Sladší život bruselských byrokratů
Bruselští úředníci si všimli, že ceny chleba se v jednotlivých zemích Evropské unie liší až trojnásobně a významné diference jsou i v cenách jiných výrobků či služeb. A vymysleli projekt Consumer Market Watch, jehož cílem je monitoring cen, spokojenosti zákazníků a jejich stížností, stejně jako kontrola bezpečnosti zboží.
Nedávno jsem napsal blog Sladký život komunistických zákonodárců (http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jaroslav-m-parik.php?itemid=2020) o tom, jak si užívají svoji neviditelnou pozici, kdy od nich nikdo dlouhé měsíce nic nečeká, a jen občas vystoupí z nitra nicotnosti a naplno se opíjejí vlastní důležitostí (jako v současnosti při volbě prezidenta). Mám nyní pocit, že ještě sladší život mají evropští zákonodárci, putující mezi Bruselem a Štrasburkem.
Co víme o aktivitách eurokomisaře Vladimíra Špidly a práci českých europoslanců? Prakticky nic – víme jen, že mají imunitu, více než nadprůměrné platy, cestují zdarma. Na čem a jak pracují netušíme. Je překvapivé, že media se o nejlépe placené úředníky českého původu nezajímají. Jak vypadá například bruselský pracovní den mediálně známé Jany Bobošíkové a jejího asistenta Pavla Bobošíka?
Z řady výstupů EU je zcela evidentní, že eurokomisaři a europoslanci zoufale hledají témata, aby alespoň částečně mohli demonstrovat svoji důležitost a potřebnost. Jejich invence však není příliš velká a výsledky práce jsou mnohdy tristní.
Projekt Consumer Market Watch (CMW) je klasickým příkladem. Do pěti let bychom měli dostávat díky této Spotřebitelské tržní hlídce informace o cenách 500 druhů zboží a služeb ve všech 27 zemích EU. Netuším, jak dlouho a kolik europoslanců se tímto projektem zabývalo a zabývá, ale to je práce, kterou zvládne slušná nadnárodní agentura zaměřená na průzkum trhu do měsíce. Pro bruselské úředníky je to ale práce na pět let.
Zatímco monitoring bezpečnosti zboží lze jednoznačně přijmout jako přínosný (v podstatě již informovanost mezi státy funguje), netuším, co nám přinese poznání, že lístek do kina je v Portugalsku levnější než ve Francii, že chleba v Česku je o 300 procent levnější než v Británii, že alkohol v Irsku řádově převyšuje ceny v Polsku… Francouz do kina do Portugalska kvůli úspoře pár centů nepojede, stejně jako Brit si nebude jezdit kupovat chléb do Česka.
Evropská unie chce prý monitoringem cen v rámci akce CMW tlačit na prodejce a povzbudit spotřebitele, aby hájili svá práva. Jak, když ceny ve velké míře ovlivňuje rozdílná výše DPH v jednotlivých zemích, bruselští úředníci neoznámili. Podle komisařky EU pro ochranu spotřebitele Megleny Kunevy z Bulharska ale Brusel nemíní zasahovat do tvorby cen v jednotlivých členských zemích EU. V kontextu s tímto výrokem pak lze na pětiletý projekt CMW pohlížet jako na zbytečný paskvil z dílny byrokratů, kteří se snaží předstírat práci.
P.S. Milý Vlku, to, co se odehrává na Hradě, nám bylo jasné (viz minulý blog). Váš návrh kolem p. Švejnara získává dnes charakter vize…(sobota 11:30 h)
Nedávno jsem napsal blog Sladký život komunistických zákonodárců (http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jaroslav-m-parik.php?itemid=2020) o tom, jak si užívají svoji neviditelnou pozici, kdy od nich nikdo dlouhé měsíce nic nečeká, a jen občas vystoupí z nitra nicotnosti a naplno se opíjejí vlastní důležitostí (jako v současnosti při volbě prezidenta). Mám nyní pocit, že ještě sladší život mají evropští zákonodárci, putující mezi Bruselem a Štrasburkem.
Co víme o aktivitách eurokomisaře Vladimíra Špidly a práci českých europoslanců? Prakticky nic – víme jen, že mají imunitu, více než nadprůměrné platy, cestují zdarma. Na čem a jak pracují netušíme. Je překvapivé, že media se o nejlépe placené úředníky českého původu nezajímají. Jak vypadá například bruselský pracovní den mediálně známé Jany Bobošíkové a jejího asistenta Pavla Bobošíka?
Z řady výstupů EU je zcela evidentní, že eurokomisaři a europoslanci zoufale hledají témata, aby alespoň částečně mohli demonstrovat svoji důležitost a potřebnost. Jejich invence však není příliš velká a výsledky práce jsou mnohdy tristní.
Projekt Consumer Market Watch (CMW) je klasickým příkladem. Do pěti let bychom měli dostávat díky této Spotřebitelské tržní hlídce informace o cenách 500 druhů zboží a služeb ve všech 27 zemích EU. Netuším, jak dlouho a kolik europoslanců se tímto projektem zabývalo a zabývá, ale to je práce, kterou zvládne slušná nadnárodní agentura zaměřená na průzkum trhu do měsíce. Pro bruselské úředníky je to ale práce na pět let.
Zatímco monitoring bezpečnosti zboží lze jednoznačně přijmout jako přínosný (v podstatě již informovanost mezi státy funguje), netuším, co nám přinese poznání, že lístek do kina je v Portugalsku levnější než ve Francii, že chleba v Česku je o 300 procent levnější než v Británii, že alkohol v Irsku řádově převyšuje ceny v Polsku… Francouz do kina do Portugalska kvůli úspoře pár centů nepojede, stejně jako Brit si nebude jezdit kupovat chléb do Česka.
Evropská unie chce prý monitoringem cen v rámci akce CMW tlačit na prodejce a povzbudit spotřebitele, aby hájili svá práva. Jak, když ceny ve velké míře ovlivňuje rozdílná výše DPH v jednotlivých zemích, bruselští úředníci neoznámili. Podle komisařky EU pro ochranu spotřebitele Megleny Kunevy z Bulharska ale Brusel nemíní zasahovat do tvorby cen v jednotlivých členských zemích EU. V kontextu s tímto výrokem pak lze na pětiletý projekt CMW pohlížet jako na zbytečný paskvil z dílny byrokratů, kteří se snaží předstírat práci.
P.S. Milý Vlku, to, co se odehrává na Hradě, nám bylo jasné (viz minulý blog). Váš návrh kolem p. Švejnara získává dnes charakter vize…(sobota 11:30 h)