Sedmnáctka českých pravicových senátorských furiantů podá stížnost k Ústavnímu soudu ohledně ratifikace Lisabonské smlouvy. Využije k tomu nejzazší možný termín, který bylo možno zvolit, konec září. Rozhodnutí Ústavního soudu lze očekávat v řádu měsíců, s ohledem na jeho současnou mimořádnou výkonnost snad jen týdnů.
Není nic staršího než včerejší noviny. Tento text vznikl těsně před odložením voleb. Takže dnes můžete srovnat jen to, zdali jsme zůstali názorově konzistentní.
Prý nejsou vtipy. Ty politické. Prý už v politice došla všechna sranda. Kdosi moudrý prý řekl, že za politiky si záměrně volíme ty nejhorší z nás, abychom měli komu nadávat. Kdybychom si za politiky volili lidi moudré, pracovité, šetrné a nezištné, mohli bychom totiž nadávat jen sami na sebe. A to by nebylo příjemné. Vedle neschopných a zkorumpovaných politiků se pak šťastný občan může cítit jako vzor přičinlivosti a morálky. Politici jsou vděčným terčem vtipů. Co na tom, že se ty vtípky za všech režimů v podstatě jen opakují. Hlavně, že občas vyloudí aspoň útrpný úsměv. Dovoluji si předložit malou sbírečku toho, co jsem zaslechl v posledních měsících. Nejsou zrovna úchvatné, ale jsou. Věřím, že v diskusi pod textem připíšete nějaké lepší.
Dostal jsem zajímavou otázku od evropského vydavatelství, co dělat, až Irové v referendu odmítnou lisabonskou smlouvu...
Rozhodnutí ústavního soudu o zrušení předčasných voleb se mi vůbec nemusí líbit, nemusím sdílet jeho argumenty a mohu se zaštítit opačnými názory slovutných právních vědců nebo i disentu v samotných řadách samotného ústavního soudu. Ale určitě musím to rozhodnutí respektovat.
Nacionalismus jest věcí ošklivou. Přesvědčil jsem se o tom již před léty. Jel jsem si takhle domů z Anglie. No vlastně jsem jel z Walesu, ale to musíte přes Anglii. A musíte taky trajektem z Doveru do Calais a francouzského Calais do Belgie. Pak přes Německo a jste doma.
Ústavní soud vstoupil do politické hry. Absurdní žádost poslaneckého zběha Melčáka zkráceného na právu dále zrazovat a brát poslanecký plat, podaná advokátem, který léta podváděl se svým doktorským titulem, se dostala do centra pozornosti nejdůstojnějšího orgánu parlamentní demokracie. Měsíc před volbami tedy nevíme, zdali volby budou nebo nebudou, v jakém termínu vlastně budou, a zdali se má pokračovat ve volebních kampaních a přípravách, a kdo uhradí dosud vzniklé náklady státu a politických stran. Stranou zůstává drobnost, že s všeobecným volebním fiaskem nebude možno sestavit rozumný rozpočet, země bude platit desítkami miliard korun a ocitne se na samém okraji zhroucení administrativních funkcí a finančního bankrotu.