Diskuse na téma programů politických stran je jako obvykle plná klišé. Poctivě se tu straší tím, že levice napaří všem děsivé daně a obludný sociální stát dočista sežere výsledky práce našich obětavých podnikatelů, kterým všemožně brání v aktivitě státní administrativa a věčně nenažraní zaměstnanci. S trochou nadsázky čeští pravicoví autoři prohlašují: Kdyby se zaměstnanci spokojili s polovičními platy a zrušily se důchody a veřejné zdravotnictví, školství a věda, bylo by všem líp

Problém oddalování takového všeobecného blahobytu je jen v tom, že existují politické strany a zejména jejich zcela pomatení voliči, kteří si myslí, že cílem státu snad je, aby lidé vydělávali víc, aby se z důchodů dalo slušně vyžít, zdravotnictví nabízelo více než euthanasii, školy dobře školily a věda, kultura a poznání kvetly. Tyto věru populistické cíle matou i mnohé, jinak moudře uvažující občany, kteří dosud nechápou ono správné neoliberální heslo: čím hůř, tím líp!

Poslední vláda pravice pravicovaté ukázala v naší zemi, jak se to má dělat. Předně rozdala veřejné daňové příjmy ve výši asi osmdesáti miliard korun. Potom rozdala padesát miliard příjmů ze sociálního zabezpečení. A když se pak poněkud překvapení důchodci, lékaři, sestřičky, učitelé, kulturáblové, vědci i světci tázali, kdepak jsou jejich peníze, dočkali se jen odpovědi od zfanatizovaných čtenářů brakových novin: Kde na to máme brát?

Argumentační Absurdistán české diskuse dlouhodobě nebere v úvahu základní fakta. Strašení nákladným českým sociálním státem vyplývá z absolutní neznalosti poměrných cifer. Jestliže v roce 2006 stál sociální stát v Evropě (EU25) nějakých 27 % hrubého domácího produktu, v České republice to bylo jen 18,7 %. To je o relativní třetinu méně. Započítat však musíme ještě jednu nepříjemnou okolnost - evropský standard se poměřuje větším HDP, ten náš je o pětinu menší a vyjde tedy mnohem levněji. Když to převedeme na skutečné koruny, stojí český sociální stát jen asi polovinu toho evropského.

Stejně jako sociální stát, i české důchody jsou relativně o onu třetinu menší než evropský průměr. Je-li však výkon ekonomiky jen o dvacet procent menší než evropský standard, ptají se čeští důchodci naivně, proč bereme jen polovičku evropského standardu? (A to dáváme ještě méně postiženým, dětem a nezaměstnaným.)

Chcete jít ještě níž? Pro českou pravici je zjevným ideálem sociálního standardu Ukrajina.

Drtivá většina toků v sociální oblasti jsou čisté převody, které se dají těžko zneužít. Tři sta miliard korun na důchody vyberete a vyplatíte podle jasných kritérií. Dětské přídavky rozdělujete podle pevných pravidel, a dokonce ani všichni, kdo na ně mají nárok, o ně nežádají. Zdravotnictví je ve skutečnosti o třetinu levnější než evropský průměr, ale má výrazně nadprůměrné výsledky v dlouhé řadě ukazatelů. V poměru nákladů a výsledků patří ke světové špičce.

Nenávist, mnohdy s rasovým podtextem, vzbuzuje fakt, že určitá část občanů není schopna práce ani v produktivním věku. Na vině jsou mnohé faktory. Je těžké opustit novodobé ghetto a osvojit si návyky většinové populace. Je těžké se zapojit do běžné, vcelku nenáročné práce, pokud chybí základní vzdělání, jazyková výbava, a někdy i nezbytné minimum schopností, často omezené toxikomanií nebo jinou chorobou. Řešení těchto věcí pouze dávkami je ve skutečnosti tou levnější, ale méně účinnou formou řešení. Neřešení problém dále zesiluje, proto i výdaje do této oblasti se budou zvyšovat: Čím méně se bude problém řešit, tím bude dražší a dražší.

Absurdní svět médií, který nás obklopuje, každodenně křičí o neskutečné výši daní a o pronásledování schopných. Při pohledu na současnou daňovou konstrukci je však zjevné, že je to opačně, nyní jde o holé postižení všeho schopných. Z druhého milionu dolarů, který vyděláte ve Spojeném království, zaplatíte státní kase na příjmové dani padesát procent. Ve Švédsku zaplatíte přes šedesát procent, v USA, Irsku přes čtyřicet procent, což je realita celé západní Evropy. V České republice z vašeho druhého miliónu dolarů zaplatíte patnáct procent. Pokud si však nyní necháte vystavit živnostenský list, zaplatíte tři procenta. Když jsem to vysvětloval jednomu Američanovi, ptal se ohromeně, jestli ten náš stát není náhodou vypatlanej. Myslím, že je...

Pořádek ve veřejných financích udělá jednoduchá věc - a tou je úklid po ODS, která nás z Evropy odvedla v daňových parametrech do oblastí blíže k Moskvě. Baltické a irské vzory české pravice jsou nyní v těžké krizi. Řešení daňového Absurdistánu není zase až tak těžké. Stačí otočit volebním kormidlem.

Psáno pro Literární noviny