Před dvaceti lety většina z nás prožívala opojné chvíle kolektivního nadšení z nečekaně rychle získané svobody. Většina z nás tehdy sdílela emotivně vypjatou atmosféru „sametové revoluce“ a hovořila stejným jazykem. Samozřejmě to netrvalo (a ani nemohlo trvat) věčně… Dvacet let poté již žijeme ve svobodné společnosti demokratického státu, který však – světe div se – nějak pozapomněl připomínku tohoto pro české i evropské dějiny vpravdě historického zlomu zařadit do kalendáře oficiálních reprezentačních akcí.