1517 kandidátů z šesti tisíc podepsalo prohlášení o podpoře konkrétních protikorupčních zákonů – seznam najdete na www.blablanevolim.cz. Desítky kandidátů nás odmítly s tím, že jde o „nehorázný nátlak“ a tak podobně. Často se ozvaly potrefené husy.

Mrzí nás ale, že se nám nepodařilo vysvětlit smysl našeho počínání i několika kandidátům, za kterými stojí činy v posilování transparentnosti – například některým představitelům pražské ODS v čele s Bohuslavem Svobodou nebo Janou Černochovou, díky nimž Praha již dnes zveřejňuje smlouvy na internetu.

Dehonestace, nebo zpráva o konkrétních závazcích?

„Nelíbí se nám, že Rekonstrukce státu osloveným kandidátům hrozí, že pokud se neupíší pod jimi navrhované body, budou v předvolebních novinách … spojeni s dehonestujícím symbolem, který má voličům napovědět při jejich volbě. Takto si volání po „nové a lepší“ politice opravdu nepředstavujeme. Spíše to celé zavání podivným nátlakem.“ Vyjádření pražské ODS

Nechceme nikoho dehonestovat a ani to neděláme. Ikona, kterou jsme označili tyto kandidáty, je zcela přesně vysvětlena: „Tito kandidáti podporu konkrétním zákonům podpisem nevyjádřili.“ Sama ikona (bublina s nápisem BLA BLA) zcela jasně odkazuje na význam úsloví BLABLA v celé naší předvolební kampani – nekonkrétní sliby o boji s korupcí.

Proč bazírovat na konkrétním podpisu

V projektu Rekonstrukce státu se sdružily nevládní protikorupční organizace, které o přijetí dotyčných zákonů usilují už mnoho let. Uspořádali jsme bezpočet diskuzí, kulatých stolů a konferencí, přivezli zahraniční experty a sepsali stohy doporučení. Nakonec to ale vždy dopadne tak, že jeden politik hlasuje pro jednu verzi, druhý pro jinou, všichni jsou vlastně pro a neprojde nic.

Toto zdánlivé „pro“ může vypadat třeba takto: Jeroným Tejc (ČSSD) nedávno v OVM řekl, že rozhodně podpoří zveřejňování smluv na internetu. Jen tak mezi řečí dodal, že má „problém se sankcí neplatnosti“ a dal by sankci finanční. Přeloženo do češtiny – nezvednu ruku pro klíčový princip celého zákona, podle kterého smlouva, která není na internetu, neplatí. Takže kdo by pak smlouvy podle zákona skutečně zveřejňoval, když by mu „hrozila“ nějaká dvacetitisícová pokuta od úřadu, který řídí kamarád XY, že. V tom jej hned podpořil Jiří Pospíšil (ODS).

V Prohlášení, které oba tito politici nyní podepsali, je mimo jiné věta: Podpořím zákon, který podmíní účinnost všech smluv, které bude uzavírat stát, územní samosprávný celek a další veřejné instituce jejich zveřejněním na internetu. Teprve když se po volbách dostane do sněmovny 101 poslanců, kteří podporují tuto větu, má zákon konečně naději projít.

Je příznačné, že politici, kteří v minulé sněmovně nejaktivněji prosazovali otevřenou státní správu, například Jan Farský, naši aktivitu velmi podporují, ačkoli právě oni by si mohli říct: o nás je dávno známo, že jsme zákony navrhovali, proč bychom to ještě nějakým aktivistům podepisovali.

Co najdeme v zaslaném prohlášení ODS? „Smlouvy na internet plně podporujeme, stejný systém jsme zavedli na pražské radnici. Všechny důležité smlouvy na nákup služeb pro hl. m. Prahy jsou veřejně dostupné. Jedná se o opatření, které například v Semilech funguje již od roku 2007 a město zveřejňuje všechny smlouvy nad 30 tisíc Kč. Na podobný krok nebylo ani potřeba měnit českou legislativu.“

Vyčte z něj někdo, zda zástupci pražské ODS budou hlasovat pro zákon, „který podmíní účinnost všech smluv, které bude uzavírat stát?“

Pod prohlášením pražské ODS je podepsán mimo jiné Marek Benda, který v ústavně právním výboru hlasoval pro zdržování zákona o zveřejňování smluv na internetu do té doby, než budou nové volby. Podařilo se. „Podporoval jsem, aby smlouvy veřejných subjektů od určité výše byly přístupné na internetu. Nikoliv však se sankcí absolutní neplatnosti. Důvody jsou na složitý právní výklad, ale rozhodně by nic výhodného nepřinesly veřejnému sektoru.“

Právě kvůli těmto „plně podporujícím“ bla bla vyjádřením jsme se nakonec odhodlali k radikálnímu anglosaské metodě podpisu prohlášení. A věřte, že většina lidí z našich organizací by mnohem radši dál jen pořádala konference a nechala úplně na politicích, ať dobrou zahraniční praxi rychle přetaví do české legislativy.
Je hezké, že pražská ODS „jde příkladem“, ale při prosazování zákonů to bohužel nijak nepomáhá.

Na koho vytváříme nátlak

„Jedině skutečně platné a cenné je svobodné rozhodnutí. Nemáme problém se samotnými body Rekonstrukce, ale s tím, že jsme nuceni je podepisovat, což už je znakem nedůvěry k vlastnímu rozhodnutí a navíc pod sankcí, že budeme dehonestováni. Tím jsme zbaveni vlastní vůle. Do politiky ale jdeme právě proto, abychom pomáhali věci zlepšit ze svobodného rozhodnutí.“ Táňa Fisherová, Změna

Nikoho jsme podepisovat nenutili. Všem politikům jsme nabídli, aby se podpisem přihlásili k těmto zákonům, pokud s nimi souhlasí.
Politikům, kteří poukazovali na to, že za ně mluví činy a nemají důvod nic podepsat, jsme vysvětlili, že se k tomu mají stejně připojit, pokud chtějí již nyní přispět k prosazení zákonů: neboť to je způsob, jak ještě před hlasováním vytvořit tlak na ty, kteří zákony ve skutečnosti nechtějí, ale neříkají to přímo, a schovávají se za různé blablaargumenty, a nakonec hlasují tak, aby zákon neprošel. Ano, na tyto jediné politiky jsme vytvořili nátlak. A zeptejte se Jana Farského a dalších, kteří se v minulé sněmovně o něco pokoušeli, jestli to bez tohoto nátlaku lze.

Jak je vidět na případech Bohuslava Svobody nebo Táni Fischerové – politici nebyli zbaveni vlastní vůle, a měli možnost tento náš důvod odmítnout. A my zase měli plné právo respektovat naše pravidla a označit je ikonou BLA BLA za nekonkrétní závazek k boji s korupcí, jejich stanovisko jsme navíc u jejich jména na www.blablanevolim.cz zveřejnili.

Těšíme se v parlamentu

Nedělám si iluze, že voliči budou kroužkovat podle jednoho jediného kritéria a že by zrovna voliči ODS překroužkovali Bohuslava Svobodu nebo voliči Změny Táňu Fischerovou. Ostatně i my jsme vyzývali voliče, ať nekroužkují podle našeho návodu slepě, a ať si vybírají i podle dalších kritérií.

Věřím, že pokud se tito kandidáti do sněmovny dostanou, budeme s nimi na prosazování zákonů čile spolupracovat. A že (pokud se zase do sněmovny dostane dost „plně podporujících“ odpůrců) se nám je podaří přesvědčit, že prosazování zákonů je tvrdá hra a začíná dávno před samotným hlasováním – například vědomým a svobodným podpisem pod svůj názor, díky kterému se skuteční odpůrci zákonů ocitnou na světle.