Média investigativně šťourají, zda Libor Ambrozek použil k zaplacení stavby svého domu také poslanecké náhrady. Může si za to sám, když pocítil potřebu postavit si barák. Mne by to nenapadlo. Nejen proto, že bych mohl očekávat mediální cifršpionství, ale hlavně proto, že by mě nebavilo zabývat se věcmi, které by mne zdržovaly třeba od čtení nepřečtených knížek nebo sušení hříbků.

Lze spekulovat, nikoli bezdůvodně, proč se aféra vyvalila v okamžiku, kdy se měl Ambrozek stát náměstkem hejtmana v nově vytvářené jihomoravské koalici. Ale nechám toho. Snad jen připomenu, že náhrady pobírají všichni politici skoro dvacet let a výběrový zájem medií o toho či onoho je proto podezřelý. Lze se také ptát, proč se media tolik vyžívají ve věcech, které jsou směšné ve srovnání s rozkradeným miliardami v rámci veřejných zakázek a jiných tunelů nebo s nestoudnými příjmy některých manažerů a členů dozorčích rad. Ti si nepotřebují doplnit cenu za barák nějakými náhradami. Asi to souvisí s prahem vnímavosti. Většina veřejnosti a někteří novináři jsou zřejmě pod ním.

Naše nová vláda rozpočtové odpovědnosti, složená většinou z bohatých lidí, teď předvolebně snižuje platy ústavních činitelů. Žádný z nich není takový chudák, aby to nevydýchal. Když ale plošně snižuje platy státních zaměstnanců a prostředky na jejich činnost, poškozuje či přímo ohrožuje veřejné služby, které jsou základem fungující demokratické společnosti. Kulturu, vzdělání, bezpečnost, obranu nebo zahraniční politiku nám žádná neviditelná ruka trhu nezajistí. Co bychom si při povodních počali bez hasičů?

Ale co s náhradami ústavních činitelů. Poslanec, senátor, ministr nebo prezident je dostane na konto spolu s platem jako jednu sumu, z níž jsou odečteny daně z příjmu a různé výdaje v jídelnách nebo nákupu ve sněmovně. Mnozí si proto ani neuvědomí, že je to několik různých položek. Je to jistě jejich chyba. Kromě toho peníze, které ústavní činitel dostává k platu, jsou jen menší částí náhrad. Většinu, například za nájem kanceláře nebo asistenty, proplácí úřad na základě smluv jejich poskytovatelům. Ale jasným řešením, které by vyloučilo veškeré pochybnosti a manipulace, by bylo začlenit náhrady do platu a celou tuto sumu řádně zdanit. Takové návrhy už padly a doufejme, že se co nejdříve dočkáme potřebného zákona.

Vedlejším produktem současného systému je také zvýšený počet úředníků, kteří se musí zabývat vypočítáváním mnohých položek. Jako zástupce OSN jsem měl v New Yorku 300 dolarů na den na všechno a bylo jen na mně, jaký luxus si poskytnu. Na Západě je to běžná praxe. Žádné cifršpióny na to nepotřebují. Proti vykukům všech národů, kteří si na týdenní zasedání vybrali peníze a zdrhli, se v mezinárodních organizacích pojišťují jen tím, že na začátku vám dají zálohu a zbytek poslední den jednání nebo zasedání.

Dělení na diety a zúčtovatelné výdaje na hotely, dopravu a čert ví co dalšího vymyslela v padesátých letech režimní byrokracie. Podnětem údajně bylo, že někteří státní cestující, aby ušetřili na Tuzex, nedůstojně spali na lavičce v parku. V tehdejší bídě se to mohlo stát. Dnes už jsme snad jinde a zrušení přežilého byrokratického systému nepožene české delegáty v zahraničí do parků na lavičky. Sjednocení diet a výdajů, které je třeba vyúčtovat, by v duchu rozpočtové odpovědnosti zrušilo místa možná tisíce úředníků v Praze a na zastupitelských úřadech. Stejně tak sjednocení platů a náhrad by omezilo byrokracii, ušetřilo platy mnoha úředníků a odstranilo příčiny pochybností o morálce ústavních činitelů.