Zkrachují místo Řeků Maďaři?
Ve stínu populární řecké dluhové lapálie se ocitla v potížích země, která je blíž. Jejíž osud nás může ovlivnit. Maďarsko je zemí stejné kategorie jako Česko. Jde o středoevropskou postsocialistickou ekonomiku, která nevstoupila do Eurozóny a má různice s Evropskou unií i dalšími mezinárodními institucemi. Premiér Orbán si tlučením na nesnášenlivý bubínek vykoledoval v Evropě negativní popularitu srovnatelnou s Václavem Klausem.
Uherské problémy se netýkají jen hospodářské oblasti. Nepřehlédnutelná je „ochrana“ zájmů maďarských národnostních menšin v zahraničí, kterou pociťují i Slováci. Orbánova vláda podpořená kontrolou ústavní většiny v parlamentu sáhla třeba i na úpravu novinářských svobod nebo ke krokům, které mohou být vnímány jako omezení nezávislosti centrální banky.
Orbán se dotkl i hospodářských práv. Zásah do soukromého sektoru v oblasti penzijního spoření byl radikální. Jakkoli tento krok vzbuzuje zřetelné sympatie obyvatel, investoři vnímají nejistotu a závislost ekonomických podmínek na nepredikovatelných politických rozhodnutích. Podobně přenesení nákladů cizoměnových hypoték maďarských občanů na bankovní sektor administrativním rozhodnutím sice zvyšuje popularitu premiéra, ale snižuje důvěryhodnost země.
Premiér si v minulosti dal záležet na tom, aby jednal s mezinárodními institucemi s teatrální arogancí. Slavná je příhoda, kdy sdělil představitelům Mezinárodního měnového fondu, že na ně nemá čas, neboť odchází na důležité utkání v kopané. Po dvaceti minutách skutečně odešel. Odešli i emisaři MMF. Na letiště. Také poslední jednání s mezinárodními institucemi skončilo předčasně…
Předseda vlády sází na to, že je v zájmu mezinárodních institucí zachraňovat zemi z bryndy. Nechtějí zažehnout řetězovou reakci. Mají v jeho zemi i své peníze a jejich osud nechtějí riskovat. Jenže tady se Orbán maličko plete. Mezinárodní instituce vědí, že v následujícím období stejně budou mít ztráty a že se tedy rozhodují, kam omezené zdroje pošlou. Hořký osud jedné neposlušné země by mohl „motivovat“ ostatní.
Nic nemění, že formálně Maďarsko nevykazuje fiskální katastrofu a jeho zadluženost je vůči řecké poloviční, zhruba na úrovni evropského průměru. Analytici upozorňují, že není důvodů k optimismu. To pro zemi, která potřebuje ve větším rozsahu refinancovat zadlužení, není dobrá zpráva. Potřebuje podporu mezinárodních struktur.
Země není vnímána jako dostatečně hospodářsky významná, aby její „bankrot“ působil zásadní obtíže. Není součástí Eurozóny, což oslabuje potřebu intervenovat. To se samozřejmě promítá do snížení ratingů Fitch, Moody i Standard & Poor´s. Nejistota kolem Maďarska negativně ovlivňuje i hodnocení naší země, jakkoli propojenost ekonomik je malá.
Maďaři hrají vysokou hru s nízkými kartami. Kursový účet za ni platíme i my.
Uherské problémy se netýkají jen hospodářské oblasti. Nepřehlédnutelná je „ochrana“ zájmů maďarských národnostních menšin v zahraničí, kterou pociťují i Slováci. Orbánova vláda podpořená kontrolou ústavní většiny v parlamentu sáhla třeba i na úpravu novinářských svobod nebo ke krokům, které mohou být vnímány jako omezení nezávislosti centrální banky.
Orbán se dotkl i hospodářských práv. Zásah do soukromého sektoru v oblasti penzijního spoření byl radikální. Jakkoli tento krok vzbuzuje zřetelné sympatie obyvatel, investoři vnímají nejistotu a závislost ekonomických podmínek na nepredikovatelných politických rozhodnutích. Podobně přenesení nákladů cizoměnových hypoték maďarských občanů na bankovní sektor administrativním rozhodnutím sice zvyšuje popularitu premiéra, ale snižuje důvěryhodnost země.
Premiér si v minulosti dal záležet na tom, aby jednal s mezinárodními institucemi s teatrální arogancí. Slavná je příhoda, kdy sdělil představitelům Mezinárodního měnového fondu, že na ně nemá čas, neboť odchází na důležité utkání v kopané. Po dvaceti minutách skutečně odešel. Odešli i emisaři MMF. Na letiště. Také poslední jednání s mezinárodními institucemi skončilo předčasně…
Předseda vlády sází na to, že je v zájmu mezinárodních institucí zachraňovat zemi z bryndy. Nechtějí zažehnout řetězovou reakci. Mají v jeho zemi i své peníze a jejich osud nechtějí riskovat. Jenže tady se Orbán maličko plete. Mezinárodní instituce vědí, že v následujícím období stejně budou mít ztráty a že se tedy rozhodují, kam omezené zdroje pošlou. Hořký osud jedné neposlušné země by mohl „motivovat“ ostatní.
Nic nemění, že formálně Maďarsko nevykazuje fiskální katastrofu a jeho zadluženost je vůči řecké poloviční, zhruba na úrovni evropského průměru. Analytici upozorňují, že není důvodů k optimismu. To pro zemi, která potřebuje ve větším rozsahu refinancovat zadlužení, není dobrá zpráva. Potřebuje podporu mezinárodních struktur.
Země není vnímána jako dostatečně hospodářsky významná, aby její „bankrot“ působil zásadní obtíže. Není součástí Eurozóny, což oslabuje potřebu intervenovat. To se samozřejmě promítá do snížení ratingů Fitch, Moody i Standard & Poor´s. Nejistota kolem Maďarska negativně ovlivňuje i hodnocení naší země, jakkoli propojenost ekonomik je malá.
Maďaři hrají vysokou hru s nízkými kartami. Kursový účet za ni platíme i my.