TRAUMA ČESKÉ POLITIKY

Blíží se české předsednictví v Evropské unii a česká politika se zmítá v nejistotách, co s tím. Jakoby najednou vyšuměla i základní diplomatická profesionalita. Z výšin zazní, že bude nahrazen velvyslanec v Bruselu, aniž to věděl ministr zahraničí, aniž to schválila vláda a aniž by se vědělo, kdo ho nahradí. Bezprecedentní je červencové oznámení o odchodu velvyslance, má-li ještě do prosince působit. Kdo ho tam bude ještě brát vážně? A kdo bude brát vážně Českou republiku?
Jan Kohout se unií zabývá na vysoké úrovni deset let jako náměstek ministra, jako člen konventu pro reformu EU a jako zástupce státu v Bruselu. Ministr financí Kalousek jeho kvality poznal při přípravě svých jednání v Bruselu. Ministr zahraničí Schwarzenberg chápe, že rozlité mléko se nedá nalít zpátky do lahve, ale dal najevo, že mu takové jednání není po chuti. Nikdo není nenahraditelný a Kohout se snadno uplatní v jiné významné diplomatické funkci. Má však odejít proto, že je sociální demokrat a že vláda chce mít údajně v Bruselu odborníka, zastupujícího názory vlády. Jaké?
Většina členů ODS, jejích voličů a mnozí její představitelé nesdílejí Zahradilovu a Klausovu eurofobii. V koalici jsou lidovci a zelení, kteří patří ke stoupencům evropské integrace. Kde tedy vzít profesionála, který by vyhovoval spektru postojů v dnešní vládní koalici? Není divu, že se do toho nikomu nechce, tím spíše, že tušeným cílem operace je najít někoho, kdo by vyjadřoval protiintegrační postoje části politické reprezentace. Nelze se proto divit, že nabídku odmítl Vladimír Dlouhý. O své živobytí nemá starost a vyměnil by je za prestižní post asi jen tehdy, kdyby v něm mohl působit aktivně a v souladu se svými názory. Spekulace o Jiřím Šedivém, který se stane náměstkem generálního tajemníka NATO, svědčily o bezradnosti. Pracovníci ministerstva, jejichž jména se objevují, jsou kvalitní diplomaté, ale se složitou agendou EU nemají žádné zkušenosti.
Zmatek kolem výměny velvyslance v Bruselu je ovšem jen právě viditelným příznakem rozporných postojů k evropské integraci. Na unijním summitu naše reprezentace nenaplnila obavy některých členů unie o možném českém kazisvětství a pragmaticky odmítla cedit krev pro nepřijatelné extrémní pozice bratrů Kaczynských. Pokud se však nepodaří dojednat a schválit reformu EU do konce předsednictví francouzského v druhé polovině roku 2008, padne odpovědnost na ní. I tak bude muset zavádění reforem předsedat. Do té doby se však musí politikové dohodnout, zda chceme kulhat za vozem nebo se zapřáhnout do evropského kočáru jako jeho tahouni. Bude to fuška.