuvinci (ze stejného etnika jako Šojgu), že riskují život a zpronevěřují se budhistické víře kvůli naplnění tužeb staříka posedlého mocí. V Moskvě se Putin, přezdívaný „bledý mol“, „vajgl“, „bunkrový stařík“, „bunkrový trpaslík“ vojáky na smlouvu verbovat neodváží: na jednoho Moskvana, který přišel na Ukrajině o život, připadají desítky a stovky mrtvých Dagestánců, Burjatů a Tuvinců.

Přišli jste nás osvobodit, že ano, říká Volodymyr Zolkin a navrhuje experiment: dostanete uniformu a půjdete do ulic, jste přece osvoboditelé? (O vítání ruských vojáků obyvatelstvem Kyjeva květinami mluvila v televizi propagandistka Simonjan.) „Nepůjdu, už první den jsem pochopil, co děláme“, říká zděšený voják.

Rodiče pláčou radostí nad shledáním v mobilu; některým bylo předtím na jejich úřadech řečeno, že syn se považuje za „nezvěstného beze stopy“ jiným sdělili, že syn je mrtvý, a dokud se nenajde tělo, nemají nárok na „hrobové“. „Nět těla, nět děla“ – není tělo, není co řešit. V rozhovorech s rodinnými příslušníky ujišťují vojáci své rodiče, prarodiče, partnerky a manželky, že jsou zdrávi a jedná se s nimi slušně; čekají na výměnu. Nikdo je nemučí, nezesměšňuje, strava je lepší než v ruské armádě, sdělují vesele rodině. Stalo se nicméně, že ruský voják se vrátil domů a dal rozhovor propagandistické televizi o tom, že k prohlášení, že se s ním zachází slušně byl donucen strašlivým mučením.

Strach a obava z následků upřímné výpovědi nutí některé vojáky i rodiče vyhýbat se pojmenovávání věcí. Slovu „válka“ se vyhýbají. Telefonem oslovený otec v Rusku nechce mluvit upřímně, co si myslí o válce; syn vysvětluje, že otec má strach, že se synovi může něco stát po výměně. Video je opatřeno anglickými titulky. Jeden voják padl do zajetí den poté, co na Ukrajině zahynul jeho syn. Co by vzkázat svým lidem? Neodváží se říci nic jiného než „Každý musí rozhodnout sám za sebe“.

Strach z postihů mají manželky a matky. Manželka zajatce prý neví, co se děje na Ukrajině; na otázku, jestli ji zajímá, že tam umírají lidé, „nemůže odpovědět“. Neví prý, za co tam její muž šel bojovat a za co by případně položil život. Jedna matka na otázku Zolkina, zda chce mluvit se synem odpověděla, že nemá syna. Matka zajatého vojáka, lékařka ukončila rozhovor, když se zeptali, jaký má postoj k „speciální operaci“. Jiná nechtěla se synem hovořit; křičela na Volodymyra Zolkina, že je fašista a poslala jej do … . Zrůdnost propagandy nezná mezí: jiné nezávislé médium natočilo výrok matky gaye, která posílá do války, aby aspoň umřel jako muž. Jiná matka s hrdostí posílá syna do války, však prý má ještě jednoho.

Volodymyr Zolkin a jeho kolega Dimitrij usilují o výměnu zajatců za ukrajinské vojáky, vězněné ruskými okupanty. Jednání o výměně zajatců zřejmě podstatně zpomalilo hrůzné video, kde Prigožinovi Vagnerovci (údajně) kladivem umlátili svého vojáka za „zradu“. Putin na propagandě války pracoval dvacet let. Rozhovory s vojáky velmi názorně ukazují, jak manipulovatelný je člověk, který sleduje jediný zdroj a nikdo ho neučil kritickému myšlení (které opravdu nesouvisí s maturitou z matematiky).

Sledovanost propagandistických pořadů a jejich nejsnaživějších sloužících Sokolova, Simonjan a Skabejevy prudce klesá; byla by to dobrá zpráva, kdyby hlavní příčinou nebyla únava ze špatných zpráv. Únava totiž prohlubuje letargii, která válku na Ukrajině nezkrátí. Na nečinnost jsou ruské obyvatelstvo i úřady zvyklé; důsledky uvidíte, když si zadáte do youtube heslo ruská bída - русская нищета.

Volodymyr Zolkin a jeho kolega Dimitrij dělají všechno pro ukončení utrpení na Ukrajině. Projevují andělskou trpělivost, když znovu a znovu vysvětlují ruským okupantům, kdo je fašista, jak se pozná fašista (jedna ruská matka v televizi mínila „fašista se přizná po mučení“) a která země kterou napadla. Skláním se před jejich prací v nevýslovné úctě.