Zrovna před rokem, 27. 3., jsem v požadovaném předstihu umístil svůj první text na blogu Aktuálně.cz. Slušelo by se čtenářům, redakci a editorovi říci něco pěkného. Jenže pan Stejskal děkovačky taktně zakázal. Tak Vám přeji, abychom se tu ještě léta mohli scházet, švitořit, plkat, proklínat se, hledat prameny a vysvětlovat. Zkrátka, abychom se dále učili, jak si rozumět. K tomu, abychom si rozuměli, spolu ještě nemusíme souhlasit. Protože se tu děkovat nemá, říkám aspoň: Bžžž.
Bílá kniha terciárního vzdělávání připravená týmem MŠMT koluje v neoficiálních kopiích. Množí se články, které na ni reagují. I já mám na ni názor. Můj pohled je ovšem ovlivněn zkušenostmi z politické, manažerské i akademické sféry. Svým způsobem je to handicap, možná že pro stromy nevidím les a na velké cíle hledím s dávkou zbytečné skepse.
Když pan režisér Menzel poznamenal někdy po listopadu 89, že cenzura může mít i pozitivní rysy, příliš jsem to nechápal. Doba byla ještě plná dojmů a trezorové filmy se zpožděním dobývaly plátna. Když dnes zapnu televizi, občas mám pocit, že by na té cenzuře možná něco mohlo být. Nebojte, zavádět ji nechci.
Pan Kamberský uštědřil další intelektuální kopanec odborářským šéfům (Stávkou do pravěku, HN 7.3.). Tato líná a věčně nedokrmená individua jsou prý skvrnou na kráse naší prosperity a demokracie. Jakkoli se ani v archivu Hospodářských novin nedochovaly podrobnější informace o odborovém hnutí v řadách lovců mamutů, je v redakci jasno, že následky tohoto hrubého omylu prapředků neseme podnes.
V dějinách všech politických stran jsou chvíle, na které raději nevzpomínáme. Když vyčítáme komunistům znárodňování, zapomínáme, že hlavní objem znárodnění ve skutečnosti proběhl už před únorem 48. Pro většinu znárodňování tedy hlasovali sociální demokraté, národní socialisté i lidovci. Všechny strany mají své Fierlingry, Plojhary, ty modernější aspoň zradivší Vodičky a Rumly (pokud započítáme jim podobné, má ODS i nejvíc přeběhlíků). Asi všechny strany mají i své slušné lidi. Většinou na ně zapomínáme.
Zpozdilý ekonom se dívá na všechno jako na nějaký trh. Je to profesionální deformace. Nějakým takovým trhem je i politika. Na politických trzích uspějí ti, kteří nejlépe uspokojují poptávku. Kdyby opravdu byla poptávka po politicích vzdělaných, moudrých a morálních, pak by nám takoví politici určitě vládli. Trh je v zásadě velice demokratický. Nemůže trvale potlačit lepší zboží na úkor horšího, nemůže spotřebitele donutit, aby stále kupoval horší službu, když je na trhu lepší.
Pan Bouška, mediální sekční šéf ODS, vytáhl do svatého boje za svobodu přeběhlictví (MfD 22. 2.). Co má taky chudák dělat, když se jeho chlebodárci bez přeběhlíků neobejdou. Co má dělat, když jeho prezident vyhlásil, že vládu založenou na přeběhlících nejmenuje, a pak ji pokorně jmenoval. A jak rád se jeho prezident nechal těmi přeběhlíky nakonec zvolit.