Vládní školní zvonění
Jak krátce shrnout budoucí školskou politiku? Jde o směs racionálních, ale i naivních představ. Jako když kočička s pejskem pekli dort.
Měli bychom začít pochvalou. Výrok nového ministra o klíčové úloze základní školy, který popudil představitele vousatějších škol, není mimo realitu.
Nevytvoří-li nižší stupně předpoklady pro další studium, nebudou mít vysoké školy koho učit. Základní školy jsou v mezinárodním srovnání nejvíc podfinancovány a jejich výkonnost v mezinárodních testech klesá.
Sympatické jsou záměry zvýšit platy učitelů, a zejména mladých. Jen aby se to splnilo. Za minulých vlád ODS si učitelé pohoršili.
Jenže vedle populárních platů se už nevidí potřeba změnit vybavení a podporu škol. V běžné třídě nadále učiteli schází velkoplošná obrazovka a připojení na internet. Přitom mobil a notebook čouhá z většiny žákovských lavic. Bez odstranění středověku se škola dál neposune.
Dobrý je záměr unifikace výuky prvního cizího jazyka (od třetí třídy) na angličtinu. Umožní to zjednodušit prostupnost škol a zlevnit výuku.
Ostudný je program v oblasti předškolního vzdělání. Předškolní vzdělání je dnes teorií pokládáno za jednu z nejvýznamnějších forem předcházení špatnému startu ve škole a sociální exkluzi.
Je označováno za nejefektivnější investici do školství. Vláda ale tuto pedagogickou aktivitu redukuje až na sousedskou výpomoc při hlídání dětí.
Místo podrobnější představy rozvoje vysokých škol nabízí koalice hlavně školné. Aby bylo stravitelnější, je doplněno systémem půjček, stipendií, grantů a spoření. Tedy tím, co slibovala už minulá vláda ODS, ale neudělala nic. Lze shrnout, že pokud bude zaváděno "školné" takto, náklady převýší výnosy a vznikne olbřímí administrativa. Žádné nové peníze pro vysoké školy se v desetiletém horizontu nebudou generovat.
Splácení odloženého školného po dosažení průměrného příjmu je bohulibým záměrem, ale nikdo asi nepočítal reálnou cenu závazku.
Pro třiatřicetiletého vysokoškoláka s pětadvacetitisícovým hrubým platem, bez pracovního poměru na dobu neurčitou (zákoník práce umožní řetězení smluv na dobu určitou), zato s manželkou na mateřské s druhým dítětem a splátkou hypotéky na krku, není ovšem představa nějaké další třítisícové měsíční splátky zrovna veselá. My břichatí strejci, kteří tím snad jednou ušetříme pětník na daních, však můžeme být spokojeni.
Psáno pro Hospodářské noviny
Měli bychom začít pochvalou. Výrok nového ministra o klíčové úloze základní školy, který popudil představitele vousatějších škol, není mimo realitu.
Nevytvoří-li nižší stupně předpoklady pro další studium, nebudou mít vysoké školy koho učit. Základní školy jsou v mezinárodním srovnání nejvíc podfinancovány a jejich výkonnost v mezinárodních testech klesá.
Sympatické jsou záměry zvýšit platy učitelů, a zejména mladých. Jen aby se to splnilo. Za minulých vlád ODS si učitelé pohoršili.
Jenže vedle populárních platů se už nevidí potřeba změnit vybavení a podporu škol. V běžné třídě nadále učiteli schází velkoplošná obrazovka a připojení na internet. Přitom mobil a notebook čouhá z většiny žákovských lavic. Bez odstranění středověku se škola dál neposune.
Dobrý je záměr unifikace výuky prvního cizího jazyka (od třetí třídy) na angličtinu. Umožní to zjednodušit prostupnost škol a zlevnit výuku.
Ostudný je program v oblasti předškolního vzdělání. Předškolní vzdělání je dnes teorií pokládáno za jednu z nejvýznamnějších forem předcházení špatnému startu ve škole a sociální exkluzi.
Je označováno za nejefektivnější investici do školství. Vláda ale tuto pedagogickou aktivitu redukuje až na sousedskou výpomoc při hlídání dětí.
Místo podrobnější představy rozvoje vysokých škol nabízí koalice hlavně školné. Aby bylo stravitelnější, je doplněno systémem půjček, stipendií, grantů a spoření. Tedy tím, co slibovala už minulá vláda ODS, ale neudělala nic. Lze shrnout, že pokud bude zaváděno "školné" takto, náklady převýší výnosy a vznikne olbřímí administrativa. Žádné nové peníze pro vysoké školy se v desetiletém horizontu nebudou generovat.
Splácení odloženého školného po dosažení průměrného příjmu je bohulibým záměrem, ale nikdo asi nepočítal reálnou cenu závazku.
Pro třiatřicetiletého vysokoškoláka s pětadvacetitisícovým hrubým platem, bez pracovního poměru na dobu neurčitou (zákoník práce umožní řetězení smluv na dobu určitou), zato s manželkou na mateřské s druhým dítětem a splátkou hypotéky na krku, není ovšem představa nějaké další třítisícové měsíční splátky zrovna veselá. My břichatí strejci, kteří tím snad jednou ušetříme pětník na daních, však můžeme být spokojeni.
Psáno pro Hospodářské noviny