Afrikou na kole - část pátá.

Maun
Maun je hodně roztahané město, já bydlím na backpackers hodně blízko podružného centra (asi dva kilometry od náměstí s obchody a supermarkety). Ale ve 45 stupňovém vedru jsou i ty 2 kiláky hodně. Fakt se divím, jak v tom vůbec můžu jezdit. Asi je to tím vánkem, který si sám pohybem na kole vyrobím. Skutečné centrum je další tři kilometry vzdálené. Začal jsem používat veřejnou dopravu, to jsou zdejší taxíky. Ve městě pevná a lidová cena 4 pula (10 Kč) za jízdu, bez ohledu na vzdálenost. Osazenstvo se v taxíku mění, jak se daří ulovit další klienty. Ale co je nejlepší, maximální doba čekání je v jednotkách pikosekund. Prostě se postavíte u silnice a už u vás někdo brzdí. Kam se na to hrabe pravidelná městská doprava evropského typu.


Mokoro
Východiskem objednaného výletu byl The Old Bridge Backpackers, vzdálený deset kilometrů, na samém okraji Maunu. V ceně jsem měl i dopravu taxíkem. Taxi přijelo asi o dvacet minut později. Já se ale nevzrušoval, to je Afrika. Bylo mi divné, že nikde nevidím zdejší typické auto na safari. Napadlo mne, že to bude po vodě. Mikrobusem odvezli mě, dva rozjuchané Australany a slečinku z New Yorku do přístaviště lodí. Mí spolucestující měli spoustu zásob a velký stan, jeli na tři dny.


VIDEO: Moji rozverní spolucestující



Po hodině rychlé jízdy jsme přistáli ve vesnici NG 32. Tam už na mě čekal můj osobní průvodce, štíhlý a vytáhlý Jay. Řekl mi, ať se jdu preventivně vyčurat, že to nějakou dobu nebude možné. Potom mi ukázal svůj štíhlý a vratký člun ve tvaru skifu - mokoro. Následovala obsáhlá instruktáž - nevystrkovat ruce, ani nohy z člunu, v řece jsou krokodýli a ryby s ostrými zuby. Sedět klidně i když narazíme na hrocha, on už to zvládne. Když budu chtít fotit, mám mu říci, zastaví mi.




Vyjeli jsme, já se docela pohodlně usadil, posunul se podle pokynu Jaye, aby bylo mokoro vyvážené. Asi hodinu jsme se prodírali zarostlou řekou. Jay odstrkoval loďku dlouhým bidlem a v tom vedru si docela máknul. Potom zahlédl na ostrově slona a šli jsme ho zkontrolovat. Byl to starý mrzutý samec, kterého mladý alfa samec vyhnal z jeho pozice vedoucího stáda. Takový sloni potom žijí osaměle, stádo o poražené vůdce nestojí. Vystoupili jsme z lodě, vydali se na ostrov. Slon nás zaregistroval a šel nám v ústrety. "Rychle si udělej fotku a padáme, jde po nás", přikázal mi Jay.


VIDEO: Plavba na mokoro z pohledu pasažéra



Přejeli jsme na jiný ostrov, mokoro vytáhli na břeh. Ubezpečil jsem Jaye, že jsem v dobré kondici, a tak jsme vyrazili na tříhodinovou vycházku buší. Nejdříve byla instruktáž, "jdi za mnou, bacha na díry v zemi, když si zraníš nohu, bude pro tebe muset přiletět vrtulník, v případě nebezpečí nezmatkuj, já to zvládnu".






VIDEO: Zebry se pilně oháněly oháňkami


Bylo to velice zvláštní. Zatím jsem zvířata pozoroval pouze z auta a nyní jsme měli možnost dojít k nim poměrně blízko. Chodili jsme obchvatem, aby nás zvířata neucítila moc brzy. Vůdce smečky zeber si to vždy hlídal, a když jsme se přiblížili moc, okamžitě zavelel k odchodu.






Dozvěděl jsem se spoustu zajímavých faktů o zdejší přírodě. Například jak se dorozumívají sloni - vydávají zvuky vycházející ze žaludku, které mají různý význam. Bavili jsme se i o hubení much tse-tse, které jsou původcem spavé nemoci. Oblasti výskytu stříkají chemií. Jednak feromony připomínající bůvolí pach, za kterým se mouchy táhnou. Potom to postříkají nějakým sajrajtem, který zničí vajíčka. Tak se jim podařilo tse-tse populaci skoro zlikvidovat.

VIDEO: Procházka pustinou se zasvěceným výkladem





Slušně unaveni jsme se vrátili k člunu, snědli připravený oběd a pozorovali přitom slona procházejícího se v zarostlé řece. Jay si odjel na mokoru pro vodu, slon ho spatřil a šel se na něj podívat. Jay rychle odjel k břehu a byl pokoj.


VIDEO: Před čím ten chlap vlastně utíká



Dali jsme si půlhodinového šlofíka nataženi na větvích povalených stromů. Probrali různá témata, rodinu, výchovu, zbytečnou pomoc, kterou Afričanům poskytuje západ, zejména Evropa. Odpluli jsme do vesnice, kde Jay bydlí - rodinu má ale v Maun, aby mohli děti chodit do školy. Dali jsme si pivko u místního koloniálu a on si liboval, jaký je to snadný život. Vodu si přenesou z řeky, která je pár metrů od domku, pár lidí má dokonce i elektrický generátor.




Ve čtyři hodiny přijel člun. Čekali na něj dva páry, které strávily na ostrovech v deltě dvě noci. Jednou dvojicí byli mladí Češi, on učí na universitě v Zambii srovnávací studia (co to je jsem z jeho výkladu moc nepochopil, pouze to, že je to klasická měkká disciplina). Ona za ním přijela na návštěvu. Obě noci na ostrově byly dobrodružné - první noc je ze stanů vyhnali sloni, druhou noc zase zlobil místní hroch.




Zpáteční cesta motorovým člunem uběhla rychle. Objevilo se několik stád slonů, viděli jsme zdejší orly, bylo se na co koukat. Loď nás vysadila v The Old Bridge Backpackers, tam už na mě čekal taxikář. Přivezl mě do mého Motsebe Backpackers a chtěl po mně 80 pula za obě jízdy. Řekl jsem mu, že už jsem to platil v The Old Bridge a že mu to dají tam. Trochu jsme se škorpili, nakonec to vyřešil telefonát z našeho hostelu.






VIDEO: Kolem řeky se poflakovala stáda slonů, toto je jedno z nich


Jó, ta Afrika
Dneska jsem si znovu důrazně uvědomil, co mne do Afriky tak táhlo. Jasně, zvířata v přírodě, to taky. Ale hlavně zdejší lidé. Mají všechno na háku. Dělají bussines, ale když se najde, byť přiblblý vtípek, jdou peníze stranou. Fakt jako děti. Stačí prohlásit nějakou kravinu, cipovinu po ostravsky, a jsou schopni se rozdat.

Chtěl jsem vyrazit do Moremi, nejlepšího místa pro pozorování divoké zvěře na tom širém světě. Zadal jsem to majitelce hostelu. Ta mi sehnala kamaráda průvodce, který jezdí denní tůru za 3000 pula za auto. Jelikož jsem byl sám, dal mi slevu. Vyrazil jsem do města ověřit, zda bych to nepořídil levněji. Nezdařilo se, na zítřek nikdo nic nepoptával a až na sobotu jsou dva zájemci, se kterými bych se mohl šábnout na 4500 pula výlet (po slevě). A tak jsem zkoušel nasadit vtípky, ale pod 3500 za auto jsem se stejně nedostal. Nicméně legrace jsme si užili dosyta.

Moremi Game Reserve
Navečer za mnou přišel můj zítřejší průvodce Pandly. "Jestli chceš vidět zvířata, vyrazíme v pět. Jak se udělá teplo, tak zvířata zalehnou a neuvidíš nic". Nijak jsem mu neodporoval, dal si budík na GPS navigaci na 4 hodiny. Ráno už před pátou přijel a vyjeli jsme za hluboké tmy. Do parku je skoro 150 kilometrů, z toho 130 po hodně mizerné prašné cestě. Pandly to smažil rychle. Bylo vidět, že to jezdí často, protože znal záludné díry a jámy ve vozovce.


Přijeli jsme ještě za šera. Pandly vylezl na auto a já šel do buše, abych si udělal fotku. Okamžitě mě seřval ať jdu do auta. "Tady žijí lvi a jsou fakt rychlý", řekl mi. Taky že jo. Popojeli jsme pár metrů a tam se lvice živila nejchutnější částí slona. Ožírala mu chobot. Zastavili jsme dva metry od ní a fotili přes sklo, aby si na nás nedošla. Svolávala zbylé členy smečky, ale ti zřejmě ještě chrněli. Však jim ta hora masa neuteče. V pozadí bylo vidět pár hyen, opatrně čekajících na to, až bude čistý vzduch a budou se moci také přiživit.



VIDEO: Lvice hoduje na sloním chobotu










Popojeli jsme pár set metrů a byl tam párek buvolů. To jsou nejnebezpečnější zvířata a mají na svědomí řadu zabitých lidí, zejména lovců. Úžasná klika, byli jsme 30 minut v parku a viděli tři zvířata z velké pětky (slon, lev, buvol).




Objevily se žirafy, tak jsme za nimi jeli. Pandly to bral terénem, zastavil mi na focení a potom už jsme se nerozjeli. Auto zůstalo viset přední nápravou na pařezu. Různě jsme podkládali kola kmínky stromů, ale nepomáhalo to. Já ještě musel hlídat, jestli nás nejde něco sežrat.





VIDEO: Žirafy


Naštěstí se do půlhodiny objevila dvě auta. To větší nás nakonec vytáhlo, pouze jsme utrhli spodní plechový kryt nápravy. S tím se dalo jet.





VIDEO: Neúspěšný pokus o vyproštění


V Moremi je krajina plochá, řídce porostlá stromy. Protéká jí řeka, jejíž zelené břehy kontrastují se žlutou suchou trávou v pozadí. Řeku jsme párkrát autem přebrodili. Jednou se to málem nepovedlo. Brod byl příliš hluboký a nám začala téct voda do auta. Motor začal pokašlávat a asi 15 metrů od nás se osvěžoval v řece slon a začal být z nás nervozní. Vyjeli jsme naštěstí na břeh, motor škytal, chcípnul a až asi po deseti pokusech naskočil. Pandly říkal, že tam nikdy tolik vody nebývá. Další brod už si vybíral pečlivěji.
















Potom už jsme se trochu zklidnili. Pozorovali jsme antilopy, hrochy v řece, spoustu slonů. Před polednem aktivita zvířat poklesla, pouze sloni byli všude a hojně se namáčeli v řece. Dali jsme si lehký oběd a vyrazili na zpáteční cestu. Po třetí hodině jsme byli v Maunu.

VIDEO: Sloní snídaně


VIDEO: Sloni na dosah ruky







Slony jsem moc nefotil, ti tady nejsou vzácní. Udělal jsem řadu videí, ale potřeboval bych půlden, abych je zpracoval. A potom ještě rychlé připojení k internetu. Při nejhorším to budu moci udělat až po návratu domů.







VIDEO: Puberťáci zápasí ve vodě a připravují se tím na budoucí boj o vedení stáda