Udržitelná civilizace potřebuje kompetentní lidi, vědce a vzdělané občany. V tomto ohledu je apokalyptická guru hnutí „Fridays for Future“ přímý protiklad toho, co skutečné řešení ekologických problémů rozvoje lidstva žádá. Nepotřebujeme panikářský klimatický kult, ale reálná řešení, která nepodváží ekonomiku a nehodí břemeno její ekologické modernizace na obyčejné lidi.


Náctiletá Greta Thunbergová je zvláštní bytost. Objíždí již rok svět a varuje před blížící se apokalypsou. I toto léto nedávno hřímala před asi tisícovkou souvěrců o konci světa. Pochválila přitom teenagery, že obětují své vzdělání pro záchranu světa. Pokud ji nechávají šířit její víru na půdě národních parlamentů i OSN je to jejich rozhodnutí, koneckonců za touto kampaní jistě stojí i vlivní lidé. Zda a jak čelit masovému záškoláctví, které vyvolala, je na rozhodnutí zejména škol. Ovšem obětovat vzdělání jakémusi klimatickému kultu už je podle mne přes čáru.

Mají-li lidé čelit problémům, tak vzdělání jim pomůže problém co nejobjektivněji analyzovat a najít i rozumné řešení. Všechny sekty vždy stály na tmářské nevzdělanosti, protože kritický rozum vzdělanému člověku brání, aby se stal pouhou ovcí v rukou manipulátorů. Historičtí i novodobí mesiáši se vždy snažili vyděsit lidi nějakou domnělou hrozbou a proto milují různé vize o konci světa za hříchy lidstva. A kdo se jim protiví, toho označí za popírače víry vedoucí ke spasení. Je proto paradoxem, pokud je apokalyptická Greta navržena dokonce za Nobelovu cenu za mír.

Lidé věří v roztodivné věci. I na takový klimatický chiliasmus se nepochybně vztahuje svoboda. Pokud ovšem až náboženský alarmismus některých pubescentů získává účelovou podporu autorit, sklouzává do ošidné polohy. Z toho prorokování konce světa se stává obyčejný obchod se strachem. To věštění konce světa pak funguje jen jako dost nekompetentní propaganda. Nelze přehlížet, že věda nedává jasnou odpověď na příčiny i následků kolísání teplot a že je chybou chtít sjednocovat svět k značně nepromyšlené a zbrklé reakci. Ukázat varovně na takové mesiáše rozhodně není bagatelizace problému.

V rámci svobody slova má svůj prostor každý názor. Jak ona propaganda, tak i varování skeptiků, že její logika kulhá na obě nohy. Co zejména vadí? Opakovaně se v této emotivně vedené kampani odkazuje na různé studie, které prorokují konec civilizace za 15, 20 nebo 30 let. A pak do toho iracionálního strašení koncem světa jsou vtahovány za potlesku různých institucí děti. Ti jsou skutečně naší budoucností, ale ne pokud obětují rozum. Studenti by se měli vrátit k vědě a vzdělání a nepropadat sektářským přístupům. Věda prostě není propaganda a primitivní zjednodušování komplexnosti problému udržitelného rozvoje nepomůže.

Nikdo nepopírá že se teploty vody a vzduchu na zemi mění. A že významnější změny mohou být pro lidstvo problém. Ale jde o to, jak reagovat. Začít je třeba pochopením, že neexistuje vědecký důkaz že změny klimatu mají antropogenní příčinu. Změny klimatu mohou být v rámci přirozených geologických či astronomických výkyvů. Tudíž marginální lidské aktivity si nemohou dělat ambice na řízení klimatu. A ani závěry o blížícím se konci světa nesnesou vědecké zkoumání. Simulace na klimatických modelech prostě neumí přesné predikce. Tudíž se na ně nelze tímto imperativním způsobem odvolávat.

Celé to dnes je jen o úvahách jak by civilizace měla reagovat v rámci předběžné opatrnosti. Zde je tedy onen imperativní tón velící ukončit zcela uhlíkovou ekonomiku zcela neadekvátní a přinesl by ohromné ekonomické i sociální škody. Spory kolem vrcholných klimatických summitů OSN (COP) to potvrzují. Náklady případných opatření (některé už byly přijaty) by měly být spravedlivě rozděleny. Nadšení těch dětí pro nové uhlíkové náboženství a nulové emise je veliké. Autority vědeckého a politického světa by jim ale měli vzkázat: „Chcete měnit svět? Tak se vraťte do učeben. Žádná sekta ještě svět nespasila“.

Panika prodává média, prodává i jinak vyčichlou politiku. Iracionalita by už ale neměla sklízet potlesk. Ekologie ano, avšak bez snahy fascinovat laiky pouhými emocemi. Místo rozmáchlého zveličování katastrofických scénářů investujme globálně s chladnou hlavou do výzkumu ve směru reálně vyhodnocených priorit. Přijde to levněji než dát na výkřiky apoštolů o okamžitém dosažení uhlíkové neutrality a i strategický účinek bude skutečně hmatatelný. Všechno zlo světa nepochází z CO2 a nadšená víra nenahradí kompetence. To se týká i reálně zvažovaných úprav energetického mixu u nás doma v ČR.